
Už jenom chvilka a jsem tam.
"pááni.."to je jediné na co se zmůžu,ale nejsem na tom takhle sama.Našim se ještě nepodařila zavřít pusa.Je to překrásné.Jedna dlouhá ulice,která je lemována malými obchůdky s veselými výlohami.
Prvně jsme zašli k Madame Malkinové pro nějaké ty hábity.Koupila jsem si pouze tři školní hábity,protože na společenský hábit jsem ještě malá a kam bych ho asi tak nosila,že?Madame Malkinová byla velice milá paní se kterou jsme si popovídali a také nám vysvětlila co a jak na Příčné.
Poté proběhl nákup v Krucáncích a kaňourech,kde jsem si sehnala všechny potřebné učebnice,ale i nějaké knihy navíc.Některé byly velice zajímavé,ale nemohla jsem si dovolit všechny,že?
Už bylo odpoledne a nám zbýval poslední obchod.
A tím posledním obchodem,tedy alespoň pro mě,byl krámek pana Olivandera,v němž prodával a vyráběl hůlky.Hůlka byla objevena až po delším hledání a zkoušení.Hůlka si vybírá kouzelníka,jak pravil pan Olivander.Ale nakonec-12 palců,jilmové dřevo a náplní byla žíně z jednorožce.Nebyla nijak zvláštní,ale pro mě byla jedinečná.Blížil se odchod z Příčné,když mě rodiče posadili do jedné restaurace a jen řekli ať na ně počkám a to bylo vše.Čekání bylo velice nudné.Konečně jsem je zahlídla.
"Pane bože moje první sova"ječela jsem až se u okolních stolků polekali.Táta nesl klec ve které trůnil malý výreček.Jakmile ke mně přišli tak jsem jim visela na krku a děkovala jim.Byl čas vrátit se domů.
Bylo už pozdě večer a já stále vymýšlela jméno pro mou malou sovičku.Na chvilku a mě přemohla únava a já usnula.za chvíli jsem se probudila a na mysl mi přišlo jméno-Agi.Ano Agi je to pravé jméno pro mou malou.Usínala jsem s úsměvem rtech.








