3. září 2010 v 22:38 | MarryT
|
NEVHODÉ PRO DĚTI A MLADISTVÉ! Věnováno Lai a Pepence! Tak a další bude... Brzy! ;-) Doufám, že se vám bude líbit. Mně se teda celkem líbila ;-)
Ella ulehla na postel pouze v košilce, ale ještě než si stačila sundat čepici, tak usnula.Ale tentokrát to spaní bylo jiné, něco bylo špatně. Zdálo se jí, že vyšla ze společenské místnosti. Nikde nikdo nebyl, jen tma obklopovala chladné zdi této školy. Ve snu bylo vše tak opravdové. Dokonce obraz Buclaté dámy ji vynadal, proč ji budí takhle pozdě a vyptával se kam má namířeno. Schody byly ledové a ona aniž by na sobě měla boty, ten chlad skoro necítila. Kupředu ji táhla jakási šedivá clona, když si všimla, že stoupá do sedmého patra. Cestou nenarazila na Filche, Protivu nebo jiného ducha. Třikrát obešla jakousi zeď a přitom myslela na místo, které ji napovídala ona šedivá clona. Vešla do místnosti a užasla. Takovou místnost nikdy na hradě neviděla. Rozhlížela se po několika koulích, které dodávali místnosti světlo, když na ni někdo promluvil.

"Věděl jsem, že přijdeš. Vítej v Komnatě nejvyšší potřeby. Nejspíš se sama sebe ptáš, co tu vlastně děláš a jestli to není jen nějaký sen. Můžu tě ujistit, že sen to není. Nebyla bys tu, kdybys měla trochu respektu ke mně a hlavně k pánovi. A navíc jsi řekla něco ve smyslu, nejenže já nemám mozek, ale že pán mi ho sebral. Přitom on je mnohem chytřejší, než si myslíš."
Ell tam jen tak stála stále obklopená tou šedivou clonou. Nevěděla jestli tomu, co vidí a slyší má věřit, přece jen měla v poslední době sny velice realistické. Její pohled znovu padl na osobu v místnosti a pohlédla na něj tak zkoumavým pohledem, že ani Brumbál by nesvedl lepší.
"Nemusíš si mě tak prohlížet. Nejsem žádná halucinace" on snad čte myšlenky! "Ovšem. Já se ještě nezmínil. Ty nevíš jak jsi se sem dostala, co?" Ell se pokusila kývnout hlavou a k jejímu údivu to šlo. Minule když použil Imperius, nemohla dělat nic jiného než rozkazy v hlavě a to znamenalo, že to není tohle kouzlo. Co to tedy je? Co to způsobuje? Jak se sem dostala? Co způsobuje tu šedivou clonu? Co s ní vůbec Malfoy chystá? Pomstu, za to, že mu řekla, že nemá mozek, sice čekala, ale co je tohle, netušila.
"Vzpomínáš, jak jsme byli spolu na plese?" kývla "Tak si také zajisté vzpomeneš, kdo obsluhoval pití. Samozřejmě já. Trochu mi pomohl Severus.".Konečně ji svitlo, proč se Severus tak ušklíbl, když si lokla z oné osudné sklenice. Něco ji tam nalili a soudě podle Severusovi zahrabanosti do černé magie a Luciusovým brzkým nástupem mezi smrtijedy je divné, že nic nečekala. Jaká je věčná naivka? To vážně věřila Severusovi, který tvrdil, že on nebude ten, kdo si do ní jako další kopne? Proč jen pila něco, co přinesl Lucius?
"Ševelissimo," zabrblal Malfoy a při dalším mávnutím hůlky clona kolem Ell opadla. "Sice jsme v Komnatě nejvyšší potřeby, ale jistota je jistota. Slyšel jsem, že poskytne každému, co potřebuje, ale nikdy se nespoléhám na nic, co si nemůžu ověřit a tohle kouzlo od Severuse je přece jen jistota."
