
Tuto kapču psala Ifulda.
Po vydatné večeři je konečně Brumbál rozpustil do pokojů.
"Ty, Nicol, víš, že se sem Black pořád dívá?" zeptala se jí Juli, když vstávali od Nebelvírského
stolu. Nicol se podívala směrem, kde seděli všichni Poberti. Její pohled se střetl s tím
Siriusovým. Usmál se na ní a zamával jí. Nicol radši odvrátila pohled a zakroutila hlavou.
Pak se otočila na Juli.
"Ty, Nicol, víš, že se sem Black pořád dívá?" zeptala se jí Juli, když vstávali od Nebelvírského
stolu. Nicol se podívala směrem, kde seděli všichni Poberti. Její pohled se střetl s tím
Siriusovým. Usmál se na ní a zamával jí. Nicol radši odvrátila pohled a zakroutila hlavou.
Pak se otočila na Juli.
"No jasně, líbíš se mu." usmála se na ní.
"To určitě, ty se mu líbíš, dívá se na tebe, koukej!" křikla Lisa a prstem ukázala na Siriuse.
Nicol začala být rudá v obličeji, všechny pohledy se upjaly na ni a na Lisu, která ještě
stále zběsile mávala prstem.
"Liso, už by jsi s tím mohla přestat." pošeptala jí Juli do ucha. I ona si všimla, že
je to poněkud trapná situace. Až teď si ubohá Lisa uvědomila, co se stalo a dala ruku
dolů.
Děvčata se po sobě podívaly, ani jedna nevěděla, jak se zachovat.
"Tak, přejeme vám dobrou noc a my už půjdeme spát." prolomila trapné ticho Nicol. Chytila
Lisu za ruku a rychlou chůzí všichni tři vyšli z VS (Velké síně).
Až tam se všechny daly do obrovského smíchu.
"Hele, viděly jste ty závistivé pohledy těch holek, co seděly vedle?" zeptala se po chvíli Juli.
"To bylo super, mohly by jsme si to zase někdy zopakovat." souhlasila Nicol.
Po chvíli se konečně dostaly do svých vytoužených postelí. Všichni se jenom převalovaly
nemohly usnout. Měly za sebou spousty zážitků, které měly přednost před nějakým spánkem…
"Taky nemůžete spát?" zeptala se Lisa a přetočila se na bok, aby byla blíže ke svým kamarádkám.
"Taky, pořád myslím na ty jejich vzteklé obličeje." zasmála se Juli a opět se k ní její
kamarádky přidaly.
"Ale já si stejně myslím, že na tom, jak se na tebe, Nicol, Black díval, něco je." řekla
Juli svou domněnku, kterou Lisa podpořila.
"Ha, ha, ha. Tím jako chcete říct co?" ušklíbla se Nicol a sedla si na své posteli.
"Tím jako chceme říct…" začala Lisa.
"…že se mu líbíš. Není na tom přece nic neobvyklého-" chtěla pokračovat Juli, ale Nicol
ji přerušila. Začala se opět smát.
"No jo, taky nevím, co je na tom neobvyklého. Přece je to sukničkář, který střídá holky
jako ponožky, takže za chvíli přijdete na řadu i vy."
Tomu se opět zasmály. Pak si začaly říkat představy, co by asi dělaly, kdyby s ním chodily,
byl by to vlastně jejich první kluk.
"…no a pak bych s ním šla do Prasinek. Umíte si představit pohledy těch závistivých obdivovatelek
Blacka?" smála se Nicol a ostatní s ní.
"No a nakonec bych ho odkopla dřív, než by to stačil udělat on!" dokončila.
Takhle si povídaly téměř až do rána, proto nebylo divu, když zaspaly…
Nicol lechtaly sluneční paprsky. Zdál se jí nádherný sen o tom, jak byly s Mary spolu na dovolené.
Pomalu otevřela oči, protáhla se. Tak dobře jí bylo ve vyhřáté postýlce, vůbec se jí nechtělo vstát.
