

zvěst povím Vám.
Žila, byla jedna dívka
jméno její znělo - Ivka.
Chodila si po vesnici,
narazila na vodnici.
Vodnice jí povídá:
"Nevím, nevím odkud jsem,
jen o Zemi mé, zdál se mi sen."
"A jaký sen, zdál se ti o ní?"
"Byl o hradu jenž nad hladinou stojí."
"Stojí si tam sám a sám,
já chtěla bych být jen tam.
Voda jest nádherně průzračná,
jen loknout si jí bych ožila.
Ostrůvek mě zve k posezení,
avšak v ten okamžik - hrozné probuzení."
"Každý večer čekám na svůj sen,
jen ať tam jsem,
ať zdá se mi ten sen.
Já sním o tom klidu, té pohodě
nechci svůj osud nechat náhodě!"
"Jen neboj se děvče zlaté,
já dobře znám, to místo zakleté.
Leží uprostřed oceánu širého,
na cestě tam, tě však nečeká nic dobrého."
"Já to vím, já Vodnice byla tam,
velká nestvůra na člověka číhá tam,
já varuji tě - nechoď tam.
Příšera je zlá a smrti chtivá
cesta k ní je nesnadná."
Dívka však nedbala rad Vodnice,
myslela, že je to lhářka a podvodnice.
Od Vodnice vyzvěděla kde ostrov je,
sama přeci snáz najde jej.
Příšera takový nesmysl,
to je jen pěkný výmysl.
Jí přece není jen pět let,
nevěří ani v čarodějnický slet.
Popluje k ostrovu s lodičkou,
hlavně ne s žádnou maličkou.
Bouřky ona bojí se,
snad nikde neztratí se.
Pluje si s lodí skoro "vesmírnou",
radost má z toho nesmírnou.
Moře je klidné, obloha modrá,
jen v dáli za ní stojí dívčina rodná hora.
Cesta trvá již šest týdnů,
mezitím zdá se jí pár dalších snů.
Na Vodnici již zapomněla,
o příšeře jakoby neslyšela.
Pluje si sama dál a dál,
žádná pevnina opodál.
Už blíží se do vod příšery,
ona však nevěří v netvory.
Nestvůra už cítí jí,
těší se jak pochutná si na ní.
Obluda blíží se k ní blíž a blíž :
"Jen pluj a se mnou se sbliž,
mé tesáky už čekají,
ocas můj se vrtí,
těší se až tvé hrdlo zahltí."
Divný pocit dívku přepadl,
ve snu ji netvor napadl.
Ocas jak had se zvedá,
vystrašenou dívku napadá.
Tesáky k jejímu hrdlu se přibližují,
velice pomalu se do něj zakusují.
Krev tryská všude tam
a teče jak potok dál a dál.
Oči panny ztrácí jiskru,
už vidí jen rodnou horu - Tis kru.
Tělo své bezvládné vidí ležet,
kdyby mohla začala by o život běžet.
Netvor k její mrtvole se sklání,
teď začíná další klání.
Mrtvola její zmizela,
ta nestvůra ji sežrala.
Na zemi jen kapka krve zbyla,
naštěstí teď se probudila
a rychle pot ze sebe smyla,
měla štěstí jenom snila.
Vyšla hned na palubu,
nezahlédla však žádnou obludu.
Náhle koukla se na oblohu,
uviděla bouřku - tu potvoru.
Ona bojí se jí velice,
doma by zalezla do světnice.
Zde nemá kam utéct,
bude muset hromy a blesky snést.
Hromy, blesky a leje a leje
Ivka prožívá své galeje,
a hle po třech hodinách už neleje.
Náhle ticho též samota,
to nebude žádná dobrota.
Ivka vidinou zlatého pokladu,
pluje si pomalu k ostrovu.
Něco z vody vyčuhuje,
jazyk si to oblizuje.
Naše "milá" příšerka,
očka má jak panenka,
byť oheň v nich si plane
a těší se až se nažere.
Pannu zničehonic napadá,
ona se jí však vyhýbá.
Vytáhne z loďky harpunu
a zabíjí tu potvoru.
Myslí si že zvítězila,
neví že se pomýlila.
Obluda zlá nabyla,
jen svůj ostrov chránila.
To hamižná Vodnice,
chtěla se pomstít - ta zlá babice.
Ivka to ale netušila,
špinavou práci vykonala.
Uřícená doplula k ostrovu,
bohužel nenašla žádnou potravu.
Ostrov je prázdný, chudý,
nikdo nevydrží tu živý.
Smůla, lodička se rozbila,
panna chtíc-nechtíc na ostrově zůstala.
Lidi ze svého snu hledala,
nyní zjistila v čem se mýlila:
Nebyl to sen o žádné rodině,
iluze od vodnice to byly jedině.
Vodnice chtěla, chtěla vodu u ostrova,
tu však chránila naše potvora.
Vodnice sama zbabělá,
po každém boji zničená.
Dívce do hlavy sen vložila,
potom jí nalhala, že na ostrově žila.
Řeči o zlé potvoře pověděla,
tajně ji z hlubin k ostrovu dováděla -
že hodnou potvoru přemůže však netušila.
Holka bez jídla a pití,
to neznamená dlouhé žití.
Sužuje ji hlad a žízeň
a počasí - žádná přízeň.
Ani malá kapička deště,
žádné obydlí nenašla ještě.
Dlouho to tam nepřežila,
leží již na pláži její mrtvola.
Připluje k břehu Vodnice,
hodí na mrtvolu pijavice,
ty seschlé maso sežerou,
žádné zbytky nezbudou.
Vodnice hold zvítězila,
všechny hezky obelstila.
Avšak svědomí - věc je zlá,
Vodnice nikdy nebude šťastná.
Bude litovat hříchů svých,
pro krásu věcí pomíjivých.









Tak tohle bylo dokonalý :D místy ti neseděl rým, trochu to narušovalo melodičnost, ale to jsem našla jenom na pár kouscích :)
každopádně - umřela jsem smíchy, ale totálně :D