(Sirius)
"Klepy, klep." Právě klepu na dveře Křiklanova kabinetu. Ze vnitř se ozve zvuk šourající chůze.
"Á pane Blacku, neříkejte, že umíte přijít včas!" udivoval se profesor nad mou dochvilností. Tse, já? Já jsem přesný jako manžel, který má přijít z hospody! Už jsem vkročil do místnosti a uviděl Sharlottu, jak tam tak klidně sedí.
"Ale pane profesore, když mám odpykávat trest s takovou… kráskou. Je přece v mém zájmu být s ní co možná nejdéle. Ne?" mrkl jsem na něho.
"Ale jistě, jistě. To znám! To jsem schopný přijít i dříve." Pošeptal mi Křiklan do ouška. Ten se nezdá. Už jsem se ho chtěl zeptat na jeho sexuální zážitky z mládí, ale přerušilo mě hlasité zakašlaní ve stylu:To nemusím poslouchat, z rohu kabinetu. Křiklan se hned otočil odpochodoval za stůl, kde si sedl.
"No," zvedl obočí, "Dneska tady jste, protože jste se nevhodně chovali na večírku, že je to tak?"
"Ano." Odpověděli jsme mu oba znuděně.
"Tak, doufám že oba dva umíte aspoň trochu létat na koštětech. Protože máte velmi důležitý úkol, a to prozkoušet školní košťata a ty se závadou odstranit." Prohlásil důležitě. Mno to je teda velmi důležité.
"A to jako škola konečně zakoupí nové?" vyjel jsem na něho nevěřícně. Když se přece staré odstraní, budou se muset koupit nové, ne? To jsem ale chytrá hlava!
"Ne pane Blacku, jedině, že byste zasponzoroval školu. Nemáme peníze na všelijaké hovadiny, prostě si budete muset přivést své." Ujasnil mi. Hm, tak nic. Mě se zdálo, že by najednou škola měla prachy, vždyť je pořád v dluzích. Třeba chápete to, jak může naše škola v Anglii dlužit nějaké České národní bance? Co to je za prdel a stejnak dlužíme i jim. Prostě mazec, já bych se ani nedivil, kdyby si to Brumla ulíval sám pro sebe, třeba na kokain. To by vysvětlilo proč pořád krčí nos a nasává.
"Takže školník Filch je už nachystaný dole před hlavní branou, půjdete na fámfrpálové hřiště. Když bude nějaké koště špatné-" vysvětloval, ale já si nemohl pomoct.
"Všechny jsou špatné!" přerušil jsem ho. Sharlotta se krátce zasmála, ale jenom tak kratince, že jsem si ani nebyl jistý.
Křiklan svraštil čelo a dál pokračoval: "Když bude koště v hodně, opravdu hodně, špatném stavu, dáte ho panu školníkovi. Ten je dá na recyklaci, potom z toho budete mít učebnice."
Jo proto jsou ty učebnice takové hrozné! Jestli jsou ze starých nefunkčních metel, nemůžeme se divit, že ani psát po nich pořádně nejde.
"A jak poznáme, že jsou v tom hodně špatném stavu?" ozvala se poprvé nahlas Sharlotta. Hm.. fakt dobrá otázka.
"Třeba že vás znenadání vyhodí, nebo když budete chtít jet doleva, pojede doprava. Anebo prostě řuchne." Pronesl klidně.
"Jak řuchne?! To potom spadneme!" vytřeštila na něho oči Shar.
"No proto jdete dva. Budete si navzájem krýt záda." Nadhodil zvesela. V tu ránu jsme se na sebe podívali a nebyl to moc milý pohled. Sharlotta se přerývavě dívala na mě a na Křika, jestli to myslí vážně.
"Já… On… Krýt záda? Vy jste se zbláznil." Okřikla ho. Ta má páru!
"Ale prosimvás. Jste dva naprosto zodpovědní lidé. Co na tom, že jste opačného pohlaví. Však uvidíte za rok, to spolu skončíte v post… budete kamarádi! Jo a ještě mi poděkujete, že jste se mohli více poznat na školním trestu.Tak ale teď už běžte! Potřebuju se napít…ehm vody samozřejmě. Potom výkladu mi zaschlo." Skončil a poté se na nás zazubil. Vyšli jsme na chodbu. A já musel hned zkusit mou techniku balení vtipem.
"Všimla sis jaké měl žluté zuby?" vybafl jsem na ni.
"Ne, nevšimla. Ještě něco?" odbyla mě. To jako… jak mě může takhle odbýt?! Tse, kašlu na ni!!! A to opravdu!
"Shar, moc ti to sluší. Navíc jsem moc zvědavý, jak budeš létat v té sukni."
"Blacku, ty jsi takové prase!"
"Ano a ty budeš moje bachyně!" zasnil jsem se.
"Pane bože,co jsem komu udělala. Školní trest a ještě s naprosto nenapravitelným pedofilním uchylem!"
"Uchyl možná ale peďák? To zase prr!" namítl jsem odvážně. Na nějaké mladě husičky teda nejsem. Já radši ty starší, zkušenější. I když dělá mi radost, když můžu někoho zaučit.
"Slyšela jsem toho hodně. Co třeba nějaká druhačka, co? Vždyť jí bylo tak 12!"
"Já snad za to nemůžu, že jsem neodolatelný!" ušklíbl jsem se. Tahle hra mě baví.
"Jo to máš pravdu. Ani nevíš jak musím odolávat, abych ti jednu nevrazila."
"Přede mnou si nemusíš na nic hrát. Já vím, že tě silně přitahuju."
"Ach, ty máš pravdu! Úplně celá slimtám, horkem nedýchám, uspokoj mě. Pojď baby, skoč na mě!" předváděla nadrženou slečinku. A docela dobře ji to šlo. Kdybych nevěděl, že je to ona, uvěřil bych jí. Neváhal bych a skočil na ni. Né, dělám si prdel, zas až takový uchyl nejsem.
"Tak už přestaň, ty střevo. Musím uznat, že jsi fakt dobrá herečka." Ukončil jsem naši hru.
Už jsme přišli k hlavní bráně, tam už netrpělivě přešlapoval náš úžasný školník pan Filch.
"No, kde jste, vy smradi! Já si tu nadměrným stáním uhoním křečové žíly. To bych potom nemohl nosit sukně!" okřikl nás ten dědek. Začal jsem se tak řehtat, že bych přehlušil i Green day na koncertě. A Sharlotta se brzy přidala.
"Mno, vtípky, vtípky. Ale už by stačilo, ne? Běžte okamžitě na hřiště, vezměte si ty metly a pozabíjejte se krásně. Já už jdu, musím dokoukat 349. díl Esmeraldy… Esmeralda…" začal si zpívat úvodní znělku. To ve mně vyvolalo ještě silnější vlnu smíchu. (Pozn.:ja vím, že by jako nemudlové asi těžko znali Esmeraldu, ale je to prdel!)
"Počkat! A to jako máme v takové tmě létat?" zarazila se Sharlotta, jak smích přešel.
"Přece by ses nebála. Jsem tu s tebou."
"No právě!" Super! Člověk se snaží ji uchlácholit. Ale ona má takovou milou povahu, proč by mě nemohla zase setřít, že?
Sharlotta rychle vyběhla směrem ke hřišti. Asi už chtěla mít ode mě pokoj. Co si jen počnu sám?
*************
(Sharlotta)
Hej lidi, kde je tu nejbližší psychiatrie? Já se z toho Blacka asi zblázním. Já už ani nevím, kdy si ze mě dělá srandu a kdy ne. Jednou mi říká takové nechutné věci, podruhé si mě ani nevšimne. Co s ním je? A co je hlavně se mnou? Proč mi to není jedno? Proč nad tím pořád přemýšlím? A proč jsem se docela i těšila na ten trest?
Spousta debilních otázek ale odpovědi kdesi v nedohlednu. Mno nic jdu na ty košťata, musím se nějak zabavit. Aspoň že jsem předběhla toho Blacka, mám na chvíli pokoj. Fuj! Ale ta tma! Nesnáším tmu, řeknu rovnou, že se tmy bojím. Nemám ráda, když nevím kam šlapu, když nevím, co se může schovávat za křakem. Prostě mám ráda den, světlo, sluníčko a sníh! Ach, jak ten mi schází! Tady jenom pořád prší anebo je hic jak na Sahaře. A bruslení! To je moje. Doma, v Rusku, jsem dokonce závodně bruslila. Nebyla jsem sice nikdy první, ale můj táta říká: "Není důležité zvítězit, ale zúčastnit se." A já s ním souhlasím. Vlastně mi nic jiného ani nezbývá.
Sebrala jsem ze země první metlu, snažila jsem se, aby se nerozpadla, ale marně. Sotva jsem ji chytla, křapla. No fajn. Jdu na druhou, tam jsem měla věští štěstí. Zkusila jsem na ni nasednout, už jsem chtěla vzlétnout, ale jakmile jsem na to dosedla, koště ruplo.
"Do prdele!" ulevila jsem si. Při pádu jsem si pěkně narazila zadek. Fajně, další koště v čudu. Teď začínám mít komplexy, že to ruplo kvůli mé váze. Jo! Teď si začnu nadávat, já jsem tlustá, že musím shodit a pojmenuju své špeky.
"Ahoj, já jsem špek Pepa. Čus. Ahoj já jsem tuk Zdislav…" už mi hráblo. Prosím lidi neřešit! Ten Blackovec mě přivede do hrobu! Stačí jediný pohled a už bych zabíjela, budu si muset pořídit svěrací kazajku.
Postavím se na nohy a zkusím další koště. Nasednu a… chvilka napětí… nespadnu! Hurá! Objela jsem malé kolečko a z5 se vrátila na zem. Aspoň jedno v pořádku. Odložila jsem ho na speciální kupku. Tak jsem vyzkoušela snad 20 košťat, ale jenom polovina byla dobrá.
Kde je ten Black? Snad mě nepozoruje? Tse, tak ať, stejnak by mi tu byl prd platný. Vyhrabala jsem další viditelně funkční metlu a jela se projet. Vznášela jsem se asi 3 metry nad zemí, přidala jsem plyn a chtěla udělat kolečko doprava, ale ono místo toho letělo doleva. Já už jsem se ale nahnula a připravila na jízdu doprava, takže jsem zavrávorala a a a spadla. Už jsem se viděla dole v blátě. Ale to by nesměla být tahle povídka děsně romantická! A ptáte se co se stalo? Samozřejmě mě chytil statečný rytíř Chóse Armando alias Sirius Black.
"Blacku, pusť mě." Poprosila jsem ho "mile".
"Taky děkuji." Odpověděl ironicky, a jak jsem ho poprosila, tak udělal a to doslova. Pustil mě. Takže jsem v tom blátě nakonec skončila, sice z menší výšky, ale jo.
"Áá! Ty jsi vážně idiot."zanadávám mu aspoň.
"Srabusová, už se opakuješ, zkus vymyslet něco lepšího. Třeba: ty si ale orangutan, nebo hnidopich." Zazubil se.
"Někdy silně pochybuju, že tahle škola je pro normální lidi. Já bych řekla tak psychicky labilní. Nazdar Blacku. Košťata jsou protříděna. A já frčím! Tenhle trest jsem si opravdu užila." To bych nebyla já, abych to neukončila na ironickou notu. Otočila jsem se a už si to vykračovala ke hradu.
"Já taky! Hlavně jak jsem se díval na ty tvoje sexy nožky a ponožky!" vykřikl za mnou. Podívala jsem se na svoje ponožky- I love football. Russian go! Zašklebila jsem se.









no zaujimaveeee:D:.ale troska zvlastne.