close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 


  • DOMŮ / ARCHIV / NECHCI REKLAMY! Blíží se 5 let výročí založení blogu!!!


4. Bradavice

30. června 2008 v 9:52 | Slamáček |  FF - Mariana Whitová
Vystoupily jsme s holkama z vlaku a nevěděli co dál. Najednou se mi za zády ozval silný a hluboký hlas.
"Prváci ke mně!"pátrala jsem po původci toho hlasu.Byl to veliký,opravdu veliký muž.Tak jsme šli k němu.Vysvětlil nám,že se do Bradavic dostaneme na loďkách.

Naštěstí nám počasí přálo a nepršelo.Nalezli jsme tedy do malé lodičky.Pluli jsme po obrovském jezeře.Když jsem je spatřila.Bradavice se tyčily nad jezerem.Byl to obrovský a krásný hrad..Krása hradu mě oslnila tak,že jsem se nezmohla ani na jedinou hlásku.Div jsem nespadla do jezera.Na břehu jezera jsme vystoupili z loděk a vydali se k hradu.Po vstoupení do hradu na nás čekala nějaká profesorka,nejspíš.Vypadala přísně,ale spravedlivě zároveň.Představila se jako profesorka McGonagallová.
"Vítejte studenti.Teď Vás odvedu do Velké síně,kde Vás moudrý klobouk rozřadí do čtyř kolejí.Nazývají se Nebelvír,Havraspár,Mrzimor a Zmijozel."Nevím jestli se mi to zdálo,ale myslím,že profesorka pronesla jméno poslední koleje s jistou nechutí v hlase.No moc se jí nedivím podle toho co jsem slyšela. Byl čas jít do Velké síně. Všechny pohledy se nyní stočily na nás. Profesorka si stoupla ke stoličce na níž ležel moudrý klobouk a zařazování mohlo začít.
Zařazování probíhalo velice v klidu,ale já sem si nemohla pomoct a měla jsem veliký strach.Vlastně ani nevím proč.Všichni kdo byli v našem kupé klobouk zařadil do Nebelvíru,což bylo jejich přáním.Ze zamyšlení mě vytrhl profesorčin hlas.
"Whitová Mariana."Z hluboka jsem se nadechla a vydala se vstříc svému osudu.
"Ano,ano Whitová."Promluvil na mě klobouk."První z vašeho rodu,že?"Otázal se,ale na odpověď nečekal.
"Kam tě jen zařadím. Hlavu máš na to,abych tě poslal do moudrého Havraspáru. Zmijozel ne.Na ten moc chrabré srdce máš. Myslím že tvá odvaha a tvé srdce za mě jest rozhodlo.Ano jsem tím jist.Ať je to tedy …NEBELVÍR"Poslední slovo klobouk vykřikl a od Nebelvírského stolu se ozval potlesk.Měla jsem nepopsatelnou radost.Přisedla jsem si k holkám a ty se hned ptaly proč jsem tam strávila takovou dobu. Odvětila jsem,že jim to vysvětlím později.Po ukončení zařazení pronesl profesor Brumbál krátký proslov a popřál nám dobrou chuť.Po báječné hostině se profesor znovu ujal slova a sdělil nám ještě nějaká opatření a poslal nás do postelí.
Prefekti nás odvedli do společenské místnosti a sdělili nám heslo.Jelikož jsem byla velice unavená tak jsem si šla lehnout.Než jsem usnula vysvětlila jsem ještě holkám jak to bylo s moudrým kloboukem.Už nastal čas ulehnout.Ještě před usnutím jsem byla přesvědčená,že pobyt zde mi nic a nikdo nezkazí.Ale nic není tak růžové jak se zdá.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama