close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 


  • DOMŮ / ARCHIV / NECHCI REKLAMY! Blíží se 5 let výročí založení blogu!!!


23. Nečekané události

3. října 2010 v 20:08 | MarryT |  FF - Cesta bolesti
NEVHODNÉ PRO DĚTI A MLADISTVÉ!

avatar 2
Odešel. Zabouchl dveře a ani se neohlédl. Kšiltovka ležela na zemi v podobě prachu. Ell nechtěla v téhle hrůzné místnosti zůstávat ani o minutu déle. Pokusila se vstát, ovšem s bolestmi a zlomeným kotníkem opět upadla na zem a mokré vlasy jí švihly do obličeje. Připlazila se ke svému oblečení a šetrně, přesto velmi rychle se oblékla, bolest se snažila nevnímat. Vstala ze země a s ohromným úsilím vykulhala z místnosti. Chodby byly temné, ale i tak se v nich dalo trochu vidět. Cestou si několika sponkami sepnula vlasy, jen tak, aby jí nepadaly do obličeje a nestudily na zádech. Několik sponek jí zůstalo poslušně zapnutých u kapes kalhot. Cesta do sovince byla náročná, schody už nedokázala vykulhat a musela se jednou rukou držet zábradlí a po jedné noze vyskákat až nahoru. Když se konečně dostala do sovince a zahlédla svou hůlku ležet přímo uprostřed kruhové místnosti sesula se na zem. Zápěstí jí lemovaly modřiny od Luciusových rukou.
"SSŠŠUUUUP" ozval se nějaký rachot. Ell se zprvu lekla, že si tu na ní Malfoy počíhal a bude jí ještě něco provádět, ovšem byl to planý poplach. Sova nesoucí jakýsi dopis se snesla přímo k Ell a obálku upustila do jejího klína.
oddělovač do stránky

Kdo mi to teď může psát? Pomyslela si, když si uvědomila, že je nejspíš hodně hluboká noc nebo pozdní ranní hodiny. Roztřeseně otevřela obálku se svým jménem a dala se do čtení, což s jejíma opuchlýma očima byl celkem problém. Písmo poznala okamžitě, nemohl jí psát nikdo jiný než její otec, ale proč jí vůbec píše? Vždy psala dopisy mamka. Začetla se do dopisu a čím dál víc jí přestával dávat smysl. Ničemu z toho nevěřila, nechtěla tomu uvěřit.

dopis od táty

"Maminka umřela?" první co se jí vydralo z úst po pátém přečtení dopisu. Nezajímalo ji, jestli je adoptovaná nebo třeba spadla z nebe. Rodiče ji vychovala a přesto, že se s nimi občas nepohodla je moc milovala. Noc o které si myslela, že už nemůže být horší jí vyvedla hodně rychle z omylu. Začala na mamku vzpomínat:

"Elleanoro Eilleen Moony!"
"Ano. Mami?"
"To nemůžeš jít jednou ven jako normální holka? Bez kšiltovky?" Bylo jí osm let a maminka na ní volala z okna.
"Ale mami. Taková prkotina nikoho nezajímá. Mám radši tepláky. Už musím jít kluci na mě čekaj v klubovně."
"V klubovně?"
"No přece na stromě." Zakroutilo děvče nevěřícně hlavou.

***

"Ale no tak mami! To si mám vzít tohle?" bylo mi devět a ve školní družině jsme pořádali Maškarní ples.
"A co jiného by sis představovala, zlatíčko? Něco jako oblek Robina Hooda či Spider mana?" holčička zakroutila hlavou.
"Ale já šaty nenosím ráda. Připadám si v nich jako… hlupák. Všechny ostatní holky jsou divný furt mluví o nějaký star, make-upu a jaký mají krásný šaty. Mě to ale vůbec nebere. Raději si hraju s klukama fotbal nebo lezu po stromě."
"Ty jsi celej táta!" Usmála se na ní.

***

Ze svých očích už nevybrečela ani jednu slzu. Zvedla se ze země a dopis neustále svírala v ruce. Oblečení už neměla jen mokré a zmuchlané s pár dírkami, teď ho lemovalo dokonce i pár sovích výkalů do kterých se usadila. Pár mokrých pramenů jí trčelo ven a voda kapala na její bosé nohy. Nedokázala se totiž s tím kotníkem obout a chodit s jednou botou se jí nechtělo. Chtěla opět seskákat po jedné noze, ale nešlo to. Musela pokulhávat, s každým krokem jí někdo do levého kotníku zabodával nůž a pokaždé to bylo hlouběji. Rozhodla se jít do společenské místnosti, počítala, že v tuhle dobu tam nikdo nebude. Konečně došla až k obrazu a sykla heslo. Buclatá paní byla v podnapilém stavu, ani neotevřela oči a ani nenadávala, kdo ji to tak pozdě budí, pouze se vyklonila a vpustila osobu dovnitř. Usedla do jednoho z křesel poblíž krbu.
Oči se jí zahleděli do vyhasínajícího ohně, na klíně ležel dopis a ruce si dala na opěradla. Nebyla schopna se už ani pohnout. Hlavou jí vrtalo milion myšlenek a všechny jí připadaly zbytečné a bezcenné. Někdo sešel ze schodů a jí ani nezajímalo, kdo to je nebo co chce. Svět jí byl ukradený. Nic nebude jako dřív.
"Ell? Jsi to ty?" ozval se Sirius zpoza schodů hledíc na křeslo z kterého viděl jen ruce na opěradlech. Šepotem mu kdosi neslyšně odpověděl. Dál hleděl na záda, chtěl toho tolik říct, ale nevěděl, kde začít.
"Ano." nepřítomně odpověděla.
"Jsi v pohodě?"
"Hmm.." pramen vlasů jí spadl do tváře a ona vyndala sponku a chystala se jí dát do vlasů.
"Víš,… chtěl.. jsem ti říct něco důležitého… Moc mi chybí ty naše společné chvíle a ty naše rozhovory. Jsi jako moje druhé já a já si teď připadám sám."
"Sám?" dál držela poslední sponku v ruce. "Vždyť ani pořádně nevíš, kdo jsem,"
"Ale vím, byl jsem ve tvém těle." začal kráčet směrem ke krbu je zvláštní s někým mluvit a nedívat se na něj. Přešel ke krbu, zadíval se do něj a otočil se na Ell, která seděla pouhé tři metry od něj. Zahleděl se do zelených očí na které pořád myslel a při pohledu na sčesané vlasy mu okamžitě došlo, kde je viděl naposledy. Přestávalo mu to dávat smysl, nechtěl tomu uvěřit a odstoupil o krok dál. Neustále zíral na Ell neschopen jediného slova.
"Co? Ty? Jak.? Proč? To-to…" když začal koktat, tak si Ell připnula poslední sponku. Tma zahalila místnost a Ell nevnímala nic kolem ní jakoby to byl dávný film a ona byla někde mimo. Koukala pořád dopředu ztuhlá a nemohoucí.

"Co to je?" vyjekl Sirius, když si uvědomil co vidí. Ell náhle začal obklopovat černý oheň a ona tam jen tak dál seděla a snad ho ani nevnímala. Nepřítomné oči působily mrtvě. Sirius se pokusil oheň uhasit, ale nešlo to. Vyběhl ven, jediné, co ho napadlo, byl Brumbál. Cítil se sice provinile, že ji tam nechává jen tak o samotě, když kolem hoří oheň, ale nic jiného udělat ani nemohl.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lai  ^^ Lai ^^ | Web | 4. října 2010 v 20:33 | Reagovat

O_O Jashine, čo stváraš? O.o Tak on sa to konečne dozvie a ona vzbĺkne v plameňoch? Vatafak?! -_-" Ak sa niečo silno moc zlého stane, tak... tak síce nič, ale jako to bude moc! :D A zase ako vždycky - úžasne napísaný diel! :3 Yeah a tie jej spomienky na detstvo si mohla oddeliť ešte jedným enterom, predtým, než si ho začala písať, a taky by bolo lepšie písať to kurzívou ;-). Bye :)

2 MarryT MarryT | Web | 4. října 2010 v 20:44 | Reagovat

[1]: Jashina do toho nepleť. Nezapomeň jak dopadl Hidan ;-) Já vás přece varovala, že nevím, jestli přidávání dalších kapitolek je rozmazlovaní nebo trest. ;-) Ostatně jsem ráda, že se ti to líbilo ;-)

Vzpomínky jsem oddělila, ale kurzívu se mi používat nechce. Promiň ;-)

Bye-bi.

3 pepenka5 pepenka5 | E-mail | Web | 4. října 2010 v 22:02 | Reagovat

Fúha, tak toto bolo dosť drsné... Ten list, to bolo kruté, že bola adoptovaná a jej mama je mŕtva... ale ten koniec bol že fúha... Čierne plamene? Neplánuješ ju zabiť, že nie? O_o

4 MarryT MarryT | 4. října 2010 v 22:04 | Reagovat

[3]: Řídila jsem se heslem: Když se s*re tak pořádně! Čti dál a uvidíš, prozrazovat nebudu ;-)

5 Tara Tara | Web | 5. října 2010 v 18:27 | Reagovat

ou sakryš sakryšx)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama