close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 


  • DOMŮ / ARCHIV / NECHCI REKLAMY! Blíží se 5 let výročí založení blogu!!!


20. Soužití

3. října 2010 v 19:57 | MarryT |  FF - Cesta bolesti
Nevhodné pro děti a mladistvé!

avatar 2
Po zbytek dne nepromluvila. Jen dál hlídala své tělo bojící se brzké odplaty. Protože jak ji Lucius hodlá potrestat tentokrát? Když ho sirius nazval opičákem po zánětu mozku, když minulý trest byl jen za její malou narážku. Z jejího přemýšlení ji vytrhlo její tělo.
"Je ti něco?" zeptal se jí jakoby právě neudělal sám tu nejhorší chybu v jejím životě. Nechtěla ho ovšem ničím děsit, tak se rozhodla dál mlčet a propalovat ho pohledem.
"Ptal jsem se jestli jsi v pořádku? Celý den jsi vůbec nepromluvila."
"Já moc nemluvím, jestli sis nevšiml a s tebou už nemám o čem."
oddělovač do stránky

Byla na něj trochu naštvaná, teda hodně, ale co mohla čekat od buřiče Blacka? Že vydrží v Luciusově přítomnosti potichu a bude míchat jenom lektvar? Vážně doufala, že to může dopadnout dobře.
"Jdu se projít." Řekla tak náhle, že se Sirius skoro lekl.
"Já půjdu s tebou."
"Nemusíš se přemáhat."
"Tím to není. Nenechám tě tu jen tak běhat v mém těle." Byl to sice výmysl, nechtěl ji prostě nechat jít samotnou a to i v jeho těle.
"Neboj jdu někam, kde nikdo nebude. Je to místo, kde se mi dobře přemýšlí." Siriuse napadla jedině vrba mlátička, přece jen tam na ni narazil ve své psí podobě a dodal:

"Můžeš jít sama jedině, když mi sundáš tu čepici a já budu moct šmírovat." Věděl totiž, že to neudělá.

"Fajn! Ale nechoď moc blízko. Jdi několik metrů za mnou. Stejně už to vypadá, že tě na každém kroku pronásleduju jak nějaká fanynka."
"Jenže oba víme, že to tak není."
"Právě, že to víme jen my a ne ostatní. Víš jak je to pro mě nepříjemná situace?"
"Pro mě taky není zrovna nejrůžovější." Na to nemohla nic říct, tak raději šla a její tělo se jaksi vleklo několik metrů za ní. Když vcházeli do Zapovězeného lesa, ozval se opět její hlas:
"To jako chceš jít do lesa? Tomu říkáš klidné místo? Nejsi trochu divná? Víš, že tam žije spousta nebezpečných…"
"Nepůjdu daleko. Tihle nejsou vůbec nebezpeční." Dál už zase mlčeli. Když došli na zdánlivě prázdnou mítinku. Tak se Siriusovo tělo náhle zastavilo.
"Jsme tady. Támhle si můžeš sednout." Sirius ji poslechl. Nechápal, ale proč je zrovna tohle místo tak zvláštní. Nic tu nevyděl, ale najednou něco ucítil, byla to snad zdechlina?
"Co to tady smrdí?"
"Ale nic. Už budou skoro jíst." Dál tam stála a zaujatě koukala do prázdna jakoby tam něco viděla. Zaostřil zrak a nevěřil svým očím. Od zdechliny se odlamovaly kusy masa a mizely.
"Co se to tu děje?"
"Říkala jsem ti přece, že budou jíst."
"Kdo jsou oni?!"
"Testrálové. Každý rok táhnou kočáry k hradu. Jsou prostě úžasní a mají skvělý orientační smysl."
"Proč je nevidím a ty jo?" Chtěla tu pouze být a kochat se pohledem na divotvorná stvoření a místo toho musí Blackovi zodpovídat tolik otázek, jakoby ho to opravdu zajímalo. Odpovědět mu musela, protože by si to ten ničema stejně nejspíš potom našel v knihovně a pak se ještě víc divil, proč neodpověděla.
"Protože je vidí je ten, kdo někdy viděl smrt." Tahle odpověď Siriusovi vyrazila dech.
"Smrt?"
"Ano."
"A jak vlastně vypadají?" Začala mu to vyprávět, když se k nim najednou přibližoval jeden z nich.
"Chceš si ho pohladit? Jeden jsem právě jde."
"Cože? A nepřináší to smůlu?"
"Oni nejsou smrtonoši a jsou vážně milí." Vzala do pevných Siriových dlaní svou křehkou ruku a pohladila jimi Testrála po křídle.
"To je tak zvláštní. Hladit něco, co ani nevidím." Po několika hodinách strávených v lese se vydali zpět do hradu. Jelikož
Sirius byl vždycky trošku akčnější postava, tak ho nebavilo věčné mlčení a opět na Ell promluvil. Byla totiž jediná, krom ředitele s kým mohl mluvit.
"Byl to celkem pěkný den." Ell nijak nereagovala a to ho celkem rozhořčilo.
"Hele, držím se těch pár kroků za tebou a vím, že mě slyšíš. Tak mi prosím odpověz."
Ten Black je tak neodbytný, pořád by si o něčem povídal myslela si Ell.
"Ano, celkem fajn. A udržuj odstup za chvíli budeme u hradu." Dodala, když si všimla, že se přiblížil.
"To je taková otrava. Navíc stejně můžu koukat leda tak na nějaký kořeny stromů a sebe ze zadu. Jsem celkem fešák…" Ell v tu chvíli vybouchla smíchy. Nebylo jen směšné, že to řekl jejím hlasem, ale i způsob jakým to řekl. Taky se nesmála zrovna jako pravej Sirius, ale to momentálně nebyla její starost.
"Co ti přijde tak směšného?" Nechápal absurdnost celé situace Sirius.
"Ale nic. Jen, kdyby tě teď někdo slyšel."
"No a co. Je mi to jedno. Páni mám po tom toulání nějakou žízeň. Nechceš si dát ležák?"
"Co?" Sirius umí pořád nečekaně měnit téma, ale proč si ležák nedát. Napadlo Ell.
"Když ho seženeš."
"Jen řeknu…"
"Komu? V mém těle?!" dodala s úsměvem na rtech a čekala, jestli po ní bude chtít nějakou akci s krycím názvem: Ležák! Nestalo se tak.
"To je taková otrava! Ale můžeme zkusit zajít do kuchyně. Skřítci nám určitě něco udělají."

***

"Počkej tady."
"Jsi si jistý, že ti ho dají, i když se budeš vydávat za mě?" Nevěřícně zakroutila mužskou hlavou.
"Ono je jedno, jestli to jsem já, ty nebo třeba Remus. Pořád jsme studenti a oni rádi slouží."
"Neber je jen jako otroky! Ale já tu teda počkám." Nemusela ani čekat dlouho, připadalo jí jakoby okamžitě poté, co tam její tělo vešlo bylo zpátky.
"Vážně rychlý servis!" Když už se vraceli do společenské místnosti tak ji podal flašku s pitím.
"Tumáš."
"Děkuji ti." Její poděkování ho celkem zarazilo, ale tvářil se pořád stejně.
"Nemáš zač." Otevřela flašku, ale v okamžiku kdy to udělala, tak skoro celé její pití ji postříkalo.
"Já ti říkal, že nemáš za co děkovat." Smála se hubená dívčina a snažila se utéct.
"To ti nedaruju." Zkontrolovala stav svého pití a zjistila, že tam ještě něco zbylo. Siriuse dohnala s jeho tělem rychle a oplatila mu to stejnou mincí a ještě na něj vyplázla jazyk. Potom se chodbou řítila pryč. Věděla, že to nebude chtít nechat jen tak a sám má pití ještě plné.
"Počkej až tě chytím!"
"V tomhle těle těžko!" otočila se, usmála a běžela dál.
"Taky tu nebudu věčně!"
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Tara Tara | Web | 3. října 2010 v 20:03 | Reagovat

juuj další kapitolka :) skvělá :)ale samozřejmě že se těšim na další :)

2 Lai ^^ Lai ^^ | Web | 3. října 2010 v 21:09 | Reagovat

Nepochopila som síce, že čo je to "ležák", ale tento diel dosti pobavil ^^ Aneb Siri je lišák! :D

3 MarryT MarryT | 3. října 2010 v 21:22 | Reagovat

[2]: U vás je to Ďatelinové pivo a u nás Máslový ležák, tak jsem nechala jen ležák ;-)

4 Lai ^^ Lai ^^ | Web | 4. října 2010 v 17:35 | Reagovat

[3]: Máslový :D Okay, ďakujem za vysveltenie ^^

5 pepenka5 pepenka5 | E-mail | Web | 4. října 2010 v 21:50 | Reagovat

Taíííí, to bolo zlaté ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama