
"Je to vážnější, než jsem si myslel. Nemohu Vás proměnit zpět."
"COŽE?" ozvaly se dva hlasy - jeden moc uječeně a druhý zas skoro chrápal.
"Bohužel nedávno jsem Trinu poprosil ať zmírní trest Jamesovi a Lily, teď už nic nezmůžu, navíc, když je v této náladě. Neměli jste toho aspoň tolik litovat."
"My toho nelitovali." Ozvali se svorně leč lživě.
"Vážně ne? Ani trochu?" Místnost naplnilo hrobové ticho.
"To jsem si myslel."
"Co tedy máme dělat? Vypít mnoholičný lektvar?"
"Ne, to nesmíte! Tohle kouzlo by jeho účinky anulovalo a navíc by Vám mohl ublížit jakýkoliv lektvar na změnu zpět."

"Ptáte se, co máte dělat. Je to prosté musíte se umět vžít do toho druhého a hlavně o Vaší výměně nesmíte nikomu říct a předpokládám, že jste-li tu takhle brzy nikomu jste se zatím nesvěřili." Kývli hlavou.
"Víte, co mi to dalo práce, abych něčemu takovému zabránila? Musela sem vyletět na koštěti do dívčí ložnice, vzbudit potichu jeho, aby ho náhodou nenapadlo jít na záchod nebo do sprchy a pak zase sletět zpátky a s tímhle" ukázala na své tělo "dojít až k Vám."
"Ano věřím Vám.. hmm… slečno, muselo to být těžké."
"Moment, moment jak dlouho v tom budeme muset být?"
"No, dokud se nevcítíte do toho druhého ovšem nejdéle to může trvat pouze do konce školního roku."
"Co?? Pouze do konce školního roku? To je snad nějakej vtip a ne moc vydařeném! Já nebudu v těle nějaký holky tak dlouho, co moje vztahy?"
"Budou muset počkat pane Blacku, jelikož když se Trin naštve může to i prodloužit a s tím nenadělám nic ani já. Naposledy to udělala tak, že byly vyměněni skoro dva a půl roku."
"Co? Co udělali?"
"Vytrušovali všem, co se jim stalo, přesto že to je zakázané."
"Já musím být zavřená v tomhle těle a nesmím o tom říct nikomu?"
"Ne. Pro Vaše dobro ne."
"Jak… jak…" zrozpačitěla Ell a Sirius se začal smát.
"Čemu se směješ? Svojí tuposti? Neboj za chvilku tě smích přejde. Nebo přejde aspoň mě."
"Já jen, že tenhle výraz je fakt srandovní na mým obličeji." Ell v Siriusově těle si odfrkla a pokračovala:
"Jak budeme chodit na záchod a co koupání? Nemůžete po mě přece chtít…"
"Ne, to po vás opravdu nemůžu chtít. Použijete…" přešel k jedné velké skříni ve své pracovně a vyndal jakýsi balíček.
"Bariérové kuličky."
"O těch jsem četla, ale jsou velmi vzácné."
"Ano jsou, ale jsou i vzácnější věci."
"Ale, jak se pak bariéra zruší?"
"Co jsou to ty kuličky?" připojil se konečně do debaty Sirius.
"To jsou kuličky na způsob kouzla Petrifikus totalus, ale nebudeš vzhůru. Budeš jen tak stát jako loutka se zavřenýma očima a nebudeš nic cítit, dokud kouzlo někdo nezruší. Často jsou k sehnání na velkých utkání ve Famfrpál, když trvá déle jak několik dní. Je to tak, pane profesore?"
"Ano, přesně. Takže kouzlo na zrušení je jednoduché. Mávnutí hůlkou je stejné jako u Wingardium leviosa, jen formulka je: Barrera Finite."
"A nebylo by lepší Bariera finite?"
"Ne, to nebude fungovat, tohle kouzlo je prostě takhle."
"Aha, tak to Vám moc děkuji."
"Takhle to půjde s koupáním, ale co… co chození na záchod?"
"To bude trochu složitější. Ale jelikož je toto opravdu vážná situace. Pokaždé, když začnete potřebovat vypijete tento lektvar." Podal jim lahvičku jakéhosi fialového lektvaru.
"Děkuji." Ozvalo se dvojhlasně.
"Nemáte zač. Bohužel už musím jít. Jen jedna věc by mě zajímala, jak jste se sem vůbec dostali? Heslo jsem změnil chvilku než jste přišli a nestihl jsem ho říct ani Minervě…" zkoumavě si je oba prohlédl.
"No víte nejdřív jsme vykřikovali na chrlič vše, co nás jen tak napadlo. Pak se Ell odvrátila a mluvila si sama pro sebe - prostě blázen, a pak přišla ke chrliči a řekla heslo, které by mě v životě nenapadlo, čekal jsem něco Bertíkovi fazolky tisíckrát jinak a ona to nějaká kniha či co."
"Ano, je to podivuhodná kniha, jenže nikdo neví jestli vůbec existuje a o to je zajímavější. Ell si pro sebe mumlala?" Sirius - v Ellině těle přikývl.
"Musím už jít.Tak zatím nashledanou."
"Přeji Vám zdar ve hledání těch viteálů, i když prozatím nevím, co to je." Usmála se a spolu se Siriusem vyšli na chodbu.
Vyšli zcela naštvaní na neschopnost ředitele, do kterého vkládali tolik nadějí.
"Hej, snad z toho nemáš radost?"
"Já? jak bych mohl? Být v dívčím těle by nebylo tak strašný, kdyby nebylo tvoje."
"Nemysli si, že tě nechám tady s mým tělem jen tak pobíhat nezapo…"
"SIRIUSKU…" vyřítila se zpoza jednoho rohu asi třeťačka z Havraspáru. Její blonďaté vlasy jí sahaly po ramena a zelené oči propalovali díru do každé dívky, která se jen ocitla blízko jejího miláčka. Skočila Ell kolem krku, ta naštěstí se Siriusovým tělem to ustála, ale pachatelku ze sebe shodila. Sirius na ní pohlédl dost ublíženě a užuž se hodlal té holce omlouvat. Ell ho však zarazila.
"Promiň,… jak jen, že se jmenuješ? Bylo to něco jako Analfabet, Annete, Antia…"
"Je to Amanda." Ozval se Sirius z podpláště Ellina těla a hodil na ni vražedný pohled.
"Ty si mě nepamatuješ?" vyhrkla se slzami v očích. "Měli jsme mít dneska rande a já se přišla zeptat v kolik se sejdeme."
"Ale, ovšem si tě pamatuji, jen mi není nějak dobře a dneska to rande budu muset zrušit, ale určitě ho odložíme na jindy. Teď si tady musím něco dořešit se Sir... s Ell."
"Odložit? S Ell?" hodila tak vražedný pohled na Siriuse, že Ell byla ráda, že mu nebyla podrobena. "Ty s ní něco máš? Já jen jestli mám šanci."
"Samozřejmě u mě vždycky. Nic s ní nemám, protože ona by nikdy nechodila s úchylným orangutánem jako jsem já."
"Ale Siriusku, jak to o sobě mluvíš, jsi ten nejúžasnější a nejpohodovějš…"
"Ano, neurážej se! Taky je pravda, že nemůžeš chodit s někým, kdo je jako já. Nezajímavý a tuctový."
"A na kdy to rande odložíme?" přerušila jejich další začínající hádku Amanda. Vrhli na sebe znepokojené pohledy a Ell odpověděla, ač věděla, že se to Amandě líbit nebude.
"Zatím ještě nevím, tak na neurčito."
"Ty s ní chodíš!" Vzlykla a utíkala pryč.
"Promiň mi to. Nechtěla jsem ti zkazit další z tvých vztahů, asi byl vážnej, když si pamatuješ i její jméno…" začala se omlouvat Ell.
"Hahaha, to tě nemusí trápit stejně jsem se s ní chtěl rozejít."
"Ooo, promiň, ale já zapomněla jaký jsi necita, kdybych se ale rozešla s holkou, kterou chceš tak mě skoro zabiješ co? Teda v mým těle těžko. Ale teď máme větší problém."
"A jaký?"
"Tu holku, přeci!"
"Co s ní?"
"Rozešel ses s ní."
"No a?"
"Ty to nechápeš. Ona je teď zraněná a bude se ti chtít pomstít nebo aspoň všem vysvětlit proč ses s ní rozešel a ještě jsme ji řekli, že někam jdeme spolu a ona bude vytrubovat na každým rohu, že spolu chodíme! To je ale ostuda a nikdo tomu nebude věřit. Vem si to já a ty? Taková pitomost, ale co s tím uděláme? Nechceme přeci takhle zůstat dlouho a pokud řeknem někomu pravdu… nechci si to ani představit!"
"Tím chceš říct, že bychom měli předstírat, že spolu chodíme?" vysoukal ze sebe Sirius.
"Ne. Tomu stejně nikdo neuvěří, ale jistojistě se po hradě roznesou různé zvěsti, když od teď budeme trávit víc času spolu."
"Jak to myslíš, trávit čas víc spolu?"
"Ty si snad myslíš, že tě tu nechám jen tak toulat v mém těle? A co pak já v tom tvém! Jak vysvětlíš kumpánům, že nechodíš na ty jejich - noční toulky- nebo, když se najednou já začnu zajímat o Famfrpál…. Počkat, počkat… ne, ksakru Famfrpál, já ho za tebe nemůžu hrát!"
"No jo, na Famfrpál jsem úplně zapomněl, ale musíš hrát, jinak Zmijozel zase vyhraje. Létat snad zvládneš, když si doletěla až k oknu do dívčích ložnic bez větších problémů."
"Navíc si teď musíš zvykat mluvit v dámském rodě a já v tom pánském. To ale bude tak složité! Navíc, teď budeš bez holek, protože já s ŽÁDNÝMA CHODIT ZA TEBE NEHODLÁM!"
"To po tobě ani chtít nebudu, ale jak tak dlouho mám vydržet? Vidělas Anabel."
"Amandu." Protočila oči nad Siriovou rychlou zapomnětlivostí. Před chvílí ji div neseřval, když nevěděla jak se ta holka jmenuje a teď to neví sám.
"Jo tu. Takových vlezlých a mnohem horších je tu víc." Teď si Ell konečně uvědomila hrozivou skutečnost. Co udělá s Malfoyem, když je v jejím těle Sirius? Nemůžou to nikomu říct a jemu by to stejně neřekla.
"No já tu mám taky pár problémů. Jak budeme kouzlit, když po nás učitelé budou chtít přeměňovaní kouzlo nebo lektvar. Sakra! S kým sedíš na lektvary?"
"Myslím, že toho je hodně, co si musíte Vy dva říct, ale měli byste si to vysvětlit, někde v klidu a ne se o tom vybavovat před vchodem do mé pracovny."
"Promiňte, profesore." Brumbál se na ně mile usmál
"To nic. Jen pane Blacku, mohl bych si promluvit tady se slečnou? Počkejte na ní… hmm… ve společenské místnosti."
"Ano, pane." Křehká dívenka opouštěla chodbu a nechala tupě zírající tělo Siriuse a podivně se tvářícího staříka.
"Mohla, tedy pro teď už mohl byste ještě na moment ke mně do kabinetu?" Kývnutí hlavou znamenalo souhlas a obě postavy zmizeli na pohybujících se schodech.
"Jak jste věděla heslo? Jak víte o viteálech?"
"Zatím neuzrál čas Vám to říct."
"Vážně?"
"Jak to víte?"
"To vám prozatím nemohu říct, ale je tolik věcí, co mě znepokojili."
"Jaké?"
"To neprozradím. Ale řeknu to takhle mám jednu z věcí, kterou máte za ztracenou. Heslo bylo důkazem. Promiňte, ale už musím jít, nemůžu nechat Blacka dlouho pobíhat v mém těle o samotě."Otočila se na podpatku a odešla, zatím z nějakého neznámého důvodu to Brumbálovi říct nechtěla.









Ohoho, ešte lepšie *.* Toto sa mi hlasno začína páčiť... Ma veru že poriadne zaujíma, že ako to vyriešia :D A dohovie ako dlho budú musieť hentak byť... Huh a čo s Malfoyom? O_O Už nech tu je pokračko! ^^
Ou jéé, čili sa silno moc teším na ďalší diel :)