close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 


  • DOMŮ / ARCHIV / NECHCI REKLAMY! Blíží se 5 let výročí založení blogu!!!


11. Vyzvídání a vydíraní

2. září 2010 v 22:18 | MarryT |  FF - Cesta bolesti
Nevhodné pro děti a mladistvé!

avatar 2

Sirius s vyzvídáním nemohl a hlavně nechtěl přestat. Pokaždé když Ell potkal nezapomněl se jí zeptat, kdo ona neznámá je. Odpověď byla vždy stejná a Sirius se neuměl smířit se zápornou odpovědí, a proto dál otravoval. Ell neměla chvíli pokoj. Remuse i Lily jeho otravování taky štvalo, protože neslyšeli nic jiného než: Kdo je to? Proč mi to nepovíš? Znám ji? Chodí s Luciusem? Ell se před ním neschovala ani v knihovně, kde opravdu nečekala, že by přišel a vyzvídal. Bylo to třetí den prázdnin, když k ní opět přišel do knihovny. Jako vždy jakoby tušil, že tam knihovnice není.
"Ell?"
"Ano, Siriusi?" vydechla aniž zvedla zrak od knihy. Jeho hlas v posledních dnech slyšela tolikrát, že by ho poznala snad i o půlnoci.
oddělovač do stránky


"Nejspíš mi došlo, proč mi nechceš říct, kdo to je." Ell ztuhla. Že by to Siriusovi opravdu došlo?
"Vážně? Tak proč?"
"Protože jsem ti za to nic nenabídl." Dořekl sebejistě tu nejabsurdnější možnost, která ji překvapila.
"A co by si mi jako chtěl nabídnout?" byla zvědavá, co z něj vypadne za hloupost.
"To mi právě vrtalo hlavou. Galeonů moc nemám, učení mi sice jde, ale ty nejsi zase tak ztracený případ."
"Tak to ti děkuju."
"Ale ještě jsem tě neviděl s žádným klukem. Teda jako chodit chápeš?" Kdyby jen věděl, že ji viděl nejen chodit, ale i tančit.
"Kam tím míříš? To mi jako chceš najít kluka?"
"Ne tak úplně. Já bych dělal, že s tebou, třeba týden chodím, pak by se ti ozvali sami. Kluky znám a ty jsi celkem v pohodě, tak to nebude těžké." Kdyby se Sirius netvářil tak vážně rozřechtala by se na celou knihovnu. Takhle jen dál poslouchala, co z něj ještě vypadne.
"Tak mě jen tak napadlo, že uzavřeme dohodu. Já s tebou budu teda na pár dní naoko chodit a ty mě seznámíš s tou neznámou. Sbalit ji snad dokážu sám. To je docela fér nabídka, ne?"
"No, myslím si, že tě moje odpověď zklame, ale nemohu přijmout tvou nabídku. Je mi to líto, ale slib je slib. Navíc si myslím, že se nechce stát další z tvých ex."
"Ty jsi snad lesba? Holku ti snad taky najdu."
"COŽE??? TO ANI NÁHODOU!" jeho odpověď ji tak vyvedla z míry, že nevěděla jestli se smát nebo vztekat.
"Tak to promiň, ale moc holek mi ne neříká, chápeš? A ty nemůžeš vědět, co ona dotyčná chce dokud se jí nezeptáš."
"To určitě. Myslíš si, že jsem hloupá? Já ji to půjdu říct a ty mě budeš všude sledovat, dokud nezjistíš kdo to je." Sirius se zatvářil zklamaně. Nejspíš právě to plánoval a Ell mu jeho záměry rozmetala na tisíc kousků.
"Ne, nemyslím si, že si hloupá.. Už musím jít." Odešel pochmurně z knihovny a Ell si oddechla. Snad ho má konečně z krku. Kdyby tak věděl, že je to ona, asi by ji teď na místě přizabil. "Ach, jo. Proč jen musím všem tak lhát?" zeptala se šeptem sama sebe.
"Nemusíš." Otočila se po původci hlasu, ale ke svému překvapení zjistila, že tam nikdo nestojí.
"Ach ne, dokonce už i blázním. To jsem to teda dopadla. Aspoň že to není Malfoyův hlas, potom bych byla zralá na léčbu u Munga."
"Ne, neblázníš." Znovu se otočila a znovu nebyl nikdo poblíž. Poté si uvědomila, že zvuk vychází zpod stolu. Nakoukla pod stůl, ale ležela tam skoro přehlédnutelná, malinká knížečka. Byla tak akorát do dlaně a na hřbetu měla neznámé znaky. Z obalu na ni koukala jakási stříbrná kapka. I když ji to připadalo divné a hloupé sklonila se ke knize a pronesla.
"Co jsi zač?" nečekala odpověď, ale když kniha opět zašeptala zůstala dál skrčená pod stolkem.
"Já jsem Slzavá kniha tajemství."
"Slzavá kniha tajemství? Počkat, počkat. O té jsem něco četla…. Neztratila se náhodou, jestli se nepletu někdy před 700 lety? Sice je o ní pár dalších zmínek, ale ty jsou neprokazatelné." uvažovala.
"Ano, to jsem já. A nyní patřím tobě."
"Ale jak to? Já o tobě skoro nic nevím. A ani nevím, co s tebou dělat."
"To nevadí, stačí když se podíváš do knihy s názvem: Magické předměty - ztracené v čase. Pokud i poté ti nebude něco jasné, zodpovím tvé otázky. A teď si mě vezmi k sobě." Ell chvíli váhala, jestli to není jen nějaký předmět zakletý černou magií, ale nakonec popadla knížečku do dlaně. Tělem ji projelo teplo a jakýsi šimravý pocit. Strčila si knížečku do kapsy hábitu a šla vyhledat onu knihu. Konečně po dlouhém hledání ji našla skoro zapadlou v jakési uličce, vyndala ji a byla překvapena, že není celá zaprášená.Vrátila se zpátky ke stolu, kde seděla a otevřela ji. V obsahu si našla Slzavá kniha tajemství a dala se do čtení.
Omluvte prosím chyby v dopise!


"Takže, takže tebe slyším jen já?" optala se.
"Ano."
"A jsi si jistá, že tvým novým majitelem má být někdo jako já? Já totiž nejsem nikdo moc důležitý a ani nevím, jak se s tebou má zacházet." Šeptala skoro neslyšně Ell, nechtěla aby ji tu někdo viděl vybavovat se s knížkou.
"Ano, naprosto!"
"Ale, ale, že bys hledala nějaké poklady?!" okukoval Malfoy knihu Magické předměty. Ell rychle schovala Slzavou knihu do kapsy a zvedla se ze židle.
"Ne! A co tobě je do toho, i kdybych tuto knihu hledala?"
"Hodně, ano, hodně. Můj pán po ní totiž taky pátrá, dozvědět se tajemství Brumbála nezní už i to zajímavě. No, ale kdybych se ji zmocnil já. Chtěl bych se dozvědět jak…"
"Jak velký máš mozek?Tedy jestli ti ho už pán nezabavil" vyhrkla a utíkala, co ji nohy stačili. Než Luciusovi dojde, co řekla. Když utíkala po schodech ještě zaslechla.
"Vidím, že ses ještě nepoučila. To si odpykáš! Pamatuj si to! Nechtěl jsem to použít, ale asi to nebude od věci, viď?" Ell ho nechtěla vnímat, a proto se jako uragán vřítila do společenky. Zajímalo ji, co má v plánu, ale využívat tu knihu nechtěla. Když zamířila ke schodišti do ložnic nevšimla si osoby před sebou a plnou silou do ní narazila.
"Nemůžeš dávat pozor?!"

"Jejda, promiň." pomalu se zvedala ze země a koukla se, s kým se to vlastně srazila. Na zemi vedle ní neležel nikdo jiný než Cassanova Sirius.
"Ne, to já bych se měl omluvit." Začal Sirius, když poznal, že je to Ell.
"Nemusíš se omlouvat jen proto, abych ti prozradila, kdo je ona neznámá" ani nečekala na jeho reakci a vyběhla do ložnice. Lehla si na postel zatáhla závěs a přemýšlela o tom, jak ji asi Lucius bude chtít potrestat. Vytáhla knížku a přemýšlela o tom, co si přečetla, rozhlédla se po ložnici, jestli je tam sama.
"Ty tedy znáš všechna má tajemství?" zeptala se knížečky.
"Ano."
"Tím pádem jsi něco jako můj deníček, kterému se můžu svěřovat?!"
"Ano a já ti můžu v některý případech radit, nebo říkat jisté věci o ostatních."
"Ne, mně by se taky nelíbilo kdyby o mě někdo někomu vykládal a tím víc by se mi nelíbilo vykládání mých tajemství. Počkat… počkat… nepsalo se tam něco jako, že ty je můžeš důvěryhodné osobě vyzradit?"
"Ano, můžu vyzradit tvá tajemství, ale pouze pro tvé dobro."
"Ale co když na mě někdo použije třeba veritasérum nebo něco podobného?"
"Na to abys mu řekla, že ti patřím, musíš mít svobodnou vůli a nesmíš být pod vlivem kouzla či lektvaru. Takové kouzlo na tebe při této otázce nebude fungovat, i když to mnozí netuší, mám mnohem víc schopností než se kdy dostalo do knih." Ta kniha se nějak chvástá, pomyslela si Ella.
"A můžu se tě zeptat na nějaké věci? Ohledně jiných lidí? Když znáš ty jejich tajemství?"
"Ty ano."
"Chtěla bych se zeptat, jak je možné, že tě Godric daroval Salazarovi? Nebyli to snad zapřísáhlí nepřátelé? Navíc, ono je možné tě někomu darovat?"
"Zajímavá otázka. Ještě nikdy se nikdo nezajímal o lidi z minulosti. Je pravda, že se tito dva začali nesnášet, ale méně lidí ví, že byli nejdřív nejlepšími přáteli."
"Nejlepšími přáteli? Zmijozel a Nebelvír byli nejlepšími přáteli?" Ta myšlenka ji nějak nešla dohromady.
"Nebuď z toho tak šokovaná. Ano byli si hodně blízcí, ovšem z nejlepších přátel se stali nejhoršími nepřáteli. Godricovi málem zlomilo srdce, když se dozvěděl o Salazarových plánech, bylo pro něj těžké přijmout fakt jaký je. Vezmi si také další příklad z nedávné minulosti. Brumbál a Grindelwald byli také nejlepšími přáteli, ale poté Brumbál musel taky procitnout. O jejich bitvě je napsáno mnoho knih, ale jejich přátelství předcházelo jejich nepřátelství, a proto Albusovi taky trvalo, než se mu postavil. Bylo to pro něj těžké a bolestné."
"Ano, to muselo být velice těžké. Ale jakou roli jsi ty hrála ve vybudování tajemné komnaty?"
"Díky mě se pan Salazar dozvěděl o nejvhodnějším místě, kde ji vystavět, aby ji tam nehledal ani jeden ze zakladatelů a navíc mohl vydírat Godrica, protože znal všechna jeho tajemství. O tom se ovšem moc nemluví, ale ano Salazar vydíral Godrica tím nejodpornějším způsobem a to taky vedlo k jeho vyhození z Bradavic."
"Aha. O tom jsem neměla ani páru."

"To netuší více lidí. Nikdo ani tehdy netušil, že Godric byl vydírán. Chceš vědět čím?"
"Ne. Myslím, že některá tajemství by měla zůstat skryta."
"Moudré rozhodnutí. Chceš vědět ještě něco?"
"Když nad tím tak přemýšlím, tak jen ještě tři otázky. Takže první: Proč sis nevybrala jako vlastníka Brumbála? On je takový člověk, kterému snad nikdo nedokáže nedůvěřovat."
"Řeknu to jednoduše. S velkou mocí přichází velká zodpovědnost. Brumbál by sice mohl chvíli odolávat, ale po čase by znal tajemství všech a to by neprospívalo nejen lidem, o kterých by věděl vše, ale i jemu samotnému by to mohlo ublížit. Brumbál je zvědavec už odmalička. Touží znát mnohá tajemství a zarytě na ně hledá odpovědi."
"Aha, ale stejně si myslím, že Brumbál je úžasný člověk."
"Tak proč se mu nesvěříš?"
"Já.. já…"
"Nechceš ho do toho zatahovat."
"No, ano."
"Tak a jaká je tvá druhá otázka?"
"Jednou jsem Poberty slyšela mluvit o jistém Pobertově plánku, ráda bych věděla, co je to. Prý jim to nějak pomáhá s lumpárnami, ale o tomto předmětu jsem nikde nenašla ani zmínku."
"Pobertův plánek je mapa celých Bradavic a jejího okolí. Ukazuje každého, každou minutu a každý den. Tuto mapku si vymysleli sami kluci a taky si ji sami očarovali."
"To na ní vidí každého, kde je a s kým?"
"Ano, jen jako tečku se jménem. Ovšem, když je velký shluk lidí nedokážou rozeznat, kdo všechno tam je. Pomáhá jim vyhnout se Filchovi, paní Norrisové a dokonce Protivovi."
"Tak to je opravdu úžasný vynález. Nikdy bych neřekla, že vymyslí něco podobného."
"Hmm. A taky ta mapka zobrazuje tajné chodby, které nejsou střeženy silnými kouzly.Proto nezobrazuje Tajemnou komnatu či Komnatu nejvyšší potřeby"
"Aha, teď chápu, proč jim vychází většina jejich lumpáren."
"A poslední otázka je jaká?"
"Není to ani tak otázka, spíš takové ujištění mého názoru. Je Remus vlkodlak?"
"Ano je. Ještě něco chceš o někom vědět"
"Ne, myslím, že informací bylo pro dnešek dost."
"Nechceš znát třeba nějaká tajemství Malfoye?"
"Ne, asi ani ne." Ell zaslechla vrznutí dveří ložnice, proto schovala knížečku, roztáhla záclony a podívala se, kdo sem dorazil, i když to nebylo nutné, jelikož tu zůstala jen Lily.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 pepenka5 pepenka5 | E-mail | Web | 3. září 2010 v 15:03 | Reagovat

Tak takto to ukončíš? Hanbi sa!! :D :D
To bolo geniálne, a fakt.
Tá kniha, to bol úžasný nápad, aj to s Chrabromilom a Slizolinom, že boli priatelia...
Fúha, zaujímalo by ma jedno: Kedy sa dozvie Sirius že to dievča na plese bola Ell? :)

2 Lai -aff  ^^ Lai -aff ^^ | Web | 3. září 2010 v 20:42 | Reagovat

*,,* prekonávaš sa :D Už nebudem tvrdiť o nejakej časti, že je najlepšia, lebo prídeš s ešte lepšiou xD
Nápad s knihou - geniálne *.*
Bodaj by sa spýtala na Luciusove tajomstvo x). A to, že Slizolin a Chrabromil boli BF - no proste wau :D
Hej, čo takto prednadstaviť články? ;-) Ja sa rada nechávam rozmaznávať :3.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama