close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 


  • DOMŮ / ARCHIV / NECHCI REKLAMY! Blíží se 5 let výročí založení blogu!!!


14. To jsou nervy 1/2

23. července 2008 v 12:48 | Leenikk |  FF- Zakázané ovoce
Sharlotta-o týden později)
"Lil, ten lektvar je hotový?" optala jsem se.
"Jo, měl by být dobrý." Odvětila mi s ustaraným úsměvem.
"Neboj se, všechno dobře dopadne," uklidňovala jsem ji. Abyste tomu rozuměli, měla bych vám sdělit, o jaký plán vlastně jde. Před týdnem mě napadla taková malá pomstička, jak těm našim dvěma ctitelům přistřihnout křidýlka. Jde o to, že s nimi dneska jdeme do Prasinek, budeme se přetvařovat, hrát na ně, že jim ležíme u nohou a že jsme do nich beznadějně zamilované. Musí mít pocit výhry. Potom, až bude večer, se necháme zatáhnout do nějaké opuštěné třídy a zdánlivě se necháme sbalit. Ale my budeme připravené! Jakmile budou svlečení, píchneme jim injekční stříkačkou lektvar, aby silně usnuli, takový, jaký jsme použili už minule. A oni se probudí až příští den přesně v 7:55, tedy v době, kdy budou všichni na chodbách. Ale to by nebyla pomsta, kdybychom jim neudělali nějaký malý trapas, ne? Totiž my jim večer vezmeme oblečení, takže potom budou skoro nazí a budou se muset potloukat mezi studenty jenom v trenkách, což jim doufám postačí a dají nám konečně pokoj! No, není to nic moc extra, ale snad našemu účelu to dobře poslouží.

"A co když se to nějak zvrtne?" nedala se odradit Lily.
"Lily přestaň už! Nic se nezvrtne, jo? Ukážeme jim co proto a oni nám dají už pokoj." Snažila jsem se ji ujistit, ale bohužel se mi to moc nedařilo. Najednou do pokoje vtrhly Stela s Leonou.
"Fůj, co to tu tak páchne?" ohrnula nos Stela a podívala se na nás zkoumavým pohledem.
"Do toho ti nic není! My taky musíme snášet ten smrad, když si lakuješ nehty." Usadila jsem ji hned. Stela si jenom odfrkla, šla ke svému nočnímu stolku a vytáhla svůj růžový lak. Ha! Co jsem říkala.
"Jdeme Leono, tady s těmi ubožačkami se bavit opravdu nebudu!" pronesla rádoby vznešeně a odešla.
"Uf, už jsem myslela, že na to přijde." Oddychla si Lily.
"Ta a přijít na něco? Taková koza!"
Ještě jsme domýšleli detaily našeho plánu, zdálo se být všechno OK. Když už bylo 10 začala Lily stresovat, tentokrát s oblečením. Ta si nedá pokoj, vždyť bude mít čelo plné vrásek.
"Shar, co říkáš tomuhle tričku?" Lily měla na sobě krásné sametové, černé tričko s dlouhým rukávem a rozparkem až k loktu.
"Senzační, ale stejnak ti to bude na nic, protože venku je půl metru sněhu, tak budeš mít kabát, ne?" odpověděla jsem ji.
"To já vím, ale snad když půjdeme do nějakého pajzlu, tak si kabát sundám!" ušklíbla se.
"Tak do pajzlu, jo? Já tak myslela, že do té sladké restaurace, co si mi o ni vyprávěla." Pozdvihla jsem obočí.
"Umíš si Jamese nebo Siria představit v záplavě srdíček, lízátek a sladkých dvojic? To těžko, ti tak jedině půjdou na ohnivou whisky."
"Njn, naše chytrá Evansová má zase pravdu. Omlouvám se, že nejsem více inteligentní." Řekla jsem ironicky. Uchechtla jsem se, Lily po mě hodila zlostným pohledem a potom mi věnovala taky úsměv.
"Ty kecko! Nevím, kdo měl nejlepší práci v přeměňovaní!" opáčila Lil.
"Já taky ne, kdo?" dělala jsem nechápavou.
"Ze by to byla zebra?!"
(Sirius)
"Páni, já se tak těším! Ještě tomu nemůžu uvěřit. Já půjdu s Evansovou na rande! Chápeš to Tichošlape? Protože já ne!" vyhrkl na mě James. Je z toho rande dost vedle, nejenom, že celou noc nemohl usnout, musel si se mnou o ní i vyprávět. Jak je krásná a úžasná a kdosi cosi, ani jsem se pořádně nevyspal. Jak mám teďka balit Lott, když nejsem v celé své síle? No však já už to nějak zvládnu. Stejnak mi vrtá hlavou, jak to že přijaly naše nabídky, když ještě před týdnem by nám s radostí nakopaly koule.
"Já to taky nechápu, něco za tím bude, chlape. Uvidíš, něco na nás chystají. Ale to neznamená, že si s nimi nemůžeme užít, ne? Navíc, když výhru sázky mám tak blízko." Ušklíbl jsem se.
"Ale dej pokoj se sázkou. Co si mám vzít na sebe? To černé nebo hnědé? Nebo počkat… Čekej," křičel na mě James a zatím se prošňupával skříní, "nebo tohle?" Zkoumavě
Jsem prohlížel tři svetry, hmm…
"Ten černý je dobrý tak na pohřeb, ten ne! Ten fialový je hnusný, ti ho šila babina, ne?" zavrhl jsem hned.
"Náhodou, to jsem si vybral sám! Je fakt takový škaredý?" podivil se. Pokroutil jsem obličej na vyjádření souhlasu.
"Mno tak nic. A co ten hnědý?" pokrčil rameny James.
"To si snad děláš srandu, ne? To je možná tak pro nějakého dědka. Jsi dědek?" odmítl jsem i poslední svetr. James zakroutil hlavou.
"Pokud chceš oslnit Evansovou, budu tak hodný, že ti půjčím něco mého, ju? Takže co takhle tyhle rifle?" vytáhl jsem z mojí skříně moderní ošoupané jeansy.
"Děláš si srandu? Vždyť tam jsou díry? V takovém počasí, bude mi zima!" odbyl mě.
"No mě je to jedno, tak si vem nejlépe ty staré manšestráky a ten hnědý svetr a můžu tě ujistit, že Evansová zařadí zpátečku, jenom co tě uvidí. Věř mi, tyhle jeany a tohle tričko budou naprosto dokonalé! Navíc je to tričko štěstí! Měl jsem ho na sobě, když se mi konečně podařilo sbalit tu zmojozelačku, jak se jenom jmenovala…Jo! Verita! Chodila předtím s Malfoyem. Evansové se budou sbíhat sliny, fakt!" přesvědčoval jsem ho.
"Dobře, vezmu si je teda, fakt díky chlape. Nevím, co bych bez tebe dělal!" souhlasil nakonec Jimmy.
*********
"No nic, je čas, jdeme?" upozornil jsem Jamese, ten se zhrozeně naposledy podíval do zrcadla.
"Brácho, vypadáš skvěle! Hlavně klid, jo? Nádech, výdech…!" uklidňoval jsem ho.
Po chvilce jsme vyrazili, když jsme byli ve společence, přiběhla ke mně Stela.
"Siriusku, dávej si na tu mrchu Srabusovou bacha! Viděla jsem, jak spolu s tím šprtem Evanskou míchaly nějaký lektvar. To bude určitě lektvar, aby jste se do nich zamilovaly. Ach Siri, dávej si pozor na ni!" vychrlila na mě Stela.
"Ehm…díky, Stelo, myslím, že se o sebe postaráme! Pa." Rozloučil jsem se s ní hned, protože potom by mi už nedala pokoj. Stela, i když velice neochotně, odkráčela pryč ze společenky.
"Co ti chtěla?" divil se Dvanácterák.
"Prý ať si dáváme pozor na mrchu Srabusovou a šprtku Evansovou." Zašeptal jsem klidně.
"Co šprtku? Já ji dám! Nemáš už s ní nic, že? Ať ji můžu jednu vrazit!" naštval se.
"Klíd! Snad nebudeš bít ženský, ne?"
"No to asi ne. Ale stejnak, nic bližšího ti neřekla?" zajímal se dál.
"Že prý nám míchaly nějaký lektvar." Pokračoval jsem, "Třeba lektvar zamilovanosti?"
"A na co asi? Já už do ní zamilovaný jsem a pochybuju, že by Srabusová chtěla, aby ses do ní zamiloval zrovna ty! Možná Malfoy, ale ty?"
"Hele! A proč jako Malfoy? S kým jde do Prasinek? Hmm… se mnou!" zvolal jsem dotčeně.
"Sorry. Je to stejně nějaké podivné. Budeme si na ně dávat bacha, ale jinak si to plně užívat!" ukončil naši debatu James.
(Sharlotta)
Tak. Podívala jsem se na sebe v zrcadle. Celkem slušný. Při téhle příležitosti jsem si vzala riflovou minisukni, k tomu samozřejmě barevné punčocháče, které příjemně hřály, a boty na vysokém podpatku. A svetříček poslední módy. Potom jsem už jenom na sebe hodila kabát a čepici. Nebudou mi mrznout uši, že jo!
Když jsem byla hotova i s líčením, odhodlaly jsme se spolu s Lily sejít do společenky, kde na nás měli čekat. Ihned jsme je našli, totiž nebylo to vůbec těžké, prostě klub pošahanců přímo uprostřed bujarého davu. Nejdřív si nás všimnul James, zasněně se podíval na Lily a už k ní přispěchal. Sirius mě prvně přejel očima od shora až dolů a potom se vydal za mnou.
"No teda Srabusová, nikdy bych neřekl, že máš v šatníku takovou minisukni." Podivil se Black. Při slově Srabusová jsem mírně ucukla. To si nemohl nechat?
"Budeš se asi hodně divit, když ti řeknu, že mi tu sukni koupil Severus, že?" Sledovala jsem jeho reakci, prvně na mě vykulil oči, ale potom se ušklíbl.
"Jo, jasně. Ještě mi řekni, že ti nakupuje i spodní prádlo!"
"Severus je velmi obdivuhodný, když jde o dámské prádlo. Mohl by ses od něho učit." Prohlásila jsem uznale. Och, jak mě baví dělat si z něho prdel. Ale dřív než mohla naše debata "Severus je nejlepší" pokračovat, James s Lily už spěchali ven z nebelvírské koleje. Už byli u otvoru.
"Hej, počkejte na nás!" zakřičela jsem na nich, ale oni byli zahleděni jen do sebe.
"Myslím, že na nás teďka nemají čas. Ostatně my si posloužíme sami." Řekl a koketně se na mě zazubil.
"Taky si myslím. Na to, abych tě uškrtila, nepotřebuju pomoc." Souhlasila jsem.
"Ach ty moje zlatíčko. Co bych bez tvojí denní dávky ironie dělal." Usmál se na mě. Já z něho mám mory, se tady snažím ho odpálkovat a on se klidně směje.
"Ahoj Sharlott, ahoj Tichošlape. Mohl bych se k vám přidat, samozřejmě jenom k bráně." Zamrkal na nás Remus, který k nám právě přiběhl. Hurá! Záchrana! Klidně celý den!
"Jasně." "Ne!" zvolali jsme oba dva naráz. Remus trochu zrozpačitěl, zato já se na Siria výhružně podívala, aby to odvolal.
"Jo, jasně, že můžeš." Přitakal okamžitě.
Celou cestu hradem jsem si povídala jenom s Remuse, je to moc příjemný hoch, ne jak někdo. Nebudu jmenovat. Black byl zamlknutý, sem tam jenom přihodil souhlas typu: jo, jasně, přesně tak… Páni, kéž bych tak teďka šla do těch Prasinek s Remusem a ne se Siriusem. Pěkně by se s ním kecalo, nezkoušel by na mě nejnovější triky balení. Hlavně bych nemusela mít strach, že se na něho vrhnu pro změnu já. Jo! Mám strach, že kdybych se Siriusem někde uvízla, (všude klídek, žádní lidé) asi bych se na něho vrhla a kdo ví, co by se ještě stalo. Když ráno Lily stresovala, nedala jsem to na sobě znát, ale byla jsem přímo pos**ná strachem, že se to nějak zvrtne a nestihnu mu dát dávku toho uspávajícího prostředku a nakonec s ním skončím v nějaké prázdné učebně. Ne! To se nestane. Vždyť teď je mi úplně odporný. To před týdnem byl jenom omyl, nic víc. Už se to nikdy nestane. Nikdy neříkej nikdy, měla jsem na jazyku. To je fakt. Ach Merline! Co mám dělat? Jukla jsem na Siriuse, ten se tvářil nezúčastněně a trochu i znuděně. Ale jakoby vycítil můj pohled a otočil se přímo na mě. Ajta krajta! Ty jeho oči, ty jeho rty! Pocítila jsem strašnou touhu ho políbit.
Sharlotto, probuď se! Jenom to na tebe zkouší! Ale mě se podlamují kolena! Zatracený polibek, je to přesně týden! Už týden nespím, přemýšlím nad tím, jídlo mi nechutná, pít ani kapku nedokážu, no dobře nebudu přehánět, jak v nějakém dojáku, ale určitě jsem musela zhubnout. Jediná moje ochrana je, že si Siriuse pořád tak dobírám, jenom tak nic nepozná! Naopak si musí myslet, jak ho nesnáším. Ale nechápu, jak to že to ještě nevzdal. Normální člověk by ty moje způsoby pochopil jako naprostou nesnášenlivost, ale on ne. Čím více se ho snažím dopalovat, tím více se on na mě lepí. A mě už z toho za chvíli rupnout nervy!
"… Souhlasíš Sharlotto?" vybafl na mě najednou Remus. Na co že se to mě ptal?
"Naprosto!" zkusila jsem.
"Já taky! Přece nemůžou zabíjet krysy jenom proto, že jsou jim odporné!" pokračoval. Krysy? Hih! Mě je celkem jedno, jestli se vyhubí nebo ne, ale to je vedlejší.
"Mno nic, takže jsme u brány. Tak se s vámi loučím. Možná se někde uvidíme. Pa." Vyhrkl rychle ze sebe a už mi zmizel z očí v té přeplněné vstupní síní.
"Jé, on už odešel?" probral se najednou Sirius. Musela jsem se zasmát, na to, že je to jeho kámoš projevil až mnoho nadšení.
"Bohužel. A co vlastně chceš dělat? Ne blbá otázka! Kam půjdeme?" opravila jsem se.
"Já bych radši zodpověděl na tu první otázku." Uchechtl se.
"Zase ty tvoje úchylky?" šeptla jsem.
"Tak kam se zašijem, Baby?" zamrkal svůdně.
"Tak kde je hodně lidí." navrhla jsem. Jo, bude to bezpečné, když budeme mezi davem, tam se Siri snad o nic nepokusí.
"Jak chceš!"
(Sirius)
Celý den proběhl takřka v klidu. Pořád jsme prolézali obchody, sem tam jsem Sharlottě koupil nějakou drobnůstku, viditelně ji to vždy potěšilo. A nakonec jsme zašli na jednu skleničku ke třem košťatům. Nebudu tady rozepisovat, co vše jsme v Prasinkách dělali, musí vám prostě stačit, že to bylo fajn. Nebo spíš fakt skvěle! Anebo úplně naprosto úžasně? Jo to teda bylo, od Sharlotty jsem neslyšel ani jedno slovíčko proti mně, ba naopak na mě pěla chválu, v mezích. Ale na to, že je to ta Sharlotta, kterou všichni tak dobře známe, byl to úspěch. Měli jste vidět výtlem Malfoye! Zrovna když jsme procházeli kolem prasečí hlavy, vyšel z hospody s nějakou vysokou brunetou, ale jakmile nás uviděl(já jsem to musel udělat a Sharlottu pohladit po vlasech), zrudnul vzteky a naštvaně se obrátil a pospíchal zpět do hospody a brunetu nechal stát venku. Asi se šel opít, chudák! Já si prostě nedám pokoj a pořád mu přebírám holky, musí mít asi pěkný mindrák. Ale mě to prostě baví! Úplně celý zářím, když se před ním promenáduju s jeho bývalou, někdy i současnou partnerkou. Ale se Shar to je něco jiného, ona je vlastně celá jiná! Takových holek je na světě poskromno, a proto mě možná tak zaujala a možná i něco víc. Možná? Vždyť se mi začnou klepat kolena kdykoliv ji uvidím, roztřese se mi hrdlo a taky tam to dole se někdy dost podivně zvedne, když na ni třeba myslím. Já vím, to se může dít u hodně holek a taky se mi to už stalo, ale jak už jsem řekl u Sharlott je to prostě úplně rozdílné. Bude to znít asi hloupě, ale neumím si představit, že by se ji něco stalo, že by ji někdo ublížil, že by mě opustila a já ji musel vídat v objetí někoho jiného. Ach Lotty, co se mnou jen děláš?
"Siriusi, kolik je?" vyrušila mě z přemýšlení Shar. Jé, já umím přemýšlet? Skvělá zpráva, docela se divím, když jsem tak blízko nadpozemského marťana. Kouknul jsem na hodinky.
"Ehm… budou 4." Odvětil jsem ji.
"Cože, už tolik?" vykulila na mě oči. Ale mě neušlo její zklamání v hlase.
"No, jo. Čas rychle běží, když se člověk dobře baví. Všichni už se vrací zpět do hradu, chceš taky?" pozvedl jsem obočí.
"Docela jo." Vyhrkla rychle, "Je mi už chladno a navíc už bude brzo tma." Dodala po té, co uviděla můj sklíčený obličej.
"No právě! Sluníčko právě zapadá, och jaká je to krása!"
"Že by se z tebe vyklubal romantik?" udivila se.
"Vyklubal? Nechápu, jak to že sis toho ještě nevšimla, ale já jsem učiněný romantik." Nadhodil jsem významně.
"Jé, tak to promiň, jestli jsem urazila tvoje mužské ego."
"Odpuštěno." Usmál jsem se. Nabídl jsem ji rámě a spolu se vydali k hradu, byla to ještě takový pěkná procházka na závěr, i když jsme už nebyli sami, teď se vracelo hodně mileneckých dvojic. Začal jsem prozkoumávat všechny páry, jestli neuvidím Jamese s Lily, to jsem zvědav, jak s ní pořídil. Protože u mě to už ani líp nešlo! Škoda, že už jsme skoro u brány. Chtěl jsem si užít poslední chvilky se Sharlottou.
"Siriusi? Co bys takhle říkal tomu, sejít se ještě večer?" navrhla opatrně. Cože, sejít se? Já mám fakt hlušiny! Ona se chce sejít? Čím je nadopovaná? Safra, to není normální, ale odmítnou nemůžu.
" A ty chceš?" zastavil jsem se.
"Ty snad ne?" zastavila se i ona.
"Jasně, že chci, ale vrtá mi hlavou mi to hlavou. Ještě před týdnem by si mě nejradši uškrtila a teď?"
"Třeba jsem změnila názor. Takže v 10 před učebnou 101 na druhém patře. Pa!" Lehce mě líbla a už utíkala pryč.
Já to nechápu! Ale hodlám to Shar pěkně zpříjemnit, udělám ji takové malé překvápko,to teprve uvidí, jaký jsem romantik.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hannah x) Hannah x) | Web | 23. července 2008 v 17:35 | Reagovat

Nádhera...

2 Tarja Tarja | 8. srpna 2008 v 18:11 | Reagovat

doufam ze to skonci dobree myslim ta povidka

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama