6. října 2010 v 20:41 | MarryT
|
NEVHODNÉ PRO DĚTI A MLADISTVÉ!!
Chopil se mého vozíku a už mě vezl do učebny, ale spíš než chůze to bylo plahočení. Chvílema to vypadalo jakoby spíš couval.
"Opravdu jsi všechno zapomněla?" Přikývnu a ptám se sama sebe, co je mu do toho.
"Aha, tak proto si nevzpomínáš."
"Na co?"
"Na to, že spolu už od začátku roku tajně chodíme, byli jsme spolu i na plese." Nezmůžu se na slovo a koukám do zdi, to je přece nemožné, nebo ne?
"My dva?"rozhlédla se kolem, jakoby hledala někoho dalšího ke komu by mohl zmijozelský primus mluvit.
"Vždyť jsme se snad ani jednou nepozdravili a navíc jak? Chodíme do různých ročníků, není moc šance se vidět. Navíc ty jako zmijozelák a co teprve já na plese, takový nesmysl! Nesnáším takové…" Nemohla dál mluvit, protože si vzpomněla na maminku a její nadšení pro jakoukoli sebemenší slavnost.
"Je vážně smutné, že si na mě ani trošičku nepamatuješ." Proč jí jen ten hlas připadal tak výsměšný a vážně ji chce zavést až na hodinu, kde je všichni uvidí?
"Tak ti to trochu připomenu. Do začátku letošního roku jsme spolu nekomunikovali vůbec, jenže to se změnilo na společných hodinách Lektvarů. Křiklan nás rozházel do dvojic aby zlepšil vztahy mezi Zmijozelem a Nebelvírem. V našem případě se mu to povedlo. Zpočátku jsme ani moc nekomunikovali a oběma nám to vyhovovalo, ale po čase jsme si začali pomáhat s lektvarama a poté si i povídat. Křiklan nás kolikrát okřikl, ať se ztišíme. Pak přišel ten ples. Dlouho jsme vymýšleli, jak to udělat, aby tě nikdo nepoznal. Byl maškarní, takže to nebylo moc těžké, prostě sis dala přes oči škrabošku. Pár dní před plesem jsem napsal tvým rodičům jestli by ti nemohli poslat nějaké šaty. Nemohla sis je jít koupit s ostatníma holkama, aby to nebylo moc podezřelé. Nakonec jsme dokonce vyhráli Pár a pak se rozloučili, aniž by tě někdo poznal. Všichni tě mají za tajemnou neznámou, jen Brumbál, Snape a já víme, žes to byla ty. Můžeš se pak Brumbála klidně zeptat. Dokonce jsem byl i u tebe doma. Měl jsem to vážně těžké, víš jaká je moje rodina. Nesmí se nic dozvědět! Počkej, z návštěvy u tvých rodičů mám pár společných fotek," vytáhl z kapsy jakousi fotku, kde opravdu stál hned vedle jejích rodičů.
"Promluvíme si později. Běží sem tví kamarádíčci" Lily poté, co se rozloučila s Jamesem a po příchodu do učebny si okamžitě uvědomila, že tam Ell není a se Siriusem, který se u ní jakýmsi zázrakem objevil běželi zpátky. Ovšem, co viděli jim vyrazilo dech. Byl to Malfoy a vážně vezl Ell do učebny, Malfoy? Zaslechli poslední větu kterou Ell Luciusovi zřejmě odpovídala:
"Já tady ničemu nerozumím. Tobě, jim a hlavně sama sobě." Ale o čem se ti dva asi mohli bavit? Co jí Malfoy chtěl?
"Luciusi, děkuji, že ses o Ell postaral, ale teď už to zvládnu sama."začala Lily.
"Postaral? Já jen nechtěl aby moje lektvarová partnerka přišla pozdě na hodinu, když jsem viděl, že nemůže ujet ani milimetr."
"Ode dneška jsem s ní ve skupině já! Změnila se pravidla rozsazení." Ell nevěděla proč, ale cítila vítězoslavný pocit. Proč ji tak potěšilo, že nebude s Luciusem? Proč? Když by spolu měli údajně chodit a proč na ní Black tak divně civí? Nemohla dál rozmýšlet, jelikož s ní Lily od Luciuse cukla takovou silou, že málem vypadla. Luciuse to zřejmě nezajímalo a dál si vyměňoval vražedné pohledy se Siriusem.
"Tak copak mi chceš tak důležitého, žes čekal až vypadne Evansová?"
"Cos jí navykládal? Moc dobře víš, že se nesmí rozčilovat. Jestli se jí něco stane…"
"Tak co? To je vlastně fuk. Jen jsem jí něco připomněl, takovou maličkost. Jenže si to bohužel vážně nepamatuje. Je to tak divné, nepamatovat si ani vlastního přítele."
"Přítele? Odkdy?! Kdo by se bavil s takovou gorilou jako ty? Sice nevím jak jsi ji donutil jít na ten ples s tebou, ale určitě to nebylo zrovna dobrovolně! Dám si na tebe pozor!"
"Vůbec ji neznáš a nic o ní nevíš, takže tomu nemůžeš rozumět."
uchichtl se Lucius svému triumfu, jenže odpověď kterou dostal ho dostala doslova do kolen.
"Vím toho mnohem víc než ty, víc než kdokoli! Byl jsem totiž tři týdny uvězněn v jejím těle! Vydejchat ty naše společný lektvary bylo vážně těžký! Nesměli jsme o tom nikomu říct, byla to součást trestu, aby nám to nezůstalo napořád. Věděl o tom jen Brumbál a my dva. Poznal jsem jaká je a vím, že s tebou by si nic nezačala. Protože mi pořád kladla na srdce ať se k tobě moc nepřibližuju a ignoruju tě! Ani to nebylo těžký jen jednou mi to ujelo s tou tupou gorilou po zánětu mozku, ale jinak jsem se držel, co říkáš?" Aniž čekal na odpověď tak se otočil na podpatku a pelášil zpět na vyučování.
"Oh-ho. Takže to byl Black a pak zpátky ona. Zajímavé. Nejspíš jsem to neměl tolik přehánět, ale ona si to stejně nepamatuje, tak co. Uvidíme jak to bude pokračovat." A Lucius začal spřádat nové plány.
Jak se s tím Lucius smíří Siriuse vůbec netrápilo a jestli si bude chtít něco začít, tak klidně.
Měl pocit, že Lucius má prsty ve všem, co se Ell stalo, jenže to neměl jak dokázat. A dokud si Ell nic nepamatuje…
Konec.
V-vatafak? To je vážne úplný koniec? Môžeš mi láskavo povedať, prečo si to nechala také otvorené? :D Plánuješ snáď druhú sériu? Či nie? No, ale i tak to bola rozhodne jedna z najlepších poviedok na tému HP, akú som kedy čítala! :)