4. října 2010 v 16:43 | MarryT
|
NEVHODNÉ PRO DĚTI A MLADISTVÉ!
Sirius běžel všemi zkratkami, které znal k ředitelově pracovně. Chtěl akorát začít bušit na chrlič, když zahlédl lem profesorského hábitu zacházet za roh.
"Profesore! Profesore? Profesore Brumbále!" udýchaně vyřvával na chodbu. Osoba se zastavila a otočila se.
"Siriusi? Co takhle pozdě v noci…" nestačil ani doříct a už ho chlapec táhnul do nebelvírské věže. Cestou se mu pokoušel vše vysvětlit.
"A pak jsem se… ten černý oheň… nešel uhasit.."
"Černý oheň? Musíme si pospíšit." Vtrhli do místnosti, kde už byl zbytek nebelvíru - Lily, James a Remus. Také se snažili oheň zjevně uhasit, ale taktéž bezvýsledně.
"Ona… ona… vypadá jako mrtvá…" zhrozil se Sirius, teď když byla místnost osvětlená a on se podíval na duchem nepřítomnou Ell. Brumbál okamžitě vyslal Jamese pro zbytek učitelů, kteří zůstali na hradě a sám se pustil do kouzlení. Nejdříve se pokusil oheň přesunout, nešlo to. Poté kolem vyčaroval zlatou stěnu a ta také ztroskotala. Musel zadržet Siriuse, který už hodlal ohněm proskočit a Ell odnést.
"To nemůžeš."
"Ale.. ale…"
"Nemůžeš jelikož by tě to mohlo smrtelně zranit a upřímně řečeno se divím, že se ten oheň… Co Ell dělala, než se ten oheň objevil?"
"No… no… ona…" snažil se vzpomenout "ona… dávala si sponku do vlasů."
"Dobře. Tu sponku zjevně někdo proklel nebo ještě horší možnost ta sponka je..."
"Ne. To není možné jak by se…" vyjekla rudovláska.
"Nevím, ale… jestli je to …. Siriusi." Otočil se na Siria.
"Stalo se to, když tu sponku držela v ruce nebo až když si jí dala do vlasů."
"Až když si jí dala-do-vlasů" dořekl jedním dechem.
"Není pochyb, jestli je to až potom bude to ta sponka. Sponka temnoty se spustí až poté co si jí někdo dá do vlasů, od té doby je prokletá. Černý oheň se prý objevuje v ojedinělých případech. Když si jí na hlavu nasadí osoba smutná nebo nešťastná je to mnohem horší než …"
"Aaaaaaaaaaa." Ozval se Eilleenin hlas z křesla. Ve stejnou chvíli vešli do společenské místnosti profesorka McGonnagalová., Křiklan a dokonce madame Pomfreyová.
"Co se děje, profesore Brumbále? James nám to nebyl scho…" pohled jí padnul na černý oheň ohraničující křeslo u krbu.
"Je to Sponka temnoty."
"Jste si jist?"
"Ano. Co budeme dělat?"
***
Sedím na křesle a kolem mě samý černý oheň, jsem ztuhlá a brní mě konečky prstů. Kolem stojí lidé a o něčem diskutují a já je vůbec nevnímám, jsou mi vzdálení. Jediné, co cítím je samota a smutek. Někdo se za mnou pokusil jít, ale čísi ruka ho zadržela. Jediné, co z jejich rozhovoru zaslechnu je sponka.
Proč tu stojí? Proč neodejdou a nenechají mě mému osudu? Záleží jim snad na mě? Ne. Jsem sama, nesmím být bláhová. Asi bych se měla zbavit toho ohně.
Proč by ses ho zbavovala?
Aby neublížil ostatním.
Jen ať jim ublíží, ať taky trochu trpí. Můžou taky poznat trochu tohoto pocitu.
Ale tím bych se.. stala jako … jiní.
Ale teď na tebe všichni civí a ty nevíš, co si myslí. Možná tě z toho viní.
Přestala vnímat hlasy ve své hlavě a s obtížemi zvedla ruku a sponku si z hlavy sundala. Svírala ji ve své ruce a točila s ní mezi prsty. Náhle ji sevřela v ruce a celou ji pohltil zvláštní tlak a pak už nic neviděla a ani nevnímala.
***
"Co můžeme? Musíme se nejdřív…"
"Pane profesore," vyjekl Sirius, při pohledu, že si Ell sundává prokletou sponku." ona si jí sundává…" Napětí v místnosti by se dalo krájet. Čekali, co se bude dít dál. Chvíli si se sponkou pouze pohrávala a pak ji sevřela. Rázem je oslnilo bílé světlo a vítr je odmrštil všechny o několik metrů do zadu. Všichni nechápali tento jev, ale rychle běželi k nyní už ležícímu tělu Ell. Oheň po bílém záblesku totiž zázračně zmizel.Brumbál okamžitě vykouzlil nosítka a kouzlem ji na ně položil.
***
"Siriusi! Nemůžeš tu pořád tak sedět. Je to už týden. Budou Vánoce."
"Já… Já..."
"Vždyť si říkal, že spolu nic nemáte." Snažil se ho trochu uklidnit James. "Nebuď z toho tak skleslý, moc dobře víš, že je… že je…"
"Já vím, že je v kómatu a že mě nevnímá, ale-ale stejně nemám, co jiného dělat a nechci ji ztratit, když… když…"
"Když víš, že ona je neznámá z plesu?"
"Ne. Já.. Já.. asi jí mám rád."
"Aha." netrápil už svého kamaráda a zůstal překvapeně stát po slovech mám rád. Přešel na druhou stranu místnosti, kde seděla rudovlasá dívka. Přisedl si k ní a začal ji utěšovat. Do pokoje vběhla mužská postava.
"Ell? Zlatíčko moje.. To mi nedělej… Nejdřív maminka a teď ty. Prosím probuď se dcerunko." Pohled na zoufalého muže byl skoro stejný jako na skleslého Siriuse.
"Ehm… Ehmmm.." odkašlal si muž v bílém. Přikročil do davu lidí.
"Bohužel mám pro Vás špatné zprávy, pane Moony."
"Co se děje? Co se stalo mojí holčičce?"
"Nejzávažnější jsou jistě zranění způsobená Sponkou, ale jelikož na ní někdo před tím použil dvě ze zakázaných kleteb, je nemožné dát jí jakýkoliv lektvar."
"Za-ká-za-ných kle.." vykoktával Sirius.
"Ano a nejen to, dle zjištěných skutečností se nejspíš někde topila a díky tomu, že nemůžeme použít lektvary, nemohli jsme ani vyléčit kotník, který má na tři krát zlomený. Naštěstí se nám podařilo snížit horečku, je zázrak že vůbec žije."
"A-a jak ji tedy léčíte?"
"No, nejprve jsme se pokusili odstranit nejvíce zasaženou část a to vlasy, ovšem jen co jsme se otočili ony opět dorostly. Poté jsme na ně daly zábal z mrtvých močálů, který z nich tahá všechen ten... ten… řeknu to takhle, ten oheň, co kolem ní plál se jakýmsi způsobem změnil na lepkavou kapalinu a ta teď koluje v jejím těle a postupně se rozrůstá a my jí takto odsáváme. Když bahno ztvrdne, sundáme jej a dáme zábal nový. Občas nám naše léčení znepříjemňuje její dušení, při kterém někdy vykašlává krev."
"Ale přece se to zlepšuje ne? Tak proč jste říkal, že máte ohledně mé dcery špatné zprávy?"
"Ano, její fyzický stav se začíná stávat stabilním, jenže obávám se, že jestli se Vaše dcera do dvou dnů neprobudí, tak v tomto stavu zůstane napořád."
"Do dvou dnů?"
"Ano do dvou dnů, nebo zůstane takto."
Nech to skúsia ako v prípade Šípkovej Ruženky - bozkom T.,T Inak to nevidím. Siri, čiň sa! ^^
Marry, proč nás takto trápiš? Proč jej ubližuješ? :D I keď, ehm, kus zbytočné otázky, že áno? xD Nič to. Však sa uzdraví? >.,<"