

Ivku na ostrov poslala,
uplynulo pět let bezmála.
Vodnice sama sedí na pláži,
na vše zapomenout, se snaží,
myšlenkama však v pekle se smaží.
Nyní svitla ji "kapka naděje",
když Ivka z ostrova zmizela,
čekala, že se objeví než se naděje,
jen střípky neúspěchu, však sklízela.
příšera přezíravě předstírala,
že obětí panny stala se,
to proto, že Vodnici dobře znala.
Ivku vtáhla do svého úkrytu,
ošetřovala a ptala se jí : "Jsi tu?"
Pijavice z ní odstranila,
přitom se však velice poranila.
Příšera Ivu probouzí,
ví, že jsou v nesnázích.
Vodnice je vyhledává,
Úplatky všem rabám dává.
Panna po letech se probouzí
a doufá, že nic nezkazí.
Příšera řekla svůj plán,
jak vyhnat Vodnici z ostrova,
nebude potřeba ani aeroplán,
Ivka bude se jí muset postavit - znova!
Příšera na nemoc umírá,
kouká všude,ba přímo zírá,
doufá, že pannu před zlem sama uhlídá.
Nepovede se a příšerka skonná,
Iva na vše zůstane sama.
Vodnice dává úplatek úhoři
a říká, že to "nehoří",
ví, že ho tak pokoří,
pomůže jí udělat malé příkoří.
Takto tedy zjistila kde nyní bydlí,
panna musí urychleně opustit své obydlí.
dolů a hloub klesá,
být doma, nejspíš na bále plesá.
Vodnice vtrhne do domu,
leč najde pouze příšeřinu mrtvolu.
Vzteky pozřít celou mrtvolu zvládá,
cítící se podvedená,
sen Ivce do hlavy vkládá,
ta je, ale podvedená.
Vodnice přestala litovat svých činnů,
necítí žádnou lítost ani vinu.
Panna již snědla příšeřiny zásoby,
musí do úkrytu, naplnit své nádoby.
Ivku přemáhání Vodničiných snů zmáhá,
neví, že příšera jí ze záhrobí pomáhá.
Příšera panně varování do snu vložila,
aby její chráněnka přežila.
Zdálo se jí o vniknutí do úkrytu,
kde přepadla ji Vodnice z krytu.
Napadla nyní již ženu,
u huby měla ze slin pěnu.
Sápala se na Ivčino tělo,
jen sápání po těle,
prázdnou místností znělo,
své žalozpěvy tělo pělo.
Kůže zbyla sotva na mini polštář,
ďábla z duše nevyhnal by ani farář,
její kosti tvořili pro ni soukromí žalář,
vlasy stejně dlouhé, jak hradní stráž.
Kaluž krve na podlaze,
za troufalost platí draze.
Skloní se Vodnice ke kaluži,
řekne poddaným, ať krev slíží.
Nic nezbude po panně,
o záchranu prosí planě,
to by jí nevyčetla,
ani věštkyně z dlaně.
Probudí se z hrozného snu,
říká si: "Teď lampu svou zhasnu."
Tma pro ni není nepřítel,
unavená ulehá na postel,
vyrobenou z toho, co v lese roste.
Nedbala zlého znamení,
podlehla jídla mámení,
smutně vzpomíná na poslední kalení.
Vymýšlí dokonalý plán vniknutí,
netuší, že řítí se do velkého spiknutí.
Promýšlí pořádně vniknutí do pevnosti,
i před bohem má s plánem tajnosti.
Chce se vloupat nepozorovaně,
zásoby byly naposled schované ve vaně.
Ví, že Vodnice tam na ni čeká,
ona se babizny již neleká,
vždyt jídlo na ni čeká.
Na výpravu připravuje se, seč může,
bohužel nikdo jí s tim nepomůže.
Plíží se pomalu blíž a blíž,
musí dát pozor,
ať nezakopne o jednu lyž,
opřenou o tajný trezor.
Vniká tichounce do hradu,
naneštěstí necítí zradu,
proto má dobrou náladu.
Nenápadně vlezla do koupelny,
bohužel, kopla do nastražené helmy.
Vodnice to uslyšela,
do koupelny hned běžela.
Ivka nevědíce jak dále,
schovala se do Tajné místnosti - malé.
Vodnice ji přehlédla,
když vběhla do koupelny,
zlostí celá zbledla.
Pro panu to bylo příšerné,
čkala, až nebezpečí pomine,
kdyby vyběhla ukrutná smrt ji nemine.
Byla snad půlnoc,
zlověstná chladná noc,
jinde být chtěla moc.
Měsíc tu noc v úplňku,
konečně Iva opustila malou buňku.
Nikde, nikdo - to zlé předzvěstí,
nic dobrého to nevěstí.
Panna podcenila Vodničinu chytrost,
myslela, že mozek ovládá zlost.
To byla velká chyba pany,
nebude už nikdy funny.
Vodnice jak v předtuše,
vyběhna z kouta tiše.
Pana úlekem zkoprněla,
na útěk si nevzpoměla,
z leknutí též oněmněla.
Vodnice svými ostrými nehty,
zaryje se do Ivči obličeje,
tomu se směje "chechty, chechty",
přitom stačí vypít i šálek čaje.
Na podlahu bílou jak sníh,
padají kapky krve,
které nevyčistí ani líh,
pomalu Ivě vlasy rve
a dělá jí dobře, že neřve.
Krásný obličej rozdrápaný k nepoznání,
měla si hold poslechnou varování,
nyní nepomůže čarování.
Na pomoc nikoho nepotřebuje,
to bezvládné tělo sama rozcupuje.
Drásání těla, toť pro ni potěšení,
dívčino srce jest k neutěšení.
Vodnice prožila skvělé vítězství,
teď ostrov se chudobou skví.
Nešťastně pro panu,
leč nevnímala příšeřinu radu,
tělo nevsouká se do mušího hrobu,
hold měla poslechnou dobrou radu
a připravit se na Vodničinu zradu.
Myslí si, že je skvělá, že je bůh,
neví že jest to bludný kruh,
po paně zbylo jen pár stuh.









Ty jsi krutá :D ale ta příšera byla nejlepší :D u některých částí jsem třeštila oči na monitor a skoro se utopila na kafi :D
na takovouhle tvorbu jsou nejlepší hodiny matiky, aspoň na střední jsem to takhle dělávala :D
místy celkem rezonovaly v textu chyby, pozor na to.