NEVHODNÉ PRO DĚTI A MLADISTVÉ!

"Dva dny? Na… napořád?" vydralo se chraplivě ze Siriových úst. Doktor soucitně zakýval hlavou a odešel z pokoje těsně následován Elleanořiným otcem. James s Lily odešli k večeru pro jídlo, ale Sirius odmítal opustit pokoj. Seděl celé hodiny u její postele a odcházel pouze na záchod. Držel ji za ruku a očima se jí snažil přimět vstát.

"Pane, pane doktore."
"Ano?"
"Proč má Eilleen černé nehty a taky vlasy?"
"Zajímavá otázka, ovšem nedokážu na ní uspokojivě odpovědět. Je tu pár teorií."
"Tak nějakou řekněte."
"U minulých případů se smrt zjevila do dvou dnů od zbarvení nehtů a vlasů, ovšem pacientka má černé nehty a vlasy už delší dobu a to nám vrtá hlavou." Sirius znovu uchopil křehkou ruku a znovu pohlédl na ruku a spatřil něco divného.
"Pane, ony se jí nehty změnily."
"Co?" léčitel přiběhl a prohlédl si její nehty.

"Zajímavé.. zajímavé…" mumlal, když běžel pro svého kolegu.
***
"Siriusi, měl bys něco sníst." Začal už po několikáté James.
"Na jídlo nemám ani pomyšlení. Dnes… dnes…"
"Dnes je to druhý den ode dne, kdy léčitel…" nedořekla Lil. Ell dostala právě jakýsi záchvat. Byla celá zelektrizovaná, házela svým tělem a Sirius byl dokonce odhozen na druhou stranu místnosti. James okamžitě běžel pro léčitele a Lily se sklonila k Siriusovi.
"Jsi v pořádku?" Nejistě zakýval hlavou.
"Ano, ale... ale…" chytl se za ruku, kterou před tím Ell držel.
"Ona celá hoří, dostal sem hroznou ránu jako od zaklínadla." Jeho pohled padl na ruku, kterou měl nyní popálenou. Léčitelé je okamžitě vyhodili za dveře a začali Ell zkoumat. Spoutali ji, aby nikomu včetně sebe neublížila. Píchli do ní obrovskou injekci a opět začínali odsávat, tentokrát masivně, černou tekutinu z jejího těla.
Bylo po jedenácté večer a Sirius vzpomínal jak doktor po nejmíň čtyřech hodinách vyšel z pokoje. Tvářil se věru nešťastně a pak řekl ta hrozivá slova: "Žije, ale její šance z nynějších 40 procent klesla na půl procenta. Ten záchvat jsme naštěstí podchytili včas. Měli byste se jít prospat, dnes už nic nezměníte a navíc jsou zítra Vánoce." Nakonec odešli, i když dost nedobrovolně tam nechali Siriuse samotného v tomhle stavu.
***
Místnost plná lidí mi zmizela před očima. Jsem v nějaké obrovské místnosti, kterou obklopuje mlha. Vidím před sebou obrys nějaké osoby. Mohla by to být? Ne, to není možné. A kde to vlastně jsem?
"Mami?" nic a tak to zkusím ještě jednou "Mami.." osoba se otočí. Zůstanu stát jako opařená vodou a dál zírám na člověka přede mnou, ale je to vůbec člověk? Ano je, ovšem osobu nelze rozpoznat stojí ke mně zády.
"Ell, musíme si promluvit."
"Ale jak? Jak? Proč? Co-co tady děláš? Nebo spíš, já jsem mrtvá?"
"Ne, nejsi mrtvá."
"Tak co se to tu k čertu děje?"
"Jsi na půli cesty, momentálně jsi v kómatu."
"Ale jak?" začínám vzpomínat, co jsem naposledy dělala "to ten černý oheň?"
"Ano, ovšem v tvém případě neměl přesně ty účinky jaké pachatel předpokládal."
"Proč jsi tu vůbec ty? Kde to vlastně jsme?"
"Jsme v tvojí mysli a já jsem tu ani nevím proč. Je jasné, že se vrátíš zpátky, tak tu jistě nejsem proto, abych tě přesvědčila, že máš jít dál. Chtěla bych tě poprosit jen o jedno nehledej svou skutečnou matku."
"Ty jsi moje máma, ty jsi se o mě starala. Je mi fuk, kdo to je." Objala jsem ji se slzami v očích.
"Jak jsi myslela, že je jisté, že se vrátím? To nemám na výběr? Co když tu chci zůstat s tebou a svět nikdy nespatřit. Vidíš…" ukážu prstem na černotu, která začíná obklopovat místnost "Tohle se mi stalo, když jsem tam byla. A to nemluvím o ostatních věcech."
"Vím, že to máš nejspíš ve svém věku těžké, ale co táta? To ho chceš v jednom období připravit o ženu i dceru a i když se to nezdá on tě má moc rád. Nemáš tam nikoho koho bys měla ráda a ke komu by mělo smysl se vrátit."
"Táta. Já ho mám taky ráda, ale jinak možná mám někoho… někoho trochu ráda, ale moc jsem mu ublížila. On mi nikdy neodpustí."
"To nezjistíš dokud to nezkusíš." Černota pohltila už skoro celou místnost."Nikdo neříká, že to bude lehké, to rozhodně nebude. Musíš se rozhodnout, rozhodni se dřív než ta temnota dorazí k nám, pak už nebude na výběr!"
"Já bych si jen… Přála bych si vědět, co by se stalo, kdybych se nevrátila. Třeba to ničemu nepomůže, když se vrátím…" černota se přibližovala, když Ell na ní pohlédla začala ustupovat, ovšem dost pomalu.
"Au."
"Co se ti stalo?"
"Nevím, takový zvláštní pocit." Chytila jsem se za ruku "jako bych… jako by mě někdo… to nic."
"Co je to?"
"Co?"Uprostřed místnosti leželo asi sedm knih, přistoupila jsem blíže a vzala nejtenčí z nich a při názvu mnou projelo vzrušení ale trochu i strach, co se dočtu na stránkách těchto knih.
"Myslím, že je to, to co chceš vědět před tím, než se vrátíš zpátky.Já už musím jít, potřebuješ klid, prosím rozhodni se správně." Mamka neodešla a ani se nepřemístila prostě jen tak zmizela. Na názvu knihy ji hlavně zarazilo příjmení hlavního hrdiny.
"Potter? Harry Potter a kámen mudrců? Jak mi to pomůže zjistit, co se stane, když se nevrátím?" místo kladení si dalších otázek otevřela knihu a pustila se do čtení, po pár řádkách opět přestala číst.
"Petunie? Není to Lilyna sestra? Vernon to je ten novej chlap jak o něm Lil vykládala…" znovu se pustila dočtení.
Bez potřeby spánku, hladu, žízně nebo nutkání jít na záchod, horlivě listovala knihami, při zjištění smrti Lily a Jamese jí ukáplo mnoho slz, ovšem v čtení neskončila. Po přečtení prvních dvou knih se vrhla na o něco tlustší třetí s názvem Harry Potter a vězeň z Azkabanu, už při názvu jí projela hrůza, při pomyšlení, kdo jím asi bude a co bude chtít?
"Sirius! Cože? To prostě není možné!" první slova která vyslovila, hlavou se jí rojilo plno vzpomínek na smějícího se Jamese a s ním ruku v ruce kráčejícího Siriuse. Tohle prostě musí být omyl! Ale všechno tak sedí, ta motorka z prvního dílu. Důvod proč zmizel a navíc byl strážcem. Chtěla vědět víc a tak listovala stránkami ještě zuřivěji a hltala každé slovo a každý náznak Siriovi neviny.
Všechny stránky hltala mnohem víc než ty předchozí, tak se není čemu divit, když po nějaké době zaklapla poslední knihu s názvem Harry Potter a relikvie smrti.
"Uff, rozhodla jsem se…"
***
"Pane Blacku, vy tu pořád jste? Po tom včerejším záchvatu, už nezbývá pražádná naděje na její uzdravení. Jsou Vánoce, kdybych nemusel být tady tak bych byl s rodinou nebo přáteli, měl byste jít. Ona Vás už nevnímá."
"Prosím, nechte mě tu a neberte mi mou naději, prosím dnes ne! Dejte mi to jako vánoční dárek. Já prostě nechci ztratit aspoň tu naději, ne dneska!"









Chm. A to som si myslela, že ma dneska už nič tak nerozcíti T.,T. Najprv dnešné ráno, pak som sa skoro roztopila pri úsmeve jedného chalana ^^, pak keď som v autobuse zažila "yaoi", predchvíľou pri sledovaní UraBoku a teraz toto. Ach jaj :D.
Rozhovor s jej mamou bol napísaný pekne, ten nápad s knihami bol skvelý *-*. Celý tento diel je skvelý :3. Dúfam, že v ďalšom diely sa konečne preberie ^^. Budem sa tešiť ;-).
Yeah a som rada, že si predsa len zvládla včera zverejniť tie štyri kapitoly! :) Já sem ti fandila! ;-D