Ella se konečně mohla pohnout. Přesto dál stála jak zařezaná a pouze poslouchala, co z toho kreténa vypadne. On však dál stál a už nic neříkal. Pouze si kroužil se svou hůlkou v ruce. Ell se ani nenamáhala vzít si tu svou. Nechala ji totiž v ložnici. Po nekonečném tichu opět promluvil chladný Luciusův hlas.
"Koukám, že se ani nepohneš. Buď ten lektvar zabral špatně, nebo jsi tak překvapená, že nevíš, co dál."
"Je to, to druhé." Špitla, aniž se na něj podívala
"Myslel jsem si."
"Co to bylo za lektvar, když působí i po takové době? A… a… a… jak mě chceš potrestat?" chtěla vědět, protože neměla možnost bránit se hůlkou. Navíc je v jakýsi komnatě o který nikdo nikdy neslyšel. Nejde ani najít na Pobertově plánku, takže nikdo neví, kde je a s kým. Je večer, všichni spí a nikdo ji nebude hledat, co jen bude dělat?
"Velmi zajímavé otázky. Ale, že to jsi ty, mohla by ses sice dovtípit, ale řeknu ti to. Nejdřív ti však chci dát tohle." podal ji jakousi obálku. Ell ji pouze držela a bála se, co jen může být uvnitř. Snad by ale nestihl zařídit tolik věci za takovou chviličku. Ale kdoví, jak dlouho to plánoval.
"No tak. Otevři to." Dotíral pobaveně Malfoy. Eleanora ho poslechla. Vůbec se jí nezamlouval pohled, který se jí naskytl. Byly tam fotky. Přesněji řečeno fotky jejích rodičů a známých. Na poslední fotku už se ani nepodívala.
"Co… Co…, ne, kdy jsi to.. to…nechal nafotit?" vykoktala vystrašeně Ell při pohledu na své blízké. "Proč jsi to nechal nafotit? Co myslíš, že tím získáš?"
"Ale, ale nějak se mi zakoktáváš, ale to nevadí. Času máme dost." Potutelně se usmál a posadil se do křesla, které se tam objevilo. Když se náležitě uvelebil, pokračoval:
"Fotilo se to včera. Řekl jsem jednomu známému, ať mi udělá laskavost. A poslal jsem ho asi tušíš kam,že?"
"To je ale blbá otázka samozřejmě to vím. Netuším, ale co tím chceš získat!"
"Pořád stejně drzá. Naštěstí se to brzy změní. Ptala ses, proč jsem to fotil, jednoduše jsem chtěl. Co tím získám? To je, jak říkáš blbá otázka. Myslel jsem, že by ti to mohlo konečně dojít."
"Dojít co? To, že tě baví mě tyranizovat nebo mně nutit chodit na ty praštěný bály a nakonec fotit moji rodinu. Já tě vůbec nechápu."
"Řekl bych, že vše co tu vykládáš souvisí s tím, co chci a o co momentálně usiluju. Nevím sice jak a proč, ale v ten den, kdy jsem tě viděl za tím stromem…" nedokončil.
"Co se ti stalo tak zajímavého ten den?" věděla to, zachránil jí z nějakého důvodu život, ale z jakého? Snad se to konečně dozví.
"Okouzlila jsi mě. Měla by sis toho vážit, jen tak se nezakoukám do holky s nečitou krví. Věděl jsem, že tě jednoho dne chci mít. Nejlepší na tom je, že dosáhnu nejen tohoto cíle, ale pokořím i Blacka, zrádce vlastní krve…"
"Jak ho prosím tě pokoříš? A co myslíš tím mít mě?"
"Jak? No normálně. Tím, že budu s holkou, která ho očarovala víc než kterákoliv jiná. Líbíš se mu a mně hřeje už jen ta představa, že budeš nejdřív má než jeho. Protože, jestli na plese to byl tvůj první polibek, tak jsi ještě čistá. A pokud se o tom dozví, nebude tě chtít. Myslím, že je to super plán jak na odplatu za tvé urážky, tak za jeho namyšlenost. Jo, tím mít tě, myslím, že s tebou chci spát!" poslední slova řekl bez obalu.
"Spát?!" vyjekla už jen při té představě.
"Ano, spát, mít tě vlastnit tě a …"
"Ale co když nechci? Co když odmítnu? To mě budeš mučit?!" zeptala se s nadějí v hlase. Tisíckrát raději by brala kletbu Cruciatus, než aby ji Malfoy vlastnil.
"Ne. Nemáš na výběr. Podívej se na poslední fotku v obálce. Myslím, že to bude jeden z důvodů, proč poslechneš. Pokud ovšem odmítneš i poté, mám další."
Za nepříjemného pohledu Luciuse vytáhla poslední fotku. Zhlédla její obsah a opáčila mu.
"No, fotomontáže jsou běžné i mudlů. Nevidím důvod ti věřit, že je pravdivá. Neměl jsi možnost se tam dostat, když jsi byl tu i po odjezdu vlaku. Tímhle mě nevyděsíš."
"Pleteš se. Není to fotomontáž, ale máš pravdu nejel jsem vlakem. Zapomněla jsi ovšem, že existují i přenašedla a letaxová síť. Použil jsem krb."
"To není možné." Odporovala " k tomu bys potřeboval souhlas učitele, protože to by si žáci mizeli každý den!"
"Ale já souhlas měl. Sice ne od učitele, ale od samotného ředitele. Řekl jsem mu, že si musím jít něco zařídit a on mi dovolil použít svůj. Když jsem dopadl v Prasečí hlavě, tak jsem se přemístil na místo tvého bydliště."
"Ale, ale, jak můžeš vědět, kde přesně bydlím? Když jsme se potkali v létě…. Bylo to trochu jinde…."
"Ty si ještě pamatuješ naše setkání, to je milé" ironicky poznamenal. Ell byla ráda, že spolu zatím mluví, doufala, že ho bude zdržovat, co nejdéle a pak někdo zjistí, že je pryč. Poté ji došlo, že to nemá skoro kdo zjistit. Lily spí tvrdě a málokdy se o prázdninách probudí dříve jak na svačinu. A nikdo jiný si toho uprostřed noci nevšimne.
"Ale měli bychom už začít. Vysvětlování už mě nebaví, myslím si, že to chceš pouze oddalovat. Ovšem nepomůžeš si tím. Navíc, doufám, že tě ani nenapadlo přát si něco v této místnosti, když už víš, co je zač. Nebude to mít smysl."
"Jak to?" ztrácela poslední naději.
"Protože jsem si to přál a tato komnata mi to musí poskytnout." Začal se pomalu přibližovat.
"Jdi ode mě!" vykřikla a přitiskla se ke zdi, kde ještě před minutkou byly dveře, znervózněla.
"Asi se divíš kam zmizely dveře. Řeknu to takhle, přál jsem si abys neutekla." Provokativně se rozhlédl po místnosti bez oken a dveří. Najednou se v místnosti objevila veliká postel posypaná růžemi. Že by byl Malfoy romantik? Dál tam stála ve své noční košilce chvějící se a čekajíc, co ji čeká.
"Já… Já…" hledala nějaké východisko z takovéto situace "Nepřibližuj se!" vyjekla, když si všimla, že se Lucius pořád blíží. Normálně by vytáhla hůlku, ale teď nemohla vzít do ruky nic jiného, než polštář, co ležel u jejích nohou. Rozmáchla se s ním a ukrývala se za ním. Malfoy se rozesmál.
"Myslíš si snad, že mě zastaví nějaký polštář? To je opravdu… opravdu.. zoufalé." Usmál se a postoupil zas o kousek blíž.
Zúfalé situácie si vyžadujú zúfalé riešenia O_O Damnt it. To som od Luciusa rozhodne nečakala... lišiak jeden (a hajzlík Sevie!) :D. Nasledujúca kapitola bude, buď o tom ako ju pretiahol, alebo že ju niekto zachránil. Poprípade si vymyslela niečo iné x). Dža! Hlasno sa teším na pokračovanie :3 Ale to ty vlastne veľmi dobre vieš... :D