Byla ráda, že je v Bradavicích…počkat, v Bradavicích…ve škole, škola! První školní den…
"ZASPALY JSME!" křikla přes celou ložnici, načež se obě její kamarádky s trhnutím vzbudily.
Chudák Lisa skončila na zemi, jak se lekla.
"C-co?" zeptala se Juli.
"No…zaspaly jsme, prostě jsme zaspaly…úplně normálně jsme zaspaly, jenom jsme zaspaly…"
blekotala Nicol.
Lisa se dala do nekontrolovatelného smíchu.
"Je snad na tom něco směšného?" zeptala se jí Nicol ostře.
"Za celých šest let jsme ani jednou nezaspaly a je první den školy a my zrovna zaspíme."
vysvětlila své chování Lisa. Tomu se všechny pousmály.
"Tak jo, horší ale bude, že nevíme, co máme za hodinu, nedostaly jsme rozvrhy." povzdychla si Nicol.
"Ale dostaly!" vykřikla Juli radostně a vzala si z nočního stolku jenom ze tří rozvrhů.
"nejspíš je sem museli přinést skřítci."
"Tak to je super! Co máme třetí hodinu?" zeptala se Nicol a při tom si ustýlala postel.
"No…přeměňování." hlesla Juli.
"Tak to McGonagollvá asi nebude moc nadšená, co?" zeptala se Lisa nevinně.
"No, tak to asi ne, ale měly by jsme si pohnout." shrnula to vše Nicol.
Všechny dívky byly do deseti minut hotové a šly na hodinu.
Už byly před učebnou, ale ani jedné se nechtěly otevírat dveře.
"Liso, zaklepej a otevři." řekla Nicol, jako by nic.
"Jo, Liso. Prostě jenom zaklepej a řekni, že jsme zaspaly." přitakala Juli.
"Tak na to zapomeňte, holky, já tam nepůjdu jako první, to bych všechno schytala i za
vás!" kroutila hlavou.
"Ale prosím tě, proč by jsi nešla? Jenom tam vejdeš a-"
"Ne! Si tam běžte vy, jako první!"
Nicol zaklepala na dveře, otevřela je a spolu s Juli strčily Lusu dovnitř, jako první.
Ta nic nečekala, a když se ocitla před celou třídou, strnula. Za ní se po chvíli objevily
i její kamarádky.
"To byla vzpoura!" sykla na ně.
"To ona!" řekly unisono a každá ukazovala na tu druhou.
"Ehm, slečny, nepřišly jste nějak pozdě?" zeptala se McGonagallová přísným hlasem.
Nicol i Juli nenápadně strčily do Lisy, ve znamení, aby mluvila ona. Ta se ale nějak ke
slovu neměla.
"Dobrý den, paní profesorko." řekly opět Nicol s Lisou souhlasně. Pak bylo ale opět ticho,
které nakonec prolomila Nicol.
"My se omlouváme, paní profesorko, my jsme totiž zaspaly." řekla nevinně a nakonec se
usmála zářivým úsměvem.
"Tak zaspaly? Za chvíli bude poledne! Sedněte si. Máte štěstí, že je to první den, jinak
by jste dostaly školní trest…všechny!" zpražila je pohledem.
Dívky jenom přikývly. K jejich smůle bylo volné místo už jen v zadu před Blackem, Potterem
a Remusem. Na štěstí byly v téhle učebně lavice po třech, takže se nemusily dívky nijak
rozdělovat.
"Hele, ještě jsi mi neřekla jméno." ozval se za nimi příjemný hlas. Nicol se otočila a
spařila Blacka, jak se na ni dívá.
"Co je ti po tom!" odsekla.
"Jen tak." pokrčil rameny. Nicol si ho už nevšímala, ani nechtěla.
V učebně lektvarů, kde byli další hodinu, už byly lavice jenom po dvou, takže se musely rozdělit.
"Klidně si sedněte spolu." mávla rukou Nicol a sama si sedla před ně.
"Dobrý den studenti…" začal profesor Křiklan. Upozornil je na zkoušky OVCE a nakonec jim
řekl, co se bude tuto hodinu dělat.
"…dám vám ještě kolektivní práci, vždy pro dvě osoby. Je to protokol, kde popíšete lektvar
lásky, včetně řádného nákresu a vzorku. Tenhle lektvar budete dělat v hodinách, v příslušných
dvojicích. Celkem na to budete mít tři týdny. Nyní vás rozdělím." s tím vytáhl velký seznam,
a kterém měl vypsané jednotlivé dvojice. Každý s napětím očekával, s kým vlastně bude.
"…Lisa Jonshonová - Sirius Black, Teresa Harbrová - James Potter…"
"Ale né!" slyšely dívky Pottera. "To je přeci Zmijozelaška!" posteskl si.
"…Juli Adamsová - Remus Lupin, a nakonec Nicol Greenová a Lily Evansová." dokončil Křiklan.
"Né." posteskla si Nicol.
"Takže už vím, jak se jmenuješ!" pošeptal jí Sirius, který seděl v lavici vedle ní.
"Jste snad s něčím nespokojená, slečno Greenová?" zeptal se jí profesor.
"Já jsem taky nespokojený, pane profesore!" využil situace Potter.
"Jo, mohl by jste dát třeba Evansovou s Potterem a já bych klidně byla s tou…Teresou?"
zkusila to Nicol.
"Jo, s tím naprosto souhlasím." přitakal James s úsměvem.
"Ale já ne!" vykřikla Lily.
"Tak dost!" ukončil jejich přestřelku Křiklan.
"Bude to tak, jak jsem řekl, můžete jít!"
rozpustil je do další hodiny.
"Tak to je super!" sykla Nicol a přešla k Lily,
se kterou šla na další hodinu.
"Ahoj." hlesla.
"Ahoj." odpověděla jí Lily a pokusila se o úsměv.
Chvíli bylo ticho, než Nicol opět promluvila.
"Takže kdy začneme s tím protokolem?" zeptala se mile.
Ani nevěděla proč.
"No…mně je to jedno, řekni si, kdy budeš mít čas." pokrčila rameny.
Z toho byla Nicol
mírně vykolejená.
"N-no, tak třeba dnes ve čtyři ve společence?" vykoktala nakonec.
"Tak jo." přitakala, naposled se usmála a šla do další hodiny.
"To určitě, ty se mu líbíš, dívá se na tebe, koukej!" křikla Lisa a prstem ukázala na Siriuse.
Nicol začala být rudá v obličeji, všechny pohledy se upjaly na ni a na Lisu, která ještě
stále zběsile mávala prstem.
"Liso, už by jsi s tím mohla přestat." pošeptala jí Juli do ucha. I ona si všimla, že
je to poněkud trapná situace. Až teď si ubohá Lisa uvědomila, co se stalo a dala ruku
dolů.
Děvčata se po sobě podívaly, ani jedna nevěděla, jak se zachovat.
"Tak, přejeme vám dobrou noc a my už půjdeme spát." prolomila trapné ticho Nicol. Chytila
Lisu za ruku a rychlou chůzí všichni tři vyšli z VS (Velké síně).
Až tam se všechny daly do obrovského smíchu.
"Hele, viděly jste ty závistivé pohledy těch holek, co seděly vedle?" zeptala se po chvíli Juli.
"To bylo super, mohly by jsme si to zase někdy zopakovat." souhlasila Nicol.
Po chvíli se konečně dostaly do svých vytoužených postelí. Všichni se jenom převalovaly
nemohly usnout. Měly za sebou spousty zážitků, které měly přednost před nějakým spánkem…
"Taky nemůžete spát?" zeptala se Lisa a přetočila se na bok, aby byla blíže ke svým kamarádkám.
"Taky, pořád myslím na ty jejich vzteklé obličeje." zasmála se Juli a opět se k ní její
kamarádky přidaly.
"Ale já si stejně myslím, že na tom, jak se na tebe, Nicol, Black díval, něco je." řekla
Juli svou domněnku, kterou Lisa podpořila.
"Ha, ha, ha. Tím jako chcete říct co?" ušklíbla se Nicol a sedla si na své posteli.
"Tím jako chceme říct…" začala Lisa.
"…že se mu líbíš. Není na tom přece nic neobvyklého-" chtěla pokračovat Juli, ale Nicol
ji přerušila. Začala se opět smát.
"No jo, taky nevím, co je na tom neobvyklého. Přece je to sukničkář, který střídá holky
jako ponožky, takže za chvíli přijdete na řadu i vy."
Tomu se opět zasmály. Pak si začaly říkat představy, co by asi dělaly, kdyby s ním chodily,
byl by to vlastně jejich první kluk.
"…no a pak bych s ním šla do Prasinek. Umíte si představit pohledy těch závistivých obdivovatelek
Blacka?" smála se Nicol a ostatní s ní.
"No a nakonec bych ho odkopla dřív, než by to stačil udělat on!" dokončila.
Takhle si povídaly téměř až do rána, proto nebylo divu, když zaspaly…
Nicol lechtaly sluneční paprsky. Zdál se jí nádherný sen o tom, jak byly s Mary spolu na dovolené.
Pomalu otevřela oči, protáhla se. Tak dobře jí bylo ve vyhřáté postýlce, vůbec se jí nechtělo vstát.
Byla ráda, že je v Bradavicích…počkat, v Bradavicích…ve škole, škola! První školní den…
"ZASPALY JSME!" křikla přes celou ložnici, načež se obě její kamarádky s trhnutím vzbudily.
Chudák Lisa skončila na zemi, jak se lekla.
"C-co?" zeptala se Juli.
"No…zaspaly jsme, prostě jsme zaspaly…úplně normálně jsme zaspaly, jenom jsme zaspaly…"
blekotala Nicol.
Lisa se dala do nekontrolovatelného smíchu.
"Je snad na tom něco směšného?" zeptala se jí Nicol ostře.
"Za celých šest let jsme ani jednou nezaspaly a je první den školy a my zrovna zaspíme."
vysvětlila své chování Lisa. Tomu se všechny pousmály.
"Tak jo, horší ale bude, že nevíme, co máme za hodinu, nedostaly jsme rozvrhy." povzdychla si Nicol.
"Ale dostaly!" vykřikla Juli radostně a vzala si z nočního stolku jenom ze tří rozvrhů.
"nejspíš je sem museli přinést skřítci."
"Tak to je super! Co máme třetí hodinu?" zeptala se Nicol a při tom si ustýlala postel.
"No…přeměňování." hlesla Juli.
"Tak to McGonagollvá asi nebude moc nadšená, co?" zeptala se Lisa nevinně.
"No, tak to asi ne, ale měly by jsme si pohnout." shrnula to vše Nicol.
Všechny dívky byly do deseti minut hotové a šly na hodinu.
Už byly před učebnou, ale ani jedné se nechtěly otevírat dveře.
"Liso, zaklepej a otevři." řekla Nicol, jako by nic.
"Jo, Liso. Prostě jenom zaklepej a řekni, že jsme zaspaly." přitakala Juli.
"Tak na to zapomeňte, holky, já tam nepůjdu jako první, to bych všechno schytala i za
vás!" kroutila hlavou.
"Ale prosím tě, proč by jsi nešla? Jenom tam vejdeš a-"
"Ne! Si tam běžte vy, jako první!"
Nicol zaklepala na dveře, otevřela je a spolu s Juli strčily Lusu dovnitř, jako první.
Ta nic nečekala, a když se ocitla před celou třídou, strnula. Za ní se po chvíli objevily
i její kamarádky.
"To byla vzpoura!" sykla na ně.
"To ona!" řekly unisono a každá ukazovala na tu druhou.
"Ehm, slečny, nepřišly jste nějak pozdě?" zeptala se McGonagallová přísným hlasem.
Nicol i Juli nenápadně strčily do Lisy, ve znamení, aby mluvila ona. Ta se ale nějak ke
slovu neměla.
"Dobrý den, paní profesorko." řekly opět Nicol s Lisou souhlasně. Pak bylo ale opět ticho,
které nakonec prolomila Nicol.
"My se omlouváme, paní profesorko, my jsme totiž zaspaly." řekla nevinně a nakonec se
usmála zářivým úsměvem.
"Tak zaspaly? Za chvíli bude poledne! Sedněte si. Máte štěstí, že je to první den, jinak
by jste dostaly školní trest…všechny!" zpražila je pohledem.
Dívky jenom přikývly. K jejich smůle bylo volné místo už jen v zadu před Blackem, Potterem
a Remusem. Na štěstí byly v téhle učebně lavice po třech, takže se nemusily dívky nijak
rozdělovat.
"Hele, ještě jsi mi neřekla jméno." ozval se za nimi příjemný hlas. Nicol se otočila a
spařila Blacka, jak se na ni dívá.
"Co je ti po tom!" odsekla.
"Jen tak." pokrčil rameny. Nicol si ho už nevšímala, ani nechtěla.
V učebně lektvarů, kde byli další hodinu, už byly lavice jenom po dvou, takže se musely rozdělit.
"Klidně si sedněte spolu." mávla rukou Nicol a sama si sedla před ně.
"Dobrý den studenti…" začal profesor Křiklan. Upozornil je na zkoušky OVCE a nakonec jim
řekl, co se bude tuto hodinu dělat.
"…dám vám ještě kolektivní práci, vždy pro dvě osoby. Je to protokol, kde popíšete lektvar
lásky, včetně řádného nákresu a vzorku. Tenhle lektvar budete dělat v hodinách, v příslušných
dvojicích. Celkem na to budete mít tři týdny. Nyní vás rozdělím." s tím vytáhl velký seznam,
a kterém měl vypsané jednotlivé dvojice. Každý s napětím očekával, s kým vlastně bude.
"…Lisa Jonshonová - Sirius Black, Teresa Harbrová - James Potter…"
"Ale né!" slyšely dívky Pottera. "To je přeci Zmijozelaška!" posteskl si.
"…Juli Adamsová - Remus Lupin, a nakonec Nicol Greenová a Lily Evansová." dokončil Křiklan.
"Né." posteskla si Nicol.
"Takže už vím, jak se jmenuješ!" pošeptal jí Sirius, který seděl v lavici vedle ní.
"Jste snad s něčím nespokojená, slečno Greenová?" zeptal se jí profesor.
"Já jsem taky nespokojený, pane profesore!" využil situace Potter.
"Jo, mohl by jste dát třeba Evansovou s Potterem a já bych klidně byla s tou…Teresou?"
zkusila to Nicol.
"Jo, s tím naprosto souhlasím." přitakal James s úsměvem.
"Ale já ne!" vykřikla Lily.
"Tak dost!" ukončil jejich přestřelku Křiklan.
"Bude to tak, jak jsem řekl, můžete jít!"
rozpustil je do další hodiny.
"Tak to je super!" sykla Nicol a přešla k Lily,
se kterou šla na další hodinu.
"Ahoj." hlesla.
"Ahoj." odpověděla jí Lily a pokusila se o úsměv.
Chvíli bylo ticho, než Nicol opět promluvila.
"Takže kdy začneme s tím protokolem?" zeptala se mile.
Ani nevěděla proč.
"No…mně je to jedno, řekni si, kdy budeš mít čas." pokrčila rameny.
Z toho byla Nicol
mírně vykolejená.
"N-no, tak třeba dnes ve čtyři ve společence?" vykoktala nakonec.
"Tak jo." přitakala, naposled se usmála a šla do další hodiny.








