
Jane po roce přidala další kapitolku, a tak ji tu máte. Vychutnejte si ji!
"Co se děje?" přiběhla jsem k holkám.
Totiž, pro vysvětlení, všichni byli namačkaní u nástěnky před Velkou síní.
"Brumbálovi ruplo v bedně, to se děje!" vřískla Sindy.
Tázavě jsem se podívala na Lily. "Blbě se vyspala."
"Nezájem," mávla jsem rukou. "Co se teda děje?"
"Bude maškarní."
"A to vás tak rozhodilo?" rozchechtala jsem se.
Lily mi podala letáček s oznámením o maškarním a já jenom zírala.
"Zítra?!" křičel jsem. "To nemůžu stihnout! Vždyť nemam kostým!" Panikařila jsem a pak už nebylo slyšet nic jiného než můj křik.
*
"Máme dneska celý den volno, abychom mohly do Prasinek. Tak co šílíš." Vrtěla Lily nevěřícně hlavou a Rebecca se Sindy jen přikyvovaly.
"Ehm…jo." Zahuhlala jsem. "Tak jdeme."
Holky kývly a vzápětí se šlo. Už z dálky jsem viděla Siriuse, stál uprostřed hloučku nějakých kluků.
"Odkud to máš?" zeptal se jeden.
"Určitě z Ameriky, tenhle ještě v Anglii nevyšel." Tipl si další.
"Trefa kámo." Usmál se Sirius na toho kluka, co si tipl Ameriku.
"Co to tam máš?" přiběhla jsem k němu.
"Ale nic." Zrudl a schoval si to za záda.
"No tak! Ukaž mi to!" zaškemrala jsem a kupodivu to zabralo. Sirius změkl a podal mi nejnovější číslo Playboye!
Vytřeštila jsem oči. "Tak Playboy jo?" Nevěřícně jsem zírala na Siria.
"Mno, jo no…" rozpačitě pokrčil rameny.
Usmála jsem se na něj a on se na mě šokovaně podíval.
"No co? Seš jenom kluk ne?"
*
"Tak jo, jaký že to máme mít převlek?" zeptala jsem se Lily.
"Víly a kluci elfa." odpověděla mi Lily.
"Za jakou půjdeš vílu?"
"Asi za vodní. Ty?"
"Za lesní, ale budu si muset obarvit vlasy."
"Proč proboha?" zděsila se Lily.
"No lesní víla nemůže mít černý vlasy! Musim vypadat mírumilovně!" vysvětlila jsem.
Ještě než stačila Lily něco namítnout, zeptala jsem se Sindy a Beccy za jaké víly jdou ony.
Becca jde za vílu zimy a Sindy za vílu podzimu.
*
Prohrabávala jsem se regály s převleky, ale pořád jsem nemohla najít ten pravý kostým! Holky už měly všechno koupené jen já ne.
"Slečno, zachvíli zavíráme." upozornila mě prodavačka.
"Moment! To jsou všechny kostýmy víl, které máte?"
"Ne! Máme tu ještě jeden, ale u něj to máte jako s hůlkou. Vybere si vás sám."
"Ukažte mi ho prosím." Ten kostým byla moje poslední naděje, jestli nebude padnout, můžu se s maškarním rozloučit.
"Tady." Podala mi prodavačka kostým.
Byl tak titěrný. Sotva zakryl prsa a mé intimní partie. Ale byl tak jemný a nádherný. Zelená látka byla protkaná stříbrnýma nitkami a poseta modrými kvítky.
"Uší jsou k tomu." Dodala.
Okamžitě jsem si kostým běžela zkusit a padl! Okolo mě se objevila modro-stříbrná zář, znamení toho, že jsem kostýmu hodna.
"Víte, slečno, legenda praví, že tyhle "šaty" může mít jen pravá víla nebo dědička víly, které tyto "šaty patřily."
"Nesmysl!" zasmála jsem se.
"Něco vám ukážu." Odešla k pultu a začla v něm něco hledat.
A našla knihu, hodně tlustou knihu.









jůůůjky krásnýý :)