NEVHODNÉ PRO DĚTI A MLADISTVÉ!

"Siriusi, na co to pořád myslíš?"
"Ale na nic. Proč se ptáš?"
"Jsi nějak mimo. Sice je to už dlouho, ale teď se tváříš divně. Zase myslíš na tu neznámou?"
"Na neznámou? Ne."
"Na koho tedy? Na Anabel?"

"Ne."
"Siriusi a nezamiloval ses nám?" zapojil se do debaty Remus.
"Já? Ani náhodou! Jen... Jen..." pořád myslel na ten pohled s Ell, měla tak krásné oči, ale něco mu říkalo, že už je někde viděl. Jen si nemohl vzpomenout, kde se s nimi střetl.
"Jen se ti splašili hormony." usmál se James.
"Možné to je. Vždyť jinak bych…" chtěl doříct nemyslel na pohled s Ell a svlíkal nějakou holku pohledem, ale raději mlčel.
***
"Tehdy jsem si vzal, co jsem chtěl. A vezmu si to kdykoliv budu chtít a ty teď zaplatíš za to jaká si na mě byla při lektvarech. Mělas být poslušná a rozumná, ale hrála sis na tvrďáka, teď za to zaplatíš."
"Hrála na tvrďáka? Já? Za-zaplatím a j-jak?"
Já si přece nehrála na tvr… ale to byl Sirius. Siriusi, já tě přeci tolik prosila ať si s ním nic nezačínáš. No jo, vždyť to říkal, něco jako gorila po zánětu mozku, ale nesmím Malfoyovi říct, žes to řekl ty a ne já, dopadl bys mnohem hůř. Ale jak mě chce znovu potrestat? Doufám, že ne…
"Jako tehdy, když jsem ti ukázal ty fotky!"
"Ne! Už nikdy!" začala se zmítat, přičemž jí vypadla hůlka z kapsy u hábitu. Nohama začala kopat a kopla ho do břicha, do slabin se netrefila. Lucius se ohnul a povolil stisk a Ell se mu vysmýkla a snažila se utéct, když jí něco udeřilo a ona spadla na zem.
***
"Vstávej, no tak, Vstávej." Plácal ji někdo po tvářích. Okamžitě jak otevřela oči a spatřila Luciuse odtáhla se, co možná nejdál od něj. Ocitla se znovu v oné místnosti jako minule a opět neměla hůlku a Malfoy tam vítězně stál.
"Tak ses konečně probudila, co? Musím říct ten kopanec byl nečekanej, ale naštěstí ses netrefila. Jinak bychom si to tu tak neužili, ne?" Znovu začala pátrat po jakémkoliv východu a znovu bezvýsledně. Tenkrát tam přišla pod vlivem kouzla a udělala to jen proto, aby ochránila rodinu, ale teď tam být bylo mnohem horší, horší tím, že věděla, co ji čeká.
"Koukám, že mlčíš, tak budu pokračovat. Nejdříve asi ti povím, co tě dnes v noci čeká. Je to tvá poslední noc, tak si ji snad užiješ."
"Po-poslední noc?" šeptla, ale Malfoy jakoby ji ani neslyšel. Přešel k ní a s ukrutnou touhou po bolest vykřikl.
"Crucio" Ell se svíjela v nehorázných bolestech na zemi. Křičela ať už toho nechá, ať ji někdo pomůže, ovšem nikdo ji neslyšel, nikdo jí nepomohl a nikdo ani netušil, co se to děje v sedmém patře. Hlava Ell mohla puknout, přestala vnímat čas a už přestala počítat, kolikrát na ni Malfoy kletbu poslal. Náhle bolest ustala a ona se třásla v koutku místnosti neschopna jediného pohybu. Každý sval řval o pomoc, to nehorázné bušení srdce a navíc ten ledový a klidný Malfoy přidávali situaci děsnou atmosféru. Žádné dveře, žádná okna, žádná pomoc jen pobavený Malfoy a zhroucená Ell.
"Ještě jsme neskončili. Teď si ještě chvilku odpočiň za pět minut začínáme." Chtěla něco namítnout, ale i jazyk jí zdřevěněl a hlas měla tak vykřičený, že mohla sotva mluvit.
Ell to připadalo snad jen jako pouhých pět vteřin, než po ní Lucius vyřkl další z kleteb, tentokrát to bylo jako by jí švihal rozžhaveným bičem, na těle sice nebyla ani známka po útoku, ale ta bolest. Po nekonečných hodinách tohoto teroru, odložil Lucius hůlku na jeden ze stolků a kráčel si to směrem k Ell. Ell nebylo vůbec platné, že Malfoy hůlku odložil, ona nebyla skoro schopna pohybu. Oči už měla zarudlé od slz, kterým se bolestí neubránila. Blížil se k ní pomalými plíživými kroky a s každým krokem v ní vzrůstal pocit beznaděje a strachu. Chtěla po něm něčem hodit, jenže neměla nic, nic krom své čapky. Napřáhla se a hodila ji po něm, přesto, že do ruky dostala křeč a bolest se znásobila, byla ráda, že se o něco alespoň pokusila.
"Ach, tak bezvýznamný pokus mě zastavit. Myslíš si, že mi kšiltovka může ublížit? Ne!" Ell se dál svíjela v bolestech, on se však odvrátil. Bohužel se pouze vracel pro svou hůlku. S rychlím otočením zařval: "Imperio." Bolest trochu povolila, ale když se ozval Luciusův hlas v její hlavě, věděla, že to bude mnohem horší.
"Tak pro ujištění, že toto kouzlo funguje správně, začneme s něčím lehčím.. Tak třeba sundej si ty sponky a dej si je za kapsy u kalhot, ať je neztratíš." Hnusně se ušklíbnul a sledoval jak Ell nepřítomně plní jeho rozkaz. Z každou sundanou sponkou jí spadl pramínek vlasů, dokud je neměla rozpuštěné.
"Tak se mi to líbí. Teď si vezmi tohle" podal jí celkem ostrý lovecký nůž."a řízni se do stehna u nohy" Ell se zalesklo ostří nože v očích a ruka se jí začala třást a pomalu se blížila k noze, když se jí v hlavě ozval hlas jiný.
Nedělej to! Nemusíš! Proč to dělat?Je to blbost!
"No tak?! Něco jsem řekl, tak dělej!"
Ne! Nenech se takhle ponížit, ať si to udělá sám, když je tak chytrej! Prostě ne!
Hlas v její hlavě sílil a ten Luciusův slábnul. Když ji vyzval nejmíň potřetí, chraptivě zařvala:
"NE, TO NEUDĚLÁM!" otupělost rázem vystřídalo vědomí, ovšem ruku v ruce s bolestí. Spadla na zem.
"Neuděláš?" opakoval po ní. "Dobrá, zkusíme něco jiného. Miluješ vodu, tak ať si ji tu taky trochu užiješ." Přešel doprostřed místnosti, kde se objevila veliká vana. Otočil kohoutkem a začal ji napouštět ledovou vodou, nechtěl zbytečně svou hůlku namáhat tak ubohým kouzlem jako je Aquamenti. Když už byla vana naplněna po okraj vodu vypnul. Odtáhl bezvládnou Ell k vaně a ponořil jí tam hlavu. Jen tak, tak se stačila nadechnout. Máchala rukama a obličej jí pálil. Už se smiřovala s tím, že se utopí, když jí vytáhl ven a mrskl s ní o strop a ona odlétla několik metrů od něj. Zhroucená, zbitá a teď dokonce mokrá tam ležela a vlasy jí padaly do očí. Stejně jako minule začal odhazovat své oblečení. Odložil hůlku a přešel k bezmocné Ell.
"Myslel jsem, že je v tobě víc, ale jsi jen obyčejná mudlovská šmejdka! Musíš poznat, kde je tvé pravé místo!" Silou z ní strhl oblečení a znova se jí začal zmocňovat. Každý jeho dotyk bolel a každá snaha o vysvobození byla marná, nebylo úniku. Při každém jeho polibku si přála umřít, každé pohlazení by raději prohodila s nějakým mučením. Ruce, kterými mohla ještě snažila bránit jí pevně držel u země a jeho stisk byl dost surový.
***
"Siriusi? Co tu ještě děláš? Měl bys jít už spát nebo na někoho čekáš?" ozval se zpoza schodů James.
"Ne. Na nikoho nečekám. Už jdu." Neochotně se zvedl a následoval svého kamaráda do ložnice, kde už jim vyhrával Petr své chrápající vystoupení.
***
Zas a znova se ji zmocňoval a při každém pokusu o odpor ji ztrestal Cruciatem nebo topením. Konečně skončil a oblékl se. Sevřel v ruce jakousi kulatou věc a hodil ji Ell k nohám.
"Tady máš! Příště nebuď drzá, i když asi už žádné příště nebude, tak jen abys neřekla, žes nás všechny opustila s prázdnou." uchechtl se a Eilleen vůbec nechápala, co to kecá. Přešel k ležící dívce a prudce ji skočil na nohu. V kotníku jí křuplo a bylo jasné, že je zlomený.
"To máš jako dáreček. Přeji příjemnou cestu." Ell zakašlala a pak chraptivým hlasem dodala:
"Cestu?"
"No, přece budeš chtít svou hůlku, ne?" nepatrně zakývala hlavou.
"Tak tu máš v sovinci. Doufám, že ti cesta uběhne lehce, pokud ji vůbec podstoupíš."









Hajzel, hajzel, hajzel, hajzel, hajzel.... T.,T sakra... To bolo kruté, Marry. I keď ma kus šve, žes to zas neopýsala poriadne :D. Tož, dúfala som, že sa tam objaví Siri, ale žiaľ nije... Nevadí, snáď nabudúce jej helfne :3. Inak svelý diel! :)