
Kutálelo se jablíčko, kutálelo až doputovalo k jedné staré a dost počmárané knize. Na ní byl vyrytý název: Po(u)pravené pohádky! Vítr natočil jednu ze stran u které byl název: O Karkulce přepsán rudým písmem na: O Karkulince červené.
Po zoraném poli od výkalů po dobytku si to běží děvčátku v červeném svetříku s červenou kapucou přes hlavu. Projde skrz smrduté kanály a vykrade pár obchodů a skleníků se zeleninou a otrhá si pár jahod z cizích zahrad. Jeden z hlídačů na ní ještě cosi zařve, než svou snahu vzdá. Však i na tu holku se najde jedna sklenka u vodníka.
Opodál v lese, běží si vlk. Brouká si pro sebe: "Byl jsem malý vlčátko, byl jsem hodné zvířátko." Do svých slov si vrtí ohonem a běží si lesem skrz odpady, co tam zanechali kdejací vandalové v čele s Karkulinkou. Lesem se rozlehne tiché zavrčení, když jí v dálce ucítí a následně uslyší jak odhazuje obal od Coca coly do trávy.
"Sežrat málo." Zanadává si a jako skutečný špion se vydá k ní. Ona si ho však skoro nevšímá a dál si to štráduje cestou necestou k bábě. Její chůze je trochu kolébavá jak babičce upíjí z toho červeného vína, proto ji i střízlivý vlk snadno dohoní.
"Héj, to je ale divnej pes... Má dvojitou hlavu..." Zamručí si na vlkovu adresu a dál se potácí k potoku, kde hodlá víno naředit vodou, aby bábi nezjistila, že ho skoro celé vychlastala. Cestou ušlapává pár kytek. Co jí je do nich.
"Nejsem pes,jsem vlk." Odpoví jí stroze a oblízne si rty, přesto ví, že s takovou špindírou by si jedině zkazil celou chuť. Poté dodá:"A ty jsi malá opilá holčička."
"To teda nejsem, ty obludo!" Ohradí se a přitom zakopne o jeden kmen a natáhne se, tedy spadne přímo do té vody a tak doplní ní vypité víno. Usměje se, věří že bábi ten rozdíl ani nepozná. Když zpozoruje pár chaluh, tak je z potůčku vytrhne. Zřejmě v domnění, že jsou to květiny, které ušlapala a hodí si je do polovyžraného košíčku. Vlk raději zvolí ústup a sleduje ji z povzdálí, protože ta holka podivně smrdí, asi se dlouho nemyla a ani tahle rychlá koupel v té bahnité říčce ji moc nepomohl od toho puchu. Děvčica si toho nevšímá a trochu si poupraví svůj čepeček, aby tak skryla svoje mastné vlasy. To je vlastně důvod proč ho pořád tak nosí. Jejím heslem je: Stop šamponům a mýdlům a Start chlastu! Pak se tedy začne potácet směrem k babičce, cestou párkrát zabloudí, nebo se opře o strom jak jí ty promile zmáhají.
"Musím jí varovat, bábinu." Zamrmlá si vlk a doběhne k chaloupce mnohem dřív jak Karkulinka. Vběhne hned do chaloupky a zastaví se na prahu, když uvidí jak starý a úchylný myslivec o bábinu pečuje. Vycouvá z chalupy rychleji, než by kdokoli řekl A nebo B. Zatřepe hlavou a pomyslí si něco o prapodivné rodině a čeká, až se ti dva uvnitř trochu vyklidní. Jako jsou uprostřed lesa, ale nejsou na takové věci už trochu starý? Možná jim jen trochu závidí, když on je tu chudák sám a vlčice snad vymřeli, protože o žádné zatím v jiných pohádce neslyšel.
Stařenka zmožená nejen svým stářím, ale i myslivcovou chtivostí po chvíli usne a ani si neuvědomí, kdy spadne z postele a zkutálí se pod postel a chrápe si tam dál. Vyřízená. Ten dřevorubec dělající melouchy na černo jako myslivec si tam spokojeně leží dál. Spokojen se svým umem dál vydechuje. Je mu ukradený, že se ta stařena skutálela pod postel. Svou práci odvedla a to mu stačí, aspoň nepotřeboval to nafukovací zvířátko, co má doma schovaný pod postelí. Vlk sledujíc tohle oknem jako šmírák už opravdu vezme zpátečku. Tedy jen ustoupí do pozadí a dál sleduje dění, protože právě se z lesa vynořila Karkulinka a s rozvláčněnou chůzí si to míří k chaloupce. Neobtěžuje se s klepáním a vpadne dovnitř. Rozhlédne se a nevidí nic jiného než toho divného chlapa v posteli u babičky a dost posilněná alkoholem. Cestou dokonce vypila i ten zbytek vína naředěný vodou. Té pachuti si zřejmě ani nevšimla. Přistoupí k posteli a vytahá ho za jedno ucho.
"Babi, ty máš ale divný uši." Prohodí k němu. Úchylák v Adamově rouše se pokusí z tého situace využít co nejvíc. Je to jeho přirozenost!
"To abych tě lépe slyšela." Prohodí nanejvýš teploušským hláskem, trochu to zapiští. Ne, neměl si to helium minule dávat. Trochu mu to zůstalo. Karkulinka se na něj nedůvěřivě podívá a nakloní hlavu na stranu a jednou rukou ho zmáčkne za nos a má štěstí, že se vyhnula tomu holubovi, který si on pak rychle utřel do konce peřiny.
"Babi, ty máš divný nos. Byla jsi na plastice?" Zeptá se holčina opatrně a dál tu podivnou a rozmazanou osobu sleduje.
"Nebuď drzá!" Ujede mu normálním hlasem, ale pak si rychle odkašle. "Echm..." Začne se opět pitvořit a zahledí se k tomu košíčku s chaluhama?!
"Copak mi to neseš, má milá?" Optá se jí na oplátku. Při té otázce sebou ta červená nádhera mírně cukne. Chvíli váhá, než mu odvětí:
"Ale něco, co ti posílá máti. Kytičky.." Zamává ve vzduchu chaluhama. "Pak nějaký to pití." Zakroutí očima a pak raději tu prázdnou flašku schová a řekne. "Teda pití ne... jen ty kytky a.. a...a.. zeleninu!" Opraví se a vytáhne z košíčku pár kapustiček. Chlap si přitáhne tu peřinu víc k sobě, a dlouze zívne, když mu ta holka strčí svou nemytou ruku do pusy a pokusí se mu snad vyrvat jeho vrchní stoličky. Něco zamumlá, což se v jeho situaci dá dělat jiného, když nemůže s rukou narvanou skoro do krku mluvit.
"Bábi, ta protéza ti tentokrát fakt drží..." Poznamená dívka nevšímajíc si protestů a ruku nakonec vyndá a položí další otázku. "To používáš lepší lepidlo na zuby? A dokonce si je i piluješ jsou nějaký ostřejší..." Zamlaská a šlehne s chtíčem v očích po těch dvou sklenkách u postele, kde je ještě zbytek jiného vína. Toho které předtím donesl ten chlap. Oblízne si rty. Jak ona by si dala.
"No jasný používám novou značku Correga." Odfrkne si pohoršeně a přejede si jazykem po zubech, kterých se ta holka dotkla. Fuj, cití to tam jakoby ho něco lepilo.
"Tu bábi nemůže.. tak kdo jsi?" Neneáchá se Karkulinka vyjímečně obelstít a prokoukne, že to asi není bábina, ale nějaký lotr. "Kde je babi?!" Vlastně se ani nestačí dozeptat, protože ten chlap vyskočí v rouše Adamově z postele a pokusí se jí rukou umlčet na vždy, přitom ale druhou si jí k sobě natiskne. Vlk v tu chvíli zavyje na neexistující měsíc. Tohle je sodoma gomora!!! Chyba! Bábina se zrovna odkutálí zpod postele ve své vyhrnuté košilce, vzbudí jí to zavytí a spatří to. Udělá si o tom ovšem úplně jiný obrázek. Ten úchylák ji podvádí s její vnučkou! Nikdy jí neměla ráda a navíc hrozně smrděla. Sáhne po pušce a oba hlavicí bací po hlavě. Chvíli tam tak stojí nad jejich tělama, než si ujasní jaký trest by pro ně byl nejlepší. Nakonec díky svému kuchařskému a šicímu talentu rozhodne o trestu. Rozpáře jim břicha jakoby to bylo obyčejné porcování masa a nandá jim tam samé hlouposti až po kameny a precizně zas zašije zpátky. Sklidí ze stolu i z okolí všechno pití. Vydá se ven, protože právě ten vlčí zvuk jí vzbudil. Schová se do křoví k vlkovi a trpělivě vyčkává co se bude dít dál.
Vlk se ani nehne a nechá tu postarší pani se připojit k jeho šmírovacímu spolku, jehož členem byl doteď jen on sám. Počká spolu s ní dokud se ti dva neprobudí. Což se nakonec i stane. Chvíli koukají jak se motají po chaloupce s otevřeným oknem i dveřma. Potom vyletí ven, tedy vyletí vykolébají se, navzájem se držíc, asi jim něco v břiše nedělá dobře. Přejdou až k blízké studně a snažíc se nahnout pro vodu tam nejspíš spadne Karkulinka a následně za ní i ten myslivec. Pod tíhou krámů v břiše se utopí.
Bábina pohladí vlka po hlavě a šeptne k němu: "Stejně jen ničili životní prostředí. Trest si zasloužili a navíc mi vychlastala moje VÍNO!" Ohradí se opravdu naštvaně. Pak tedy žila babka s vlkem, který jí hlídal štastně až do smrti, tedy do doby, než přijelo policejní auto a nezatklo ji za dvojnásobnou vraždu a vlka nedali do zoo, prý aby se děti měli na co dívat.








