

"Dobrý den" dobrosrdečně a povzbudivě se na mě profesor usměje.
"D-dobrýý.." potichoučku zašeptám,neustále nemohu pořádně mluvit. Brumbál kývnul na Lily a ta přistoupila ke mně a převzala vozík od léčitele, aby se sama zhostila tohoto úkolu. Dovezla mě až ke krbu, kde uchopila letax a s výkřikem Bradavice jsme zmizely v plamenech.
"Konečně v Bradavicích" usměje se dobrácky Lil a rychle mě vyveze z krbu z kterého za vteřinku vyskočil Brumbál. Ti dva to snad měli i načasovaný. Rozhlédnu se po ředitelově pracovně ve které jsem do té doby nikdy nebyla. Byla úchvatná.
"Tak tedy," začal Brumbál "za tři dny začne vyučování, do té doby naštěstí léčitelé vyjádřili domněnku, že budeš schopna alespoň trochu pohybovat prsty a tudíž nebudeš mít problém s kouzlením s hůlkou jen v lektvarech nebudeš moct krájet a strouhat, ale už jsem se dohodl s profesorem, že ti bude Lily pomáhat a jelikož Lily je na lektvary nadaná, neměl s tím žádný problém."
Lily mě protlačí obrazem Buclaté dámy a naskytne se mi pohled na společenskou místnost a přes to, že vypadá stejně, přijde mi jiná. Pohledy lidí se stáčí ke mně, odvrátím svůj zrak k zemi a čekám, co bude dál.
"Zde budeš muset spát." Ukáže prstem na jednu rozkládací postel poblíž krbu obehnanou závěsem.
"Ell, pohni už z tý postele! Za chvilku začne vyučování!" zase na mě volá ta Evansovic holka, poslední dobou se chová dost divně, ale to všichni. Nejspíš to bude tím mým omezením. Když zabručím, že jsem vzhůru vtrhne ke mně a kouzlem mě dá na vozík a plahočí se se mnou na vyučování.
"Tak se pro ni vrať. Já už to nějak zvládnu, odtud už to není moc daleko.
"I když dost neochotně, přece jen mě Lil poslechla. Jenže mi nedošlo, že nemohu pořádně hýbat rukama natož přemístit se s vozíkem. Zaslechla jsem za zády pár kroků, jediné, co jsem si přála, aby to byl někdo z nebelvíru a pomohl mi dostat se do učebny, mýlila jsem se. Od počátku bylo jasné, že na toto setkání dojde, bylo nevyhnutelné. Zastavili se na mně ledové oči Luciuse s jakýmsi nepopsatelným zájmem. Pocítila jsem zoufalství a strach, přestože jsem nevěděla čeho bych se měla bát. Vzhlédla jsem vzhůru, protože se Lucius zastavil.
"Já ne, ale ty ano." Odpověděl po chvilce mlčení.
"Pomoc? Od tebe?" zapochybovala jsem, a přitom si říkala, že se Bradavice opravdu zbláznily za těch pár měsíců, co si nepamatuji.
"Jistě, bez mé pomoci se do učebny zřejmě nedostaneš."
"Lily tu bude každou chvíli."
"Ta je támhle!" Zarazil mě a ukázal prstem na mizející hřívu rudých vlasů "Vzala to s Potterem nějakou zkratkou."









tak to je naprosto úžasný ♥♥♥