
Byla jsem unavená,a tak jsem se vydala do společensky.Moje kroky bylo to jediné co vydávalo zvuk v tak tichých chodbách.Obraz Buclaté dámy byl blízko,ale ne dost na to,aby se nestalo,to co se stalo.
"Malfoyi ty jeden kreténe co tady děláš?"
"Coby krasotinko?Zajímá mě tvá pravá identita."
"Hele ty jeden peroxidskej buzíku táhni zpátky do sklepení."
"Nech si říct."
"A co z toho budu mít Lucíku?"
"Takhle-už-mi-nikdy-neříkej."a s tím mě přitiskl na zeď.
"Teď mě laskavě pusť"ale to už byl nebezpečně blízko.
"Áááááááá....."umlčel mě surovým polibkem.Byl tak drsný a chladný.Nevěděla jsem co dělat,a tak jsem ho kousla do rtu.
"Ty děvko!"zařval na mě a vrazil mi takovou facku a ž jsem spadla na zem.Byla to pro mě nevýhodná pozice.
"Nech mě na pokoji nic jsem ti neudělala."
"Ale já ti něco udělám,neboj bude se ti to líbit."Začala jsem vzlykat.Měla jsem hrozný strach.To už ze mě rval oblečení.Zůstala jsem jen ve spodním prádle.Začal se taky svlíkat.Už měl na sobě jen poslední část oblečení.
"Prosím,prosím nech mě. Prosím."vydralo se mi z úst mezi vzlyky.Jen se ledově usmál a já věděla,že už tomu nezabráním.Začala jsem plakat ještě usilovněji.
V dáli jsem uslyšela kroky.Asi něco jako fatamorgána.Nevím co se dělo dál jen jsem uslyšela výkřik odzbrojovacího kouzla.A poslední co si pamatuji jsou dvě silné paže,které mě uchopily.Pak jsem se ponořila do milosrdné temnoty.
Na tváři mě lechtaly paprsky slunce.Chtěla jsem otevřít oči,ale nešlo to.Z dálky ke mně doléhaly hlasy.
"Madam Pomfreyová co jí je?Proč se neprobírá?"
"Pane Blacku to je z toho šoku,ze stresu a vyčerpání.Víc opravdu nevím.Musíme počkat do té doby než se probere."
"Si-siri-Siriusi."ozvala jsem se s vypětím sil.
"Mari.Mari jak ti je?Bolí tě něco?"
"Žízeň."
"Na stole drahoušku."opověděla mi madam.
"Teď vám dám lektvar proti bolesti,na uklidnění a bezesný spánek."
"To bych vám byla vděčná."pokusila jsem se o úsměv,ale vyšel z toho jakýsi škleb.
"Siriusi jak dlouho jsem byla mimo?"
"10 dní.Myslel jsem,že se zblázním."
"Ano,pan Black tu proseděl celé dny i noci.Ale teď už to vypijte drahoušku.Měla by jste odpočívat."
"Děkuji madam."
"Siriusi ještě bych ti chtěla něco říct."vypila jsem lektvary.Musela jsem si být jistá,že usnu.
"Miluji tě Siriusi Blacku."a ponořila jsem se do milostivého spánku.
Druhý den byl už o něco lepší.Pocit únavy ze mě již vyprchal,ale to co ve mě zůstávalo byl strach.Ano strach,strach z Luciuse Malfoye.Byl to tísnivý pocit,který se ze mě snažil vyhnat pocit štěstí.Naštěstí při mně stáli mí věrní přátelé.Navštěvovali mě každou volnou chvíli.Byla jsem za to ráda.Je dobré vědět,že máte přátele kteří stojí při vás i ve zlém
Jedno,když za mnou přišla Lilly,zeptala jsem se jí na něco co už mě dlouho tížilo.Nevěděla jsem nic.Všichni se tomu vyhýbali.
"Lilly ví někdo co se mi stalo?"vysypala jsem ze sebe.A tázavým pohledem jsem se na ní podívala.
"Čekala jsem,že se na to budeš ptát,ale ne tak brzy.Odpovím ti na tvou otázku,ale slib mi,že se nebudeš rozčilovat.
"No tak dobře.Nebudu."
"Všichni ví co se ti stalo,ale věděli to až po tomhle incidentu…
***
"Malfoyi ty jedna podlá svině.Jak jsi to mohl udělat ty jeden bastarde?!"
"Blacku,ale já jí nic neudělal.Bohužel."
"Ty jeden hajzle za tohle tě zabiju."Sirius se vrhl na Malfoye a přitom vykřikoval to co neměl.
"JAK-JSI-MOHL?!Jak jsi se o to vůbec mohl pokusit?!Za tohle tě zabiju,už na Marianu nikdy nesáhneš.Rozumíš?No tak rozumíš?!"přitom mlátil Malfoye hlava nehlava.Sledovala to celá síň.Nikdo přesně nevěděl co se děje.Nikdo se nepokusil Siriuse zastavit.Sirius Malfoye pořád mlátil a ten už to nevydržel a omdlel.
To už se do síně přihnal Brumbál a ptal se co se to děje.Sirius mu všechno vysvětlil.
"pane Blacku za to,že jste se choval neuváženě strhávám Nebelvíru 10 bodů.A vám pane Malfoyi za to co jste provedl 200 bodů."
Později jsme se dozvěděli,že je Malfoy podmíněně vyloučen.Dokonce Madam Pomfreyová prohlásila,že ho na ošetřovnu za žádnou cenu nepustí,a tak ho ošetřila u Snapea v kabinetu a už se o něj víc nestarala.
"Takže tohle je odpověď na tvou otázku."
"Lilly to Sirius opravdu udělal?"Lilly jen přikývla.
"Slečno Evansová měla by jste jít."
"Ano madam.Ahoj Mari."
"Ahoj Lil."
Nadešel den mého propuštění a já byla šťastná,že si můžu užívat s přáteli.
To jsem nevěděla jak to vše skončí.








