11. března 2008 v 15:56 | MarryT @beta read Narcisa
|
Narciso moc díky!
"Au, v tomhle se tak špatně chodí!" stěžovala si Ell na to, jak hrozné boty si musela vzít. Jakoby nestačilo, že ji její příšerná matka donutila jít ke kosmetičce a pak si ještě na sebe navlíknout ty odporné šaty, které by nejraději spálila.Vše jen kvůli nudnému školnímu srazu třídy, kde byla příšerná otrava. Nechtěla jít domů, protože se bála, co by doma řekli na to, že se vrátila tak brzy. Její rodiče byli mudlové a nechápali chování své dcery, ač věděli, že je čarodějka. Chtěli, aby žila aspoň trochu normálním životem.
"To je tak absurdní!" vyprskla nešťastně, když si uvědomila prekérnost celé té hloupé situace. Kvůli špatným spojům musela jít pěšky a skončila v zapadákově, kde stály sotva tři budovy. Posadila se u jednoho rodinného domu zády ke stromu tak, aby ji majitelé neviděli, kdyby to byl náhodou jejich pozemek.
"Kdybych už mohla aspoň kouzlit, ale to budu moct až za hodně dlouho,"
povzdechla si při vzpomínce, že plnoletá bude až za rok a něco. Náhle se však stalo něco, co nečekala ani v těch nejhorších nočních můrách.
"PRÁSK, PRÁSK, PRÁSK!" Nejprve si pomyslela jestli to nejsou jