close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 


  • DOMŮ / ARCHIV / NECHCI REKLAMY! Blíží se 5 let výročí založení blogu!!!


10. kapitola

3. srpna 2008 v 23:36 | Marťa |  FF - Osudová Anglie
Moc se omlouvám, že to přidávám až dnes, ale znáte to. Tak si užijte další kapitolku Anglie od Marti ;-)
,Začneme s něčím jednodušším. Nejdřív ti vysvětlím, jak se jmenují jednotlivé přísady a co způsobují," začala Hermiona ve vysvětlování a Marťa dávala velký pozor a sem tam si i něco poznamenala. Harry s Ronem tam jen tak seděli a pozorovali je. Vypadalo to jako by na něco čekali. Marťi sem tam na ně sklouzl pohled, ale nic moc z jejich pohledů nevyčetla.

Doučování se jim docela protáhlo. Hermiona byla zcela zabrána do vysvětlování a nikdo z nich neměl pojem o čase. Někdy se i docela zapovídali. Hlavně si povídali o Snapovi. Marťa poslouchala zážitky s ním, které vyprávěl Harry. Něco bylo až k neuvěření. Moc ji to zajímalo.
Marťa díky Hermioně začínala lektvarům rozumět. Teď jí nepřipadaly tak těžké. Hermiona je opravdu moc skvělá a velmi chytrá.
,,Díky, Hermiono, co bych bez tebe dělala?" povzdechla si Marťa a vděčně se na ni usmála.
,,Není za co. Však kdybys ještě něčemu nerozuměla, stačí přijít a já ti pomůžu," nabídla se a Harry s Ronem souhlasně přikývli.
,,Už je docela pozdě. Měla bych jít. Zítra mám docela perný den a potřebuju si oddychnout. Tak se zatím mějte a ještě jednou moc děkuji," rozloučila se s nimi Marťa a chystala se odejít.
,,Marťo, počkej ještě chvilku, chtěli bychom se tě na něco zeptat," zastavil ji na poslední chvíli Harry. ,,Zítra navečer je nábor do famfrpálového nebelvírského družstva a já jako kapitán bych chtěl, abys tam přišla a zkusila to."
,,C-co já?" podivila se Marťa. ,,A proč já?"
,,No víš, my jsme tě viděli tenkrát s tím Malfoem. Bylo to úžasné a chtěli bychom tě v družstvu," odpověděl Ron a společně s Harrym čekal, co odpoví. Harry ale ještě dodal: ,,Zítra tam bude ještě pár lidí, co se o to budou snažit a jen ty nejlepší
přijmeme a ty bys mohla být mezi nimi. Máš nadání."
,,Já nevím, ale zkusit bych to mohla," zamyslela se. ,,Ještě si to rozmyslím. Tak zatím dobrou."
,,Dobře," usmál se na ni Harry a všichni tři ji popřáli dobrou noc a šli si také lehnout.
Marťa odcházela a v hlavě se jí vířily myšlenky jako po výbuchu. Oni mě chtějí v týmu? To snad není možné. Moc ráda bych tam byla…Honilo se jí hlavou. Hned když přišla do ložnice, začala hledat Káťu, aby ji o všech informacích spravila.
,,Tak to je úžasné," třeštila na ni oči Káťa a nemohla tomu uvěřit. ,,Oni tě chtějí v týmu. Půjdu tam s tebou a budu ti fandit. Ty se tam musíš dostat. Máš to v krvi," prohlásila a Marťa se tomu musela zasmát. Káťa a ty její hlášky...
,,Půjdu si už radši lehnout, je docela pozdě. To doučování se protáhlo," povzdychla si Marťa a šla se převléknout. Když odcházela ještě za sebou uslyšela, jak za ní Káťa volá: ,,A vyspi se dobře. Ať si zítra čilá jako rybička. Dobrou."
V posteli Marťa ještě chvíli přemýšlela, ale její víčka jí pomalu těžkla, až jí únava přemohla a ona usnula úplně.
***
Dopoledne uběhlo rychle. Odpoledne už ubíhalo pomaleji. Nejvíce se vlekla dvouhodinovka lektvarů. Sem tam Marťa prohodila pár slov s Newillem, ale to bylo všechno. Snape je nenechal ani na chvíli vydechnout. A ještě k tomu se celé dvě hodiny musela dívat na Malofe, který před nimi dělal opět velkého pána a ,,debila" jak ho nazývá Marťa. Konečně se z chodby ozvalo hlasité zvonění a všichni žáci si oddychli, že hodina je už za nimi. Marťa měla ve zvyku odcházet až mezi posledními a to i dnes také chystala udělat. To ale nevěděla, že nebude odcházet sama.
Když už většina lidí byla pryč, rozhodla se, že už také půjde. Schovala si všechny věci a chystala se vstát. Nic se ale nestalo. Nemohla se postavit. Něco ji neviditelnou silou drželo na židličce, a i když se snažila nejvíce jak mohla, nepomohlo to.
,,Co to je?" lekla se Marťa a snažila se ze všech sil postavit. Nic se ale nestalo. Něco ji neviditelnou silou drželo na židličce.
,,Ale, ale, dáma je zase v nesnázích?" uslyšela ode dveří ten hnusný Malfoův hlas.
,,Ty? Tak to mě mohlo napadnout, že zase v tom máš prsty ty," osopila se na něj naštvaně Marťa. ,,Co zase chceš? Nech mě už laskavě nepokoji!"
Pomalými kroky se k ní blížil a Marťa napjatě čekala, co bude dál.
,,Slyšel jsem, že půjdeš na nábor do nebelvírského týmu," řekl jí a stále se k ní pomalu blížil.
,,Jo a co má být? Tebe to přece nemusí vůbec zajímat ty slizoune jeden a vůbec pust mě a vypadni," zasyčela na něj Marťa naštvaně.
,,Co si to ke mně dovoluješ? Už si nevzpomínáš, co se ti stalo posledně?" chytil ji za vlasy a díval se jí přímo do očí.
Marťi po celém těle naskočila husí kůže, když si vzpomněla na to, jak ji mučil v knihovně. Nikdy už takovou bolest nechtěla zažít.
,,Teď mě pozorně poslouchej, jestli nechceš, aby se tobě nebo," zachechtal se, ,,nebo tvým přátelům něco stalo, tak na ten nábor zapomeneš a nepůjdeš tam!"
,,Cože? Mým přátelům ty nic neuděláš. A na ten nábor půjdu. Kdo si, abys mě tady tak mučil? Já si budu dělat, co chci a ty mě vůbec nezajímáš!" zakřičela na něj a po tváři se jí skoulela slza.
,,Ty jedna…" chtěl se na ni osopit Malfoy, ale v tom mu zabránila osoba, která přišla do sklepení.
,,Děje se tu něco?" zeptala se s údivem v očích Káťa, která se přišla podívat, kde Marťa tak dlouho trčí. V tu chvíli Malfoovo kouzlo přestalo působit a Marťa byla zase volná.
,,Ne, všechno v pohodě, že Marti?"řekl Malfoy a vrhl pohled na Marťu, ze kterého poznala, že má držet jazyk za zuby.
,,Ne, všechno v pohodě," zakuňkala Marťa a rychle šla za Káťou. Společně se pak vydaly do společenské místnosti. Káťa po celou dobu co šly, se snažila z Marti něco vytáhnout.
,,Co to jako mělo být? On ti vyhrožoval? Jestli jo, tak by jsi to měla nahlásit," naléhala na ni Káťa.
,,Ne nic se nestalo. Buď v klidu," snažila se ji uklidnit Marťa, ale moc to nepomáhalo. Káťa si stála pořád na svém.
,,No to teda vůbec nevypadalo, že by se nic nestalo. Byla jsi bílá, jako stěna. Tak mě tedy nesnaž namluvit, že jste si tam jen přátelsky povídaly. Zas tak blbá nejsem,"oporovala jí Káťa.
,,To přece nikdo neříká. Nic se nestalo jasné? A už to nech prosím být. A vůbec, musím jít. Jdu se připravit na ten nábor. Měj se," ukončila hovor Marťa a s hlavou plnou starostí odešla na pozemky. Nedovolí, aby i jí ublížil.
To není jenom tak. Marťa mi něco skrývá a já přijdu na to co. Musím jí přece pomoct…Pomyslela si Káťa a šla si sednou ke krbu. Snad ji něco napadne…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Marťa Marťa | Web | 4. srpna 2008 v 14:59 | Reagovat

ahojky, promiň, já vím ten článek u mě je debilní. S tím vydíráním, no tak sem to vůbec nemyslela. Jenom jsem měla ten den blbou náladu a měla jsem taky mět proč. Tak sem to už nějak neovládla. Ano máš pravdu, nepíšu ty povídky jenom pro komentáře.... Asi ten článek smažu. Je to děs. Teď jak si to čtu, tak se divím, jak sem tohle někdy mohla napsat.... Jo a moc děkuji za to, že mi tu zveřejňuješ mou povídku. Pokračování doufám napíšu brzy. Jo a chtěla jsem se tě zeptat. Mohla bych u sebe zveřejnit tvou povídu ,,Cesta bolesti"? Mně se strašně líbí a ostatním určitě taky. Napiš mi kdyžtak kdyby jsi chtěla. A promiň za tak dlouhý koment.. Já vím sem děs :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama