
Nevhodné pro děti a mladistvé! A věnováno Lai ;-)
"Vážené dámy a pánové, nadešel čas vyhlásit nejlepší pánskou a dámskou masku a nakonec nej pár."
"Hurá!" ozvalo se od stolu, kde sebevědomě seděl Sirius.
"Musím uznat, že bylo velice těžké někoho vybrat všichni jste, no prostě úžasní, a tak prosím, ty co nevyhrají, ať nezoufají, vítězové jsou všichni. Po dlouhé době jsme dospěli k výsledku" všichni zatajili dech, jen Ell doufala, ať se konečně vymáčkne.
"První zvolíme mužskou masku." Sirius s Jamesem na sebe povzbudivě mrkli "a tu opět získává Sirius Black" většina začala nadšeně tleskat jiní jen řekli, že se to dalo čekat. Sirius se dobelhal na podium, kde na něj čekal již Brumbál s korunkou a s cenami. Nebylo to nic moc pár sladkostí, ale to nejdůležitější vítěz získá dva týdny bez úkolů a vítězný pár navíc možnost zrušení jednoho školního trestu, proto o to Sirius a ostatní tak usilovali. A když někdo vyhraje oboje, jak masku tak pár, má čtyři týdny bez nepotřebných úkolů a ještě odmítnutí jednoho školního trestu. James na Siria mrknul, ale dál už se opět věnoval Lily.
"Říkala jsem ti, že to vyhraje. Můžu jít?"
"Ne."

"Mně stejně nevyberou, protože mi Brumbál slíbil, že neřekne, kdo jsem. Takhle by to porušil, protože by musel oznámit kdo vyhrává." Zlomyslně a pro ni tak nepřirozeně, se ušklíbla.
"Ale Brumbál, ač to říkám nerad, je dost chytrý člověk, třeba to nějak zařídí."
"Třeba, ale mě je to jedno." Sirius sešel z pódia, ovšem při odchodu náležitě všem mával a usmíval se.
"Nyní je na řadě dámská maska." Pokračoval ředitel a většina dívek zpozorněla a jejich partneři taktéž.
"Musím uznat, že ta mezi námi vyvolala velikou debatu, ale nakonec jsme se jednohlasně shodli." Všichni byli udiveni, jelikož se většinou shodli jen většinově.
"Tuto cenu získává slečna" každý zbystřil sluch a nejvíce Black "slečna, která nechce být jmenována" Ell se na něj otočila a Brumbál na ni mrkl.
"Nechce být jmenována? Jak nechce být jmenována?! To se jako nedozvíme, kdo to je?!" ozval se Sirius, který čekal, že se konečně dozví, kdo ona neznámá je. Ell se vydala k pódiu, pořád nemohla uvěřit, že něco vyhrála. Potleskávalo jen pár lidí, nevěděli totiž z jaké koleje dívka pochází, ale protože přišla s Luciusem, domysleli se, že chodí do Zmijozelu. Ell si vzala korunku a na všechny ty udivené pohledy koukala skrz svou škrabošku. Byl to věru zvláštní pohled, dokonce se při něm i trochu bavila. Chtěla už odejít, když jí Brumbál zastavil a jestli se nemýlila v té chvíli se Lucius uculil.
"Ano? Pane profesore?" zkoprněla, doufala, že ji nyní neprozradí nebo hůř nesplní Malfoyova očekávání. Odpověď přišla vzápětí. Brumbál opět promlouval ke všem těm udiveným tvářím.
"Nenechám Vás tady přece tak pobíhat, když vy a Váš partner Lucius Malfoy jste, po několika dohadech, vyhráli pár." To nemyslí vážně, pomyslela si, ale Luciusuž si to povýšeně mířil přímo k nim. Cestou ovšem neopomněl strčit do překvapeného Siriuse. Nasadil si korunku a všechny sjel povýšeneckým pohledem, hlavně studenty nebelvíru. Nesmírně ho těšilo, že je takto pokořil a to dokonce se studentkou z jejich koleje. Malfoy přistoupil k mikrofonu a začal děkovat, za to že vyhrál. Poté si přisunul Ell blíže k sobě a chytil ji kolem pasu. Ell věděla, že by bylo podezřelé, kdyby se od něj odtrhla. Nejen podezřelé, ale i nebezpečné. Malfoy se ušklíbnul a dál tam jen tak s ní stál a pak…
"Taky bych chtěl částečně poděkovat mé tajemné neznámé." Přivinul si ji k sobě takovou silou a rychlostí, že nestačila ani mrknout. Byl tak nebezpečně blízko. Chytil ji ještě pevněji, aby neutekla a políbil ji. Po celém těle ji polil chlad. Líbá se s největším podrazákem, kterého zná a to dokonce před celou školou. Její první polibek, takhle si ho nikdy, ani v těch nejhorších nočních můrách, nepředstavovala. Po její tváři stékala slza, ta myšlenka, že s tím nemůže nic udělat byla strašlivá. Mráz jí projížděl celým tělem a Malfoy ne a ne přestat. Konečně skončil a odvedl ji ke stolu, kde před tím seděli. Všichni je pozorovali a Ell šla po jeho boku tak odevzdaně a hlavně zaskočeně. U stolu zabořila obličej do dlaní, nic nevnímala ani Malfoye a tu jeho bandu. Utírala si slzy a proklínala se. Proč jen, tam tak stála? Já dál opravdu nemůžu, ale aspoň že teď budu chvíli v klidu. Malfoy tam vítězně seděl a koukal na zničenou Ell.
"Tak co?" ozval se po chvíli, kdy se párkrát zvedla, aby mu něco řekla. Vzápětí si to zas rozmyslela.
"Co?" nechtěla na sobě nechat něco znát, což se jí moc nevedlo.
"Jak se ti to líbilo?" dotíral Malfoy pobaveným tónem. Zvedla hlavu a zahleděla se mu do očí.
"Jak si to mohl udělat? A proč? Proč mě taháš do svých rozepří mezi Siriusem a tebou? Jak si mohl takhle přede všema? To byla moje první pusa!"
"Jak? No prostě se mi chtělo" zablesklo se mu v očích "tak jsem to udělal. Já se Siriusem nemám žádný rozepře, jen mě štve, že pořád vyhrával on nebo někdo z tý jeho bandy a navíc je z nebelvíru. A ptáš se proč jsem to udělal přede všema. Protože jsem chtěl, aby to všichni viděli. Taky jsem chtěl zjistit tvou reakci . Navíc bys příště nemusela být ztvrdlá a trochu to opětovat. První pusa, jo?" Až teď si uvědomila jakou udělala chybu. Když mu přiznala první pusu. Malfoy se tvářil ještě potěšeněji než předtím.
"Mou reakci? Neopětuji to nikdy!" řekla a neudržela vzlyk.
"Ano opětovat. A musím uznat, žes mě potěšila. Nikdy neříkej nikdy, tohle sis taky nikdy nepřála. Někdy to zopakujeme, aspoň tě něčemu přiučím. Celkem se mi to líbání zamlouvalo."
"Mně ne. Neměla jsem na výběr. A už konečně odcházím, aspoň na pár dní neuvidím tu tvou odpornou tvář!" Zvedla se, ale Malfoy ji tvrdě chytil za zápěstí a ještě pošeptal.
"Tím bych si nebyl tak jistý."
"Ale já jo.Jedeš snad domů, ne? Jako každý rok a já nebudu nucena tě tu týden potkávat."
"Páni, ty se o mě zajímáš až tak moc, že víš, kdy odjíždím domů. Nevěděl jsem o tvém velkém zájmu o mě. Měla bys…"
"Žádný zájem o tebe nemám!" odsekla a odešla. Cestou srazila Cassanovu Blacka. Zrovna se líbal s nějakou havraspárskou dívkou.
"Neumíš dávat po…" začal, ona ho však neposlouchala a šla dál. Neměla na něj náladu.
Doběhla do knihovny, opřela se o jeden z regálů a dala se do opravdového pláče. Takhle nikdy neplakala. Konečně, ani nevěděla po jak dlouhé době se odhodlala převléct se. Nasadila si svou kšiltovku a vzala své normální oblečení. Konečně se cítila sama sebou, to ovšem neznamenalo, že jí nebylo do breku. Sedla si k jednomu ze stolků vyndala jednu z knih, ale vůbec ji nečetla, chtěla mít pouze výmluvu kdyby se sem přišel ukrýt nějaký pár. Brečela, brečela a brečela tak dlouho dokud neusnula.
"Ell! Ell?" někdo s ní třásl, netušila, kdo to je, jen chtěla aby odešel a nechal ji být.
"No tak Ell, vstávej." Naléhala dál Lily Evansová. Cvrnkla ji do kšiltovky, ale ta zůstala tam kde je.
"To máš tu kšiltovku přibytou k hlavě, že mě neslyšíš?"
"Ne, to je kouzlo." Ozvala se rozespalá Ell.
"Jé, tak ty jsi vzhůru. Bála jsem se o tebe." Ach ne! Snad na to nepřišla?
"Proč jsi se o mě bála?"
"Protože, ač chodíš spát až po Pobertech nebyla jsi v ložnici a navíc se v poslední době chováš dost" na chvilku se odmlčela a pak pokračovala "dost divně."
"Aha, tak nějak jsem tu usnula…"
"Jde to vidět. A na co máš tuhle brašnu? Chtěla si jet domů?" Lilin pohled sklouzl k tašce, kde Ell měla ukryté šaty.
"Ale jen pár věcí. Ne, zůstávám na prázky tady a ty?"
"Já taky a k mé smůle tu taky zůstává Potter s Blackem."
"Potter není zas takový problém," zahučela Ell při pomyšlení na Luciuse.
"Co?"
"Ale nic. Jen kolik je hodin?"
"Bude půl šestý za tři minuty."
"Tolik?" Divila se Ell, nečekala tak dlouhou dobu. Chápala že si toho Lil musela všimnout, ona by si toho u kohokoliv jiného taky všimla. Ell si vzala tašku a vydala se spolu s Lil do společenské místnosti. Cestou kráčeli takovým tichem, že Ell raději začala rozhovor, to mrtvolné ticho jí z nějakého nevysvětlitelného důvodu vadilo.
"Jaký byl ples?"
"Musím uznat, že celkem zajímavý. Já úplně zapomněla, že ty tam nechodíš. Byla jsem tam s Potterem a dokonce se výjimečně nechoval jako takový idiot. Black tam byl s nějakou holkou, už se v nich moc neorientuji, ale pak si nabalil jinou, ale zaujala ho ta neznámá. Ale ty o tom vlastně nevíš"pleskla se do čela "Malfoy tam přišel s nějakou holkou. To není zas tak divné, ale ona, nikdo neví kdo to je a z jaké je koleje, vyhrála cenu za masku i za pár. To je dohromady za masku dva týdny bez úkolů a za pár další dva plus zrušení jednoho ze školních testů." Vyčíslovala to Lil.
"Ale jestli se ona dotyčná, jak říkáš nechtěla představit, tak ty ceny nepřijme a úkoly udělá, aby nikdo nepřišel na to kdo je." Odpověděla Ell přesně to, co měla v plánu s cenou udělat. Tušila, že někdo to zjistit chtít bude a tohle by bylo opravdu podezřelé.
"Kdo by odmítl něco takového?" divila se Evansová a Ell dělala, že přemýšlí.
"No tak třeba ty." Zasmála se a Lil se na ni zkoumavě podívala a pak se začala smát taky. Ell se smála jen navenek uvnitř ji sžíral žal, ale nechtěla s tím nikoho obtěžovat.
"V kolik vůbec odjíždí ten vlak?"
"V osm. Proč se ptáš, když nikam nejedeš?"
"Jen tak." Zamlouvala to.









Dokonalý diel *-*. Prekonal všetky moje očakávania. Dneska som to takmer precítila s našou drahou Ell. Vidieť, že písanie/pravovanie tejto kapitoly si si musela užívať. Je rozhodne asi zatiaľ najlepšia zo všetkých. To ako si opísala pocity Ell... dokonalé ^.^ A Lacius rozhodne dneska "bodoval". Teším sa na pokračovanie (viac než kedykoľvek predtým :D).