
NEVHODNÉ PRO DĚTI A MLADISTVÉ!
Ell se převalovala na posteli. Byla líná vstát natož otevřít, když jí něco vyrušilo. Co to ksakru je? Pomyslela si, takové hrozné chrápání. Její spolubydlící sice občas pochrupkávaly , ale tohle bylo moc, asi někdo řeže stromy rezavou pilou. Chvilku myslela, že se jí to jen zdá, ale pak zaslechla:
"Evansová, půjdeš se mnou na rande? Mám tě rád!" Nejdřív nevnímala slova ani hlas, ale proč by se Lily ptala sama sebe? Hodlala znovu usnout, tak dlouho nespala, když jí tlačila jakási věc v posteli. Pomyslela si, že ji tam spadl pouhý plyšák a leží na něm, nebylo by to poprvé. Pokusila se o spánek, ovšem neúspěšně to chrápání by zbudilo i mrtvého z hrobu. Rozhodla se jít umýt. Přešla kolem zatažených závěsů a vešla do koupelny. Klížila oči, zdálo se jí to tady trochu jiné, ale co. Třeba Lily použila zase nějaký kouzlo jako tehdy, když očarovala všechny dlaždičky na modrobílé s nápisem: Potter pryč! Opláchla si obličej vodou, přes noc jí nějak napuchly ruce. Sirius na ní asi použil nějaké kouzlo! Ten si to vypije! Myslela si. Podívala se do zrcadla a nevěřila svým očím.

"Aaaaaaaaaaaaaaaa, CO TO K SAKRU JE?" ovšem neřvala ona, ale hlas Siriuse Blacka.Vyvalila oči na velikánské zrcadlo. Stála tam v Siriově těle a to jen v trenýrkách, navíc měla jeho hlas.
"Co to ksakru je? Siriusi Blacku já tě zabiju!"
"Siriusi, v pohodě? Proč tu tak brzo ráno nadáváš? A mluvíš o sobě ve třetí osobě?" Přišoural se do koupelny polonahý James a chystal se na záchod. Ell automaticky dala obličej do dlaní, to opravdu vidět nepotřebovala.
"Jsi nějaký divný Tichošlápku."
"Ne to nic. To se mi jen zdá."
"Co? Jsi magor?" nevěřícně kroutil hlavou James, když viděl jak se jeho kamarád propleskává na tvářích.
"Ale ne. Když já jsem tady, tak je možné, že on je… on je… no to snad ne! Magor, nejspíš dělal něco na co nestačil a já to teď odskáču."
"Kdo je kde? Co si odskáčeš? Další školní trest?" nechápal James. Ell neměla náladu mu něco vysvětlovat, přešla k posteli ze které vylezla, hodila na sebe první kalhoty co spatřila a nějaký to triko. Sešla do společenský místnosti, kde zatím nikdo nebyl. Přecházela nyní potemnělou místnost sem tam a její mozek rotoval jak jen to šlo, nakonec si pro sebe začala mumlat.
"Nahoru po schodech nesmím. Ne v tomhle těle, to by se zpustila Siréna. Jak se tam dostat dřív než mi něco provede? Nebo co když o tom neví a je to jen práce někoho ze Zmijozelu. Za to že jsem schovala svou rodinu." Ell hned po tom vydírání od Malfoye a než
potkala toho podivného psa, napsala rodičům ať se odstěhují a raději ji nijak nekontaktují. Navíc je ujistila, že v Bradavicích je v bezpečí. Konečně se jí trochu rozsvítilo.
potkala toho podivného psa, napsala rodičům ať se odstěhují a raději ji nijak nekontaktují. Navíc je ujistila, že v Bradavicích je v bezpečí. Konečně se jí trochu rozsvítilo.
"No jasně!" praštila se do čela a opět vyběhla do chlapeckých ložnic. A hledala ten úžasný předmět, nemohla ho najít, tak se raději zeptala už oblečeného Jamese.
"Kde má Siri… tedy... Kde mám koště?"
"Pod postelí jako vždycky, ne?"
"Jé, já zapomněl-"
a jaksi polkla, teď je přeci Sirius. Ohnula se pod postel a vytáhla Siriusovu metlu.
a jaksi polkla, teď je přeci Sirius. Ohnula se pod postel a vytáhla Siriusovu metlu.
"Na co chceš tak brzo ráno koště?" zajímalo nejlepšího kamaráda.
"No… no… kvůli holkám přece." nevěděla, co jiného mu říct, James se ovšem s odpovědí smířil a dál se ho už na nic neptal. Rozrazila portrét buclaté dámy a běžela ven.
V ruce svírala Siriovo koště a obhlížela jednu z mnoha věží Bradavického hradu. Právě tato věž byla dívčí ložnice a pokud se neplete to okénko nahoře je naštěstí pro ni otevřené. Nedůvěřivě si prohlédla koště. Na koštěti naposledy seděla v prvním ročníku, celkem jí to šlo, ale neměla tendenci se předvádět jako někdo.Oproti Blackovi a Potterovi, dělala jen to, co po ní učitelka chtěla a ani za mák víc. Nerada vyčnívala z davu.
V ruce svírala Siriovo koště a obhlížela jednu z mnoha věží Bradavického hradu. Právě tato věž byla dívčí ložnice a pokud se neplete to okénko nahoře je naštěstí pro ni otevřené. Nedůvěřivě si prohlédla koště. Na koštěti naposledy seděla v prvním ročníku, celkem jí to šlo, ale neměla tendenci se předvádět jako někdo.Oproti Blackovi a Potterovi, dělala jen to, co po ní učitelka chtěla a ani za mák víc. Nerada vyčnívala z davu.
"Ach jo, co mě ještě čeká. Musím se ještě vloupat do své vlastní ložnice a to ještě v Siriově těle. Snad bude Lily ještě spát nebo mě prokleje a to by si Sirius náramně užil." Ladně, v Siriově těle dost komicky, nasedla na koště a pomalu stoupala výš k věži s otevřeným okýnkem. Konečně dolétla až k němu, oddychla si, když spatřila všechny osoby v místnosti spát. Dopadla na zem s trochu větším rámusem, než čekala, přece jen Sirius je o něco těžší než ona a ty obrovský ruce. Přešla ke své posteli a odtáhla závěs, dostatečně potichu. Koukala na své vlastní a přesto cizí tělo jak tam leží a spí. Zacloumala osobou na posteli a ta jen odvětila:
"Jamesi, nech mě ještě chvilku spát." Otočil se na druhou stranu, ale zavadil kšiltovkou o poličku, ovšem jemu to nijak nevadilo a lehl si jinak. Ell s ním zatřepala ještě jednou, náhle ji něco došlo, jestli on nadával Jamesovi, že ho budí, znamená to, že neví, že je v jejím těle. Přikryla mu pusu ohromnou rukou a strčila do něj, vlastně do sebe, avšak takovou silou, že se málem shodila z postele. Ozvalo se něco nesrozumitelného skrz její ruku, to se Sirius probudil. Snažil se odhodit její ruku, za normálních okolností by se mu to povedlo, ale tentokrát měla Ell jeho tělo a jeho sílu.
"Siriusi, nekřič. Když to slíbíš pustím tě. Kývni hlavou jestli souhlasíš." Elleanořino tělo jaksi kývlo hlavou a ona z něj sundala ty mohutné mužné ruce.
"Co se to kčertu děje? Jak to, že vypadáš jak já? Kdes vzal můj hlas? Kdo jsi?" ptal se šeptem Sirius, náhle si uvědomil, že mluví nějak divně. "Cos mi provedl s hlasem? Mluvím jak nějaká holka!"
"Ty si tak máš na co stěžovat! Co mám říkat já? Vypadám jak úchylák!" zasyčela. Sirius se na ni díval zkoumavým pohledem.
"Co se to kčertu děje? Jak to, že vypadáš jak já? Kdes vzal můj hlas? Kdo jsi?" ptal se šeptem Sirius, náhle si uvědomil, že mluví nějak divně. "Cos mi provedl s hlasem? Mluvím jak nějaká holka!"
"Ty si tak máš na co stěžovat! Co mám říkat já? Vypadám jak úchylák!" zasyčela. Sirius se na ni díval zkoumavým pohledem.
"Ell? Co ty děláš ve mně?"
"Trefná otázka, taky bych ráda věděla, ale podívej kde jsi ty!" Konečně si Sirius všiml, že neleží ve své posteli a ten stolek taky není jeho.
"Já… já… já.. jsem v tobě? Tedy ve tvém těle?"
"Ach, tak konečně se ti rozsvítilo. Ale co s tím budeme dělat?"
"Půjdeme za Brumbálem, ten už bude vědět, co s tím."
"Chytráku to mě taky napadlo, ale asi tam budeme muset dorazit spolu, aby nás nějak prohodil zpátky. Dlouhý pobyt v tobě by mě asi zabil a tebe asi taky. Už to ráno! To chrápání jak tam vůbec může někdo spát? Tak dělej už vylez z postele! Nechci aby nás někdo - TADY- viděl spolu."
"Kde tady?"
"Tobě to ještě nedošlo?"
"Po ránu mi to moc nemyslí."
"A kdy jo? Jsme v dívčí ložnici a ty ležíš v mý posteli."
"Fakt? Náhle zpozorněl. V dívčí…"
"Jo."
"Jak ses sem… Jak ses sem dostala? Myslím v mým těle. Siréna nebyla slyšet."
"No, nemám na vybranou říct ti to musím. Prostě jsem sem doletěla na koštěti. Přesněji na tvém koštěti." Sirius se k tomu nijak nevyjadřoval, vykoukl zpod závěsu a zjistil, že vzduch je čistý a všichni ještě spí. Vycházel z ložnice, když se ještě otočil ke svému tělu, které nasedalo na koště.
"Co když se ta siréna rozezní až já půjdu dolů. Pořád jsem to já, jen v jiném těle…"
"Nemělo by. Tohle není mnoholičný lektvar a správně vzato teď jseš já a já ty - bohužel." Dodala.
"Nevím, co proti tomu máš. Já jsem ten, kdo by si měl stěžovat. Ty aspoň budeš nyní oblíbená, i když jen na pár minut. Snad ti to nestoupne do hlavy." Zavřel za sebou dveře a odešel.
"Hulvát." Ulevila si Ell a odlétla zpět na zem, bleskurychle vyběhla do nebelvírské věže, kde na ni Sirius už netrpělivě čekal.
"Nenadávej hned, víš jak je to sem daleko? A navíc jsem narazila na nějakou krávu…"
"Co? Snad jsi s nikým nemluvila s mým tělem?"
"Neboj, řekla jsem jí, že to odkládáš na potom."
"Jestli to byla Anabel, tak je to v poho, ale co když to byla Jess s tou už se chci rozejít…" bylo to tak zvláštní, když takhle Sirius mluvil Elliným hlasem. Ell si jen odfrkla, ovšem moc nahlas. Stále neovládala to velké tělo v kterém nyní byla uvězněná. Popadla Siriuse za paži a táhla ho k ředitelně. Chvíli mu trvalo, než se vzpamatoval, pořád dumal nad tím, s kým asi Ell mluvila… "Jen ať to nebyla Felície…"
"Siriusi, mohl bys být prosím-tě chvilku zticha?! Navíc jsi v mém těle a mluvíš tu o holkách, co si o mě ostatní pomyslí? Nikoho tvoje problémy s holkama nezajímají, dělej, ať už to máme z krku."
"Jo, máš pravdu. Měli bychom si pospíšit, potom můžu jít za Fall a promluvit s ní…"
"Ty jsi nenapravitelný pako." protočila oči v sloup a dál běžela mohutnými chodbami vstříc ředitelově pracovně.
"No a co teď?" vychrlil ze sebe udýchaně Sirius.
"Co myslíš? Půjdem dovnitř!"
"Neznáme heslo!" fajn trefa pomyslela si.
"Teda Ell, ty máš ale hroznou kondičku, jsem zadýchanej jak za tři zápasy Famfrpálu." Ell se naproti tomu cítila nepřirozeně svěže a v poho.
"Musíme vyzkoušet pár slov… Možná nás chrlič pustí." Řvali na stěnu různá slova, už snad hodinu. Ell se divila, že nevzbudili celý hrad. Když se najednou ozvalo.
"Chceš znát heslo? Stačí se mě přece zeptat, jsem tvá kniha."
"Ty víš, že jsem v tomhle těle?"
"Samozřejmě, já jsem více magičtější předmět. Tato magie na mě nepůsobí. Poznám tě v kterémkoli těle. Jsi má majitelka."
"Jasně že to vím!" ozval se zaraženě Sirius "Já jsem v tom tvém."
"Jo. Já vím. Omluv mě na chviličku." Odvrátila se o něj a začala si šeptat.
"A jaké je tedy to heslo?"
"Je to zajímavé ale heslo je: Tajemství slzavé knihy."
"Cože? Brumbál ví, že tě mám?"
"Ne. Ale pátrá po nějakých informacích o mě a o viteálech, ovšem za jiným účelem, než po nich pátrá Voldemort."
"Budeš tam blbnout ještě dlouho?" Bylo zvláštní slyšet vlastní hlas nabádající k akčnosti.
"Už jdu. Takže heslo je: Tajemství slzavé knihy." Chrlič se odkryl a oba dva vstoupili na točité schodiště
Ell se snažila jemně zaklepat na dveře, avšak ozvalo se hromové zaburácení.
"To jsou ale strašné ruce! Člověk ani normálně zaklepat nemůže…"
"Náhodou moje ruce jsou naprosto normální, koukni na svoje, abych se při každým pohybu bál, že je rozbiju." Hodila na něj jeden ze svých ošklivých pohledů, ale v Siriusově těle to nemělo žádný účinek.
"Když už jsme u toho. Jak můžeš s tou kšiltovkou pořád chodit, nevidím skoro nic…"
"No, jestli tím nic myslíš koukání holkám do výstřihu tak to promiň, mě stačí koukat se na zem popřípadě na stěnu, nemusím obhlížet celý hrad, kde se co šustne a když se chci na něco podívat prostě se otočím."
"Ale s tím nejde nenápadně šmírovat!"
"Bingo!"
"Hele, ještě jsem se chtěl na něco zeptat."
"No tak se ptej.."
"Jak to že mi ta kšiltovka nejde sundat? Když sem kvůli ní spadl ze schodů z dívčí ložnice snažil jsem se jí sundat a ono nic." Ell si oddechla, že kouzlo funguje i v tomto případě.
"Tys upadl?" začala se pořád šeptem chichotat, při představě padajícího Siriuse, když jí došlo, že spadl s jejím tělem.
"Neumíš dávat trochu pozor, navíc, když to potom odnesu já?"
"Nic mi nevyčítej! Jsi plešatá?"
"COŽE? Co je zase tohle za pitominu?"
"Jen mě napadlo, když tu kšiltovku nikdy nesundáváš… Tak máš asi něco s vlasama, nebo snad s hlavou?" Ell se rozpřáhla a dala mu facku. Byla zvyklá, že Sirius je kus chlapa a tohle ustojí nečekala, v ten moment jí ani nedošlo, že mají prohozená těla. Ellino tělo se válelo na zemi a Siriusovo se nad ním sklánělo.
"Mám ale páru co?" ozval se ze země Sirius. Dveře na chodbu se konečně otevřely a v nich stál Brumbál a podivoval se úkazu před sebou.
"Pane Blacku?! Udivuje mě, že vy, zrovna vy mlátíte dívky."
"Promiňte pane profesore, ale co si to o mě myslíte? To jen holky mají tohle ve zvyku nás mlátit na každém kroku." Ozvala se postava Ell zvedajíc se ze země.
"Mám ale páru co?" ozval se ze země Sirius. Dveře na chodbu se konečně otevřely a v nich stál Brumbál a podivoval se úkazu před sebou.
"Pane Blacku?! Udivuje mě, že vy, zrovna vy mlátíte dívky."
"Promiňte pane profesore, ale co si to o mě myslíte? To jen holky mají tohle ve zvyku nás mlátit na každém kroku." Ozvala se postava Ell zvedajíc se ze země.
"Taky si to většinou zasloužíte!" odsekl hromový Siriusův hlas. "Ptát se mě jestli jsem plešatá či normální? Je fakt…"
"No tak, no tak… asi už chápu Váš problém. Pojďte prosím dovnitř, tam vše v klidu probereme."Pokynul jim ať se posadí.
"No tak, no tak… asi už chápu Váš problém. Pojďte prosím dovnitř, tam vše v klidu probereme."Pokynul jim ať se posadí.
Neochotně s sebou hodili do křesel a čekali, co s tím Brumbál hodlá dělat.
"Bohužel na Vás teď nemám moc času, tak to vezmu stručně."
"Stručnost mi nevadí, hlavně když se, co nejdříve dostanu z tohohle vězení. Vypadat jak školní úchyl se mi fakt nechce dlouho. Ale myslím si, že pokud něco chcete tak moc najít chvilku to snad počká i když o to má zájem i Pán zla…" Páni teď jsem si přeřekla, proč jen jsem neudržela tu pusu, to je tím tělem, to je tak buřičské. Snad to kniha pochopí, ale sama řekla, že svěřit se můžu a Brumbálovi asi věřit můžu. Brumbál se na mě podíval tak podivně tajemně jak pod rentgenem a moje oči na mě hleděli s jistou dychtivostí po dalších pikantnostech, co od nich ovšem čekat, když skrz ně kouká úchylák Black? Ředitel ovšem poslední slova přešel bez povšimnutí a pokračoval.
"Bohužel na Vás teď nemám moc času, tak to vezmu stručně."
"Stručnost mi nevadí, hlavně když se, co nejdříve dostanu z tohohle vězení. Vypadat jak školní úchyl se mi fakt nechce dlouho. Ale myslím si, že pokud něco chcete tak moc najít chvilku to snad počká i když o to má zájem i Pán zla…" Páni teď jsem si přeřekla, proč jen jsem neudržela tu pusu, to je tím tělem, to je tak buřičské. Snad to kniha pochopí, ale sama řekla, že svěřit se můžu a Brumbálovi asi věřit můžu. Brumbál se na mě podíval tak podivně tajemně jak pod rentgenem a moje oči na mě hleděli s jistou dychtivostí po dalších pikantnostech, co od nich ovšem čekat, když skrz ně kouká úchylák Black? Ředitel ovšem poslední slova přešel bez povšimnutí a pokračoval.
"Nejprve se Vás musím zeptat, kde jste spolu byli naposledy. K něčemu takovému je zapotřebí obou osob na jednom místě…"
"Byli jsme v osmém patře."
"V osmém? A co jste tam dělali?" Nestačili ani odpovědět, když se zjevila v jednom z ředitelských obrazů žena s oranžovýma očima.
"Co dělali? Hádali se, vzbudili mě a jako vrchol oba své hádky litovali!"
"Vážně?"
"Ano."odpověděla stroze dáma na obraze.
"Děkuji ti Trino. To mi stačí." Obraz se otočil v rámu a zmizel. Oba mladé zraky opět spočinuli na staré tváři zdejšího ředitele









Ha! Výmena tiel! To je geniálne xD Len čo ma naštvalo, že Sirius zas nezistil, že to dievča bola Ell! V 16-tej kapitole by sa už slušalo, nie? :D