Super kapča!!! doufám, že brzy Leenikk přidá další!! S chutí do toho a půl je hotovo ;-)
***
No, a je to. Jsem v Nebelvíru - tam, kde jsem za žádnou cenu neměla skončit! Babina mě vážně přinejmenším uškrtí. A co teprve moji "kámoši" Bella, Narcissa, Lucius? Radši se na ně nebudu dívat…
Konečně velká síň utichla a já se vydala směrem k Nebelvírskému stolu k Lily. Samozřejmě, aby toho nebylo málo, museli tam sedět i ti pablbci!
"Sharlotto! Já to věděla!" výskala Lily, která se mě rozhodla umačkat.
Tak to je super, že jsi to věděla! Ale já nechci!!!
"Jo? Vážně? … no já to teda vůbec nečekala." nasadila jsem překvapený hlas.
"Pojď, sedej! Držela jsem ti místo."
"Dík." utrousila jsem.
Posadila jsem se. Mezitím se už na stolech objevily kupy jídel. A já, jak na zlost, nemám na nic chuť.
"Ehm.." odkašlal si Potter, "Tak ty jsi ségra Srab... teda Snapea?" zeptal se se zájmem.
"Jo, představ si. Vadí ti to snad?"
"Ne.. ty vole… tak to je bomba.. hej Tichošlape.. ona je fakt-"
"Drž klapačku Jamesi!" zahrčel Black. Co mu přelítlo přes nos?
Potter se zatvářil překvapeně, neschopen slova. Lily jen zakroutila hlavou.
"No, ale budeš tu se mnou a-" pokračovala Lil, ale Potter ji musel přerušit: "A s námi!" prohlásil hrdě.
"Tím námi myslíš klub debilů, co si nevidí na špičku nosu?" poznamenala jsem.
Lily vyprskla smíchy. James si jenom odfrkl.
"Ha, ha. Vidím, že jsi zdědila smysl pro humor po Srabusovi." ozval se Sirius.
Ten kluk mě začíná štvát.
"To není humor, ale realita." poupravila jsem.
"Realita je krutá! Zvykej si, chlapče." dodala jsem ještě.
"Jaký chlapec?" vytřeštil oči.
"Ale, že by se ozvalo poraněné mužské ego?!"
"… Líbím se ti!" ušklíbl se.
"Cože? Ty? Jsi upad, ne?" reagovala jsem.
"Jo, líbím a to fest!" nenechal se odbýt. Kde na to přišel?
"Tse. Jdu spát!" ukončila jsem náš duchaplný rozhovor.
"Vyhrál jsem!" zvolal vítězně. Já mu odpověděla prostřednictvím vztyčeného prstu - ano, je to ten uprostřed .
Vyšla jsem ze síně a šla někam do neznáma. Do prkýnka, vždyť já to tu neznám. Než jsem se stačila rozhodnout, co dělat, popadla mě nějaká ruka za paži.
"Au!" vyjekla jsem. Otočila jsem se a uviděla blonďatého klučinu.
"To bolelo." Upozornila jsem ho.
"Vážně? Já nechtěl." Odpověděl svatouškovsky.
"A vůbec, co chceš? Já myslela, že se mnou už nepromluvíte ani slovíčko."
"Ale hovno (pozn.: řekl to asi jako Hugh Grant v Deníku B. Jonesové 2)!"
"Ehm… aha."
"No, nebudu popírat, že mě to patřičně nenaštvalo, ale co. Ale je dost blbý, že budeš s těmi Poberty." řekl to slovo se značnou nechutí.
"Proč?"zeptala jsem se zvědavě.
"No, protože to jsou kreténi. Hlavně ten Black!"
"ÁÁÁ! Tady ti někdo přebírá holky, co?" ušklíbla jsem se.
"Mě? Já se nezahazuju s takovými holkami jako on."
"Jo? A s jakými teda?" zajímala jsem se.
"Tak třeba s tebou bych si dal říct!" svůdně na mě mrkl. Já se musela rozesmát! On a já? Dobrý vtip! Chlamy, chlamy.
"No, tak nic. Ale zkusil jsem to." zamumlal zklamaně.
"Sorry, ale my se k sobě prostě nehodíme!"
"A to si myslíš, že se nechám tak lehce odbýt?" Pozdvihl obočí. Začal se ke mně nebezpečně blížit. Co chce dělat? No asi vím.Už byl tak blízko. Zadíval se mi zpříma do oči a pak se jeho rty dotkly mých. Jemně obkroužil svým jazykem po rtech a potom se vloudil i do pusy. Ze začátku něžný polibek se začal měnit ve vášnivý… Fuj, co je to za chuť, ááá … Okamžitě jsem se od něho odtrhla.
"Ty jsi měl česnek?" vyjekla jsem na něho. Luciusův obličej se zbarvil do ruda.
"Sakra, to-je-tra-pas. No, já… si dal trošičku. ÁÁÁÁÁÁÁÁ! Promiň já se ti omlouvám, měl jsem si umýt zuby. Já-už… musím… tak pa." špitl Lucius a v tu chvíli se vypařil. Chudák! Nechtěla bych takový trapas!
Ale nebýt toho česneku, by se mi to líbilo.
Co to kecám?
No, je pěkný a sexy.
Ale je to Lucius! Ten je mimo!
Ale je tu ještě ten Black!
A co s ním?
Jede po tobě.
No, to určitě. Je to jen namachrovaný pako!
"Shar? Všude tě hledám!" ozval se hlásek za mnou. Lily mě prostě vždycky najde. Jsem asi napojená na GPS navigaci nebo co.
"Jé, ahoj Lil. To jsem ráda, že jsi tu! Jaksi jsem se ztratila." Ztratila, jo? Vždyť si deset kroků od Velké síně. Nemůžeš vymyslet něco inteligentnějšího(pozn. šílené slovo).
"Já si to právě pomyslela, ale viděla jsem tě s Malfoyem? Vy jste se.." divila se.
"Líbali? Pane bože! Taková trapas. Představ si, že měl česnek, takže mu celá pusinka krásně voněla! To bylo pochutnání!"
"Fůj! No to se teda máš. Hele ale nezdá se ti, že na tebe ti kluci nějak lezou? Lucius, Sirius-"
"Ten může jít někam!"prohlásila jsem.
"Kam můžu jít?" zeptal se oplzlý, který byl nebezpečně blízko..
"Ty - tak do zadku mojí babiny!"
"Díky za pozvánku, někdy se stavím!" Sirius a ostatní z té jeho povedené partičky se rozřechtali. Docela nechápu, co je na tom vtipného.
"Jdeme Shar!" pobídla mě Lily znechuceně.
(Nebelvírská společenská místnost - NSM)
Přišly jsme do velké místnosti. Všude, kam jste se podívali, byly červené a zlaté barvy. A na stěně se pyšnil erb s lvem. Byla jsem ohromena, stála jsem tam jako solný sloup a koukala na barvy, SM, spolužáky, se kterými teď strávím celý tento rok.Najednou mě popadla pýcha - pýcha, že patřím zrovna tady. Já vím, možná to trošku přeháním. Ale jak jsem před chvíli byla zdrcena Nebelvírem, tak teď jsem strašně šťastná.
"Tak pojď. Jsem unavená." Táhla mě za sebou Lily. Šly jsem po schodech do dívčích ložnic.
"No, jo vždyť jdu… A… kdo je s námi na pokoji?" zeptala jsem se.
"No, ty ti asi do oka nepadnou. Jsou to fajn holky, ale…"
"Ale?" pozdvihla jsem obočí. "Jestli to nebudou barbíny prvního stupně, tak to nebude tak hrozné."
"Ehm… ony… teda spíše… Leona, ona trochu více pečuje o svůj vzhled."
"Aha, takže barbie girl. Fajn ještě by scházelo, aby byla celá paf z Pobertů a budeme nejlepší kamarádky!" Ušklíbla jsem se. Konečně jsme došly ke dveřím, byly tam napsané naše jména + Leona Sweet, Stela Morgish.
Lily pomalu otevřela dveře, vešla jsem teda dovnitř. Dvě dívky, jedna šíleně hubená a vysoká a blondýny, druhá červenovláska, seděly na jedné posteli a o něčem horlivě diskutovaly. Ale jak viděly novou spolubydlící, zamračily se a změřily mě pohledem, ve stylu: si děláš srandu!
"Ahoj." Pozdravila jsem je přátelsky.
"No, nazdar." odpověděla ta bloncka.
"Ahojky, já jsem Stela, budeme tu spolu bydlet, co?" hihňala se ta druhá.
"Stelo, musíme ji přece upozornit na naše pravidla:" upozornila přísně tu dívky. Stela se zatvářila omluvně: "Jasně, promiň Leo." Leona jen pokývla hlavou.
"Tak pravidla, jo? To by mě zajímalo jaké!" pokračovala jsem.
"Tak za prvý - nešahej na naše věci! Nijak s námi radši nemluv, v pořadí do koupelny jsme první my, nesmíš nás budit a hlavně! Ani se nedívej na Siriuse Blacka! Jinak…"
"Jinak, co? Mě zabiješ, uškrtíš, pohřbíš za živa, utopíš?" posmívala jsem se.
Znechuceně se na mě podívala.
"Jo, něco takového! Dej si na mě bacha! To ti říkám."
"Fajn, budu se ti vyhýbat, jak jen to půjde. I když musíš uznat, že to bude docela těžké."
Tak si jenom odfrkla.
"Jdu spát, Stelo? Podej mi noční krém!" poručila svojí kamarádce-služce.
Lily ke mně přišla a pošeptala: "Neber si to tak, ona je někdy trochu nepříjemná."
"Trochu?!" řekla jsem nahlas. Leona se hned ohlídla. Já jsem se na ní mile usmála.
" Ehm… jdu se okoupat, po dnešku toho mám dost… Už jste se vykoupaly, nebo musím počkat?"
"Asi přece nebudu v pyžamě, když nejsem okoupaná, ne? Jasně, že jsem okoupané, nejsme takové hovada!"
"Co já vím?" uchechtla jsem se a radši už zamířila do koupelny. Rychle jsem se sprchla a už si to pádila do postýlky.
"Dobrou Lil, dobrou Stelo." popřála jsem holkám(schválně ne Leoně) a skoro hned usnula.
(Ložnice - ráno)
"Uáááá!" zívla jsem si.
"Dobré ranko, Lot (zkrácenina-je divná, ale to štvu)." Usmála se na mě už probraná Lily.
"JJ, tobě taky. Už jsi vzhůru?" zarazila jsem se.
"No, jo. Už jsem nemohla spát."
"To se tak těšíš na vyučování?"
"Jo, hrozně!"
Já jen kroutila hlavou. Neznám jiného človíčka, co by se tak těšil na učení, jako Lily.
"Teda, kde jsou ty dvě?" žasla jsem. Leona, a teda i Stela, nebyla v ložnici.
"Šly už na snídani." Ujasnila mi prostě.
"Tak brzo? Vždyť je… ehm kolik je?"
"7. Už by jsme měly jít taky, tak si pohni."
"7? Tak brzo! To je mučení studentů!"
"Ale prosím tě. Aby si nebyla jak Šípková Růženka."
"Jé, a zachránil by mě krásný princ na bílém koni. Tomu říkám život!" povzdechla jsem si.
"Neboj se, tady máš princů až nad hlavu!" utěšovala mě. "Ale honem, nebo přijdeme pozdě!"
Rychle jsem vytáhle něco z kufru a oblékla si to.
"Co-to-je?" smála se Lil.
"Co?" divila jsem se. Potom, co Lily ukázala na moje oblečení, jsem se podívala na moje tričko.
"Kurňa, to mi zase taťka nabalil Ruslanu!"
Pohotově jsem si ho svlékla a vzala tričko, na které jsem se předem podívala, radši.
"Lepší?"
"Hmm. No teda, taková výstřih, moc pěkný!" uznale zhodnotila.
"To jsem ráda, že si líbí. Tak jdeme."
(Velká síň)
"Mňam, tak to si dám." Natáhla jsem ruku a vzala si koblížek, s nugátem. To se mám, co?
"No, fuj, takové tučné! Já být tebou, tak to nejím, budeš tlustá!" poznamenala hned Leona, která naneštěstí seděla hned vedle.
"Díky za radu, ale nemusíš se bát, já si nemusím držet linii. To prostě samo!"
"Jak chceš." Řekla a hned vstala a spolu se Stelou odešla.
"Chudák Stela, proč se s ní baví?" obrátila jsem se na lil.
"No, ona je taková stydlivá, a tak radši dělá poskoka. Ale když s ní mluvíš o samotě, je to holka, jak má být." Objasnila mi to.
"Hmm…"
………………………….
"Evansová? Tak co? Vyspinkala ses do růžova?" otravoval Potter, který si sedl hned vedle Lil. A Black zase vedle mě. Byly jsme jako obklíčené.
"Pottre, kdy mě přestaneš otravovat?" povzdechla si zoufale.
"Ale princezno, já tě neotravuju! Vždyť se jenom ptám-"
"Tak se neptej a buď zticha!"
"Tak soráč… hej tichošlape, proč sedíš tam, vedle srabusové?"
"Koho?!" zakuckala jsem se.
"No Srabusové?"zazubil se James. Debil s velkým D.
"A hele, pošta!"zvolala Lil, aby změnila téma. Ani netušila, že se jí to povede.
"Hej, Dvanácteráku, vidíš tu černou sovu, vypadá to, že někdo dostane huláka!"
Černá sova? Hulák? No, tak to je myslím jasné, pro koho.
"tak to se podívám, kdo si udělá trapas." Přidal se.
"Bože, Lil, drž mě. Nebo ty dva pitomce zabiju!"
"Proč, co jsem zase udělali?" zeptal se svatouškovsky Sirius.
Ale to už u mě přistála sova, v zobáčku měla rudou obálku.
Všichni ve velké síni ztichli a tiše se pošklebovali, jen já jsem se tvářila lhostejně.
No, co. Horší to být už nemůže.Tak jsem ji otevřela-
"Scharlotto Karenino Snapeová!!! Jsi mě pěkně nasr - naštvala(není ještě po 22. hodině). Co si jako myslíš? Skončit v Nebelvíru, kdyby už aspoň v tom neschopném Mrzimoru(při tom se ozvaly výhružné hlasy od stolu vedle). Máš utrum! Znesvětila si naší rodinu! Taková ostuda! Jak se mám teďka podívat všem do očí? Co? Však počkej až se vrátíš domů! To bude pořád samé mučení! Jen se těš!
Tvoje hodně nasr-naštvaná babina!
PS: už jsem volala notářovi, po mé smrti nedostaneš ani ubohý cent!"
V síni bylo větší ticho než v hrobě, všichni čekali, co řeknu.
"Ani nažrat sově nedá!" reagovala jsem.
Většina se rozchechtala, jen Lily na mě nevěřícně koukala.
"Lotty, ty jsi vyděděná a mluvíš tu o sově?"
"A co mám dělat, brečet? To by si přála, ani nápad. A víš, co? Mám radost, že jí to udělá takový trapas, babě jedné hnusné!" řekla jsem v klidu, Lily se jen usmála.









8-D