Další kapitolka od Slamáčka ;-)

***
Uběhlo několik dní od té doby co mě propustili z ošetřovny.pořád jsem měla obavy z toho,že se mi Malfoy pomstí.Naštěstí při mně stál Sirius a ochraňoval mě na každém kroku.Na povrch vyplula jeho láska ke mně.Je to tak,ale bradavický Casanova se opravdu zamiloval.A ne do žádné Miss,ale do malé šedé myšky.Ale z šedé myšky se stala poněkud oblíbená,milá a starostlivá Mariana Whitová.Byla jsem šťastná a prožívala jsem nejhezčí období svého života.
Blížil se také čas mých narozenin.16.ledna jsem měla oslavit své 17.narozeniny.Zbývalo pouze pár dní.Nikdy jsem se nikomu nezmiňovala,kdy slavím své narozeniny.Věděli to jenom holky,dokonce ani Siriusovi jsem to neprozradila.A když už jsme u Siriuse chová se poslední dobou velice podivně.Každý večer někam mizí a já ani nevím kam.Kdyby mizel s Poberty tak bych si s tím nelámala hlavu,ale takhle?Abych se nedivila a nedostala od něj taky dárek.Třeba takové hezké kopačky.Budu si s ním muset promluvit.
Nadešel dvojí den D.Den kdy oslavím své narozeniny a den,kdy si promluvím se Siriusem.Mám toho totiž tak akorát dost.Každý den zmizí,a když se zeptám kam jde tak jenom řekne,že má práci.Nejspíš to bude práce ve stylu dlouhonohé blondýnky.Jdu do pokoje musím si to promyslet jak to udělám.Naštěstí tady nikdo není,budu moct v klidu přemýšlet
"Všechno nejlepší!!"ozve se trojitě,když zavírám dveře.
"Pane bože víte jak jsem se lekla holky?Já vás snad uškrtím."
"No lekla ses asi dost podle toho jak si vyskočila.""Dobrej postřeh Lil."odpověděla jsem se sarkasmem v hlase.
"Ale snad se nám nebudeš zlobit.Užívej si máš přece narozeniny."
"Na posteli máš od nás dárky.Tak se běž podívat."
Na posteli leželi dárky jak od holek tak od mé rodiny.
Byly to nádherné dárky.Od Lil jsem dostala stříbrný řetízek na kterém se houpal medailonek,Když jsem ho otevřela zalily se mi oči slzami.V medailonu byla totiž naše fotka.Byli jsme v objetí a strašně jsme se smáli.Vrhla jsem se k Lil a objala ji.
"Děkuju."to bylo jediné na co jsem se zmohla.
Od Alis a An jsem dostal stříbrnou korunku do vlasů.Podívala jsem se na ně tázavým pohledem.
"Na plese ti to bude slušet.
"Holky děkuju."a taky jsem je objala.Byla jsem šťastná,opravdu šťastná jako nikdy v životě.
Nadešel večer a čas promluvit si se Siriusem,jelikož už bylo už po večeři tak jsme měli dost času.
"Siriusi musím si s tebou promluvit."
"Já s tebou taky.Pojď se mnou."
Chytl mě za ruku a vyvedl ze společensky.Cestou se mi v hlavě honili nedobré myšlenky.Tak a je to tady bradavický Tasanova mi chce dát kopačky.Co jsem taky čekala?Že spolu budeme šťastní až do smrti?To už jsme byli na pozemcích a mířili jsme k jezeru.
"Siriusi musíme jít tak daleko?Je leden jestli jsi si nevšiml a tím pádem je zima,víš?"
"Vím."to si snad ze mě dělá srandu,ne?prolezli jsme nějakým rákosím k zapadlé části jezera."Pane bože!To snad.."víc jsem ze sebe nedostala.Tohle bylo opravdu nečekané.Na břehu jezera,kde je jindy mnoho sněhu teď nebyla ani vločka.Vypadalo to,že je břeh vyhřívaný nějakým kouzlem,ale i vzduch byl teplejší.Na břehu byla rozprostřená velká deka a ní byl připraven malý piknik.Už zase mě v očích pálily slzy¨,protože byl vedle deky vyskládán nápis z hořících svíček:
Miluji tě,Mariano
Sočila jsme Siriusovi kolem krku.Jak já pitomá jsem si mohla myslet,že by mě mohl podvádět?Jsem to,ale blbá.
"Lidí?"zašeptal mi do ucha.Na důkaz toho,že ano jsme ho políbila.Byl to dlouhý a jedinečný polibek.Byla v něm všechna láska co k němu cítím.
"Ano líbí.Miluji tě."
"Já tebe taky."
Pak jsme se pustili do jídla,které Sirius připravil.Během toho co jsme jedli jsem přemýšlela.Mám nebo ne?Nakonec jsem se rozhodla,že ano.Já miluji jeho a on mě.
"Siriusi.."Nic víc jsem se ani nepokusila říci a začali jsme se líbat.















tak toto je krasna kapca..a cela poviedka sa mi velmi paci..niekedy je to az prilis presladene by som povedala ale inak velmi pekne..tesim sa na pokracko :)