
***
Slamáček mi poslala další kapitolku, omlouvám se za zpoždění. Vaši tvorbu budu nadále uveřejňovat, ale moje rekonstrukce pořád pokračuje.... Snad bude do Vánoc hotová..... (sranda... to už to určitě bude)
Tak jak to taky vypadá ještě si na ošetřovně pobudu nějakou dobu na pozorováni.Madam již neposlouchá moje naléhání a jen argumentuje. Říkám jí,že jsem těhotná a ne nemocná. Vždy se na mě jen usměje a odejde. Už se tady šíleně nudím.Snad se zblázním.
To nedělej.Ozve se moje svědomí.
A to jako proč?? Oponuji mu.
Chudáci děti měli by za matku blázna.
Ušklíbne se.
Ale prosím tě. Tak dobře,no, ale jen kvůli nim.
Hodná holčička. Směje se moje hloupé svědomí.
Ale co mám sakra dělat? I ten hloupý maškarní ples jsem propásla. Místo toho se tady ukoušu nudou, protože ostatní mají vyučování, což jim snad poprvé v životě závidím. Sama pro sebe se usměje. Jak jsem se změnila. Jeden jediný rok a jsem tak jiná. Tak jiná. Už to není ta stará ustrašená Mariana Whitová. Teď je to úplně někdo jiný a já jsem s tím zcela spokojená. Snad i ostatní.
Asi bych měla přiznat, že pokud není vyučování tak je u mě nastěhovaný budoucí tatínek každou vteřinu. Nikdy jsem netušila,že ten sukničkář Black by se mohl tak moc změnit. Teď je jeho největší starostí jméno našich dětí. Místo,aby proháněl dívčí sukně když na něj nevidím, sedí vedle mě a píše všechna různá jména a pak je zase škrtá, protože už se mu nelíbí.
Bude z něj vzorný tatínek.
Uplynul další týden a já už myslela, že se ukoušu nudou. Sakra proč já? Vztekal jsem se celý pondělní den.
"Slečno, mám pro Vás dobrou zprávu." usmála se na mě Madam Pomfreyová,když mi nesla nějaký hnusně vyhlížející lektvar.
"Opravdu?"vylítla jsem do sedu jako neřízená střela.
"Ano,opravdu.Myslím,že by jste mohla ošetřovnu již opustit."
"To jako fakt?Tak to si balím."Vstala jsem z postele a začala si věci házet do tašky,kterou mi sem přitáhla Lil.
"Asi nemá cenu Vás zastavovat,že?"usmála se na mě Madam a raději mi pomohla sbalit.Samozřejmě si před mým odchodem neodpustila kázání na téma:Dávejte na sebe pozor,jinak si vás tu nechám.Samozřejmě sem ji neposlouchala.Jen jsem se s nadějí koukala na dveře,znamenající svobodu.Konečně mě propustila.A přes můj odpor k běhání jsem se rozběhla do spolky.Byla jsem tak šťastná.Šťastná a těhotná.
Ještě probíhalo vyučování.Pokud vím tak přeměňování mělo za chvíli začít.Do ložnice jsem se přiřítila jak uragán,popadla učebnice a pádila si to k učebně přeměňování.Nikdy víc jsem netoužila vidět přísný obličej profesorky přeměňování.k učebně jsem doběhla těsně před zvoněním velkého zvonu a okamžitě jsem skočila na Siriuse.
"A mám tě."smála jsem se a políbila ho.Byl tak mimo,že tam jen tak stál.Po chvíli se rozkoukal a pořádně mě objal a začal mě taky líbat.
"Ehm,ehm."ozval se přísný hlas profesorky."Neruším."
Koukla jsem na ní a málem to se mnou seklo,ona se usmívala.
"Ne jistě,že ne paní profesorko."ujala jsem se odpovědi,protože ta Siriusovi by jistě zněla úplně opačně.
"Tak běžte do třídy."oba jsme poslechli.Já dokonce s radostí.Jak mi učebna plná známých tváří chyběla.a sakra.Úplně jsem zapomněla,že máme přeměňování se zmijozelem.Malfoy se na mě úlisně usmál.Kdybych mohla tak mu do kvichtu hodím dlažební kostku.Při této představě jsem měla co dělat abych nevyprskla smíchy.Vyplázla jsem na něj jazyk a šla si sednout na místo.Ještě jsem viděla jak Malfoy zrudl jako krocan.
Celá hodina proběhla v pořádku.Celou látku jsem uměla,protože mi Lil přinesla na ošetřovnu všechny učebnice a hůlku.
"Oběd,konečně."vřítila jsem se ke stolu a nabrala jsem si horu jídla.Zasvěcení se museli smát,protože toho jídla byla doslova hora.Jen jsem se na ně koukla a začala se smát.
"No co."
Jen se na mě chápavě koukli a nandali si taky.No asi tak o tři čtvrtiny míň,ale co.Jím za tři ne?Pomyslela jsem si a s chutí se pustila do jídla.Jakej já jsem měla hlad.Jedla jsem naposledy ráno.
Vydali jsme se na odpolední vyučování.ještě,že jsme měli jenom péči.Jak já jsem utahaná.Usměv mi za celý den ze rtů nezmizel.Byla jsem tak šťastná,akorát jsem zase dostala hlad
Šli jsme d o spolky a já jsem to prostě musela říct.
"Siriusi,ty znáš cestu do kuchyně,viď?"koukla jsem se na něj jako největší anděl.
"Ty máš zase hlad?"emulse.
"Ne."odpověděla jsem rázně."My máme hlad."
Usmál se na mě a změnil směr kterým jsme šli.
"Člověče,já tě asi miluju."koukla jsem se na něj a dělala,že přemýšlím.Místo toho abychom pokračovali tak se na mě vrhl a políbil mě.
"Asi?"
"Ne určitě,ale pojď,já mám hlad."začal se smát,ale konečně jsme se vydali směr kuchyně.Teda doufám.Tuhle zatracenou skrýš jsem nikdy nenašla,ale teď se to dozvím.
Došli jsme k nějakému obrazu s ovocem.Byl malý,ani jsem ho snad nikdy neviděla,ale co já se o obrazy nezajímám.Sirius polechtal takovou ošklivou hrušku a na obraze se objevila klika.Tak tohle by mě nenapadlo.Sirius se na mě usmál,chytl mě za ruku a zatáhl dovnitř.
Ze všech stran se k nám jako vlna přiřítili domácí skřítkové.Mluvili jeden přes druhého.Vydedukovala jsem že se ptají co si dáme.
"Dal bych si něco sladkého,prosím."promluvila jsem na ně mile"a hodně."dodala jsem a Sirius se mi zase začal smát.
"Jím za tři tak se mi moc nesměj."uviděla jsem stolek a tak jsem si k němu šla sednout.Sirius si sedl vedle mě a koukl se na mě omluvným pohledem.Přece ho nevezmu na milost tak brzy.Sama pro sebe jsem se usmála,ale to už se ke mně řítil skřítek s takovou horou jídla,že snad nebyl ani vidět.
"Jé,to si dám."olízla jsem si jazykem rty a pustila se do jídla."Děkuji."řekla jsem v období kdy jsem měla prázdnou pusu.
"A ještě něco k pití,prosím.Nejlépe čaj."
"Pane Siriusi,vy si také něco dáte."zaměřil skřítek svá velká očka na Siriuse.
"Už jsem vám několikrát říkal,že mi nemáte říkat pane.A něco si rád dám."řekl skřítkovy a ten se jako na povel vydal pro nějaké jídlo a pití.
V kuchyni jsme ještě nějakou dobu zůstali.Skřítci byli milí a pozorní.Dobře jsem si s nimi popovídala.Věděli spoustu věcí jak o hradu tak o jeho obyvatelích.
Poté jsme se vydali do spolky kde jsem se usadila do pohodlného křesla u krbu.Přemýšlela jsem.O sobě,Siriovi a o našich dětech.Konečně jsem šťastná.Vydrží to?Nezkazí to někdo?Byla jsem unavená a tak jsem se rozhodla si jít lehnout.Usínala jsem s pocitem,že se nic nemůže stát.
Povídku naleznete na Slamáčkových osobních stránkách .... odkaz v oblíbených odkazech...









Kdybys nebyl hlupákem, nestal by ses medvědem....:-)