close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 


  • DOMŮ / ARCHIV / NECHCI REKLAMY! Blíží se 5 let výročí založení blogu!!!


Démoni a já

19. června 2011 v 12:10 | MarryT


Předmět: Démonologie

jméno: Yureka C. Cellarage

kolej: Omega

číslo úkolu: Závěrečná esej




Démoni a já.


Tuto esej vám píšu z pokoje ošetřovny, což je jeden z důkazů, že na démony už jsem zde narazila a jistě nejsem první a ani poslední a navíc v tom nejsem sama. Démoni jsou jen kousky zla rozseté po této zemi. Dokáží nás doslova vysát, pokud chtějí. Jsou nebezpeční a ukrývají se ve stínech.

Můžeme na ně narazit téměř kdekoli, ať už v baru, knihovně, nebo třeba v kavárně. Jejich působiště je rozsáhlé a často si najdou i tu nejmenší skulinku, aby mohli někam proniknout.

Nejhrůznější představou pro mě je, že dokáží číst myšlenky, tedy pokud si je neuhlídáme. To se mi vůbec nelíbí a nemám z toho dobrý pocit.

Je zvláštní jak si připadám zranitelná, když se o mě otře ten náhlý chlad a prostoupí mě zima. Ztrácet dech a tím si i zatemňovat mysl je také dost nepříjemné, ale neříkám, že nevyhnutelné. Jenže jak mám ze sebe sundat stín? Když sotva můžu promluvit a svěcenou vodu u sebe nenosím? Sama jsem se na tuhle otázku sebe ptala, ale odpověď jsem nenašla. Jenže ten poslední útok mi přišel jinačí, než ty předchozí. Nevím jak to přesně říct, ale byl něčím jiný… Něčím silnější. Předtím jsem aspoň chvilku v hlavě ještě cítila svoje myšlenky, tentokrát ne. Bylo to rychlejší, ale to je možná tím, že to bylo cílenější. A navíc to bylo snad jakoby mě to chtělo pohltit a vážně ani nevím jak mi ta ruka vylítla ke krku. Pochybuji, že by to byl reflex, protože právě díky tomu vzlétnutí a donucení pootevření úst mě to začalo vysávat. Zkreslené vidění okolí a dozvuky jako z ozvěny a navíc ten šepot ani zmiňovat nemusím, nepřijde mi to důležité. Jen ten křik, kde se vzal ten křik? Jediná jasná a zřetelná věc, kterou jsem slyšela než se mi úplně zatmělo.

Původně jsem chtěla v této eseji jen shrnout učivo, ale když jsou dovoleny i jiné myšlenky a úvahy, ke kterým nepotřebuji důkazy a také můžou být scestné ve zbytku práce budu mluvit právě o nich.

Nejbizardnější a možná i nejbláznivější z nich se týká bývalého profesora a především zrádce Middletona. Konkrétně nemůžu z hlavy dostat, ten jeho posměšek ještě ten den, kdy nás navždy opustil. Připadalo mi, jakoby se nám snad ještě vysmíval a dával tak najevo, že ví ještě něco, co mi ani netušíme. Největší záhadu pro mě ale představuje fakt, že se vůbec nebránil. Tedy, podle toho, co jsem stačila postřehnout, než jsem zavřela oči. On se nebránil, ani náznak toho, že by chtěl třeba uniknout, i když by jeho snažení bylo asi marné. Jenže kdo by se nechal jen tak rozcupovat a dobrovolně? Já být jím, tak se snažím svůj krk zachránit, asi jako každý. Navíc mi začíná vrtat hlavou, že by někdo jako bývalý profesor udělal tak školáckou chybu jako je vytrhávání stránek z knih o křížencích. Protože mu muselo být jasné jak snadno se dá vyhledat jejich obsah a neukazovalo by to na něj až moc? Když se ty vytrhané stránky týkaly kříženců? Nebo že by na sebe chtěl ukázat sám? Pochybuji.

Stíny sice pomyslně zmizely, ale jsou opravdu pryč? Třeba se jen stáhly a dopřávají nám chvíli pocitu falešného bezpečí, aby jejich úder byl poté o to účinnější. Nebo tak bych to udělala aspoň já. Mám neblahý pocit a ne, nemám k tomu žádné důkazy, že tu prostě není všechno tak jednoduché jak se zdá. Navíc nikde není řečeno, že ten zrádce musel být nevyhnutelně jen jeden. I když se modlím, abych se pletla, což určitě také pletu, ale tady jeden opravdu nikdy neví.

Doufám, že jste nad mou esejí neusnul a ani ji jako já nepovažujete za naprostou ztrátu času. Ještě kdybych měla poslední větou shrnout celý její obsah, tak řeknu: Démonům a ani jejich přívržencům se nedá za žádných okolností věřit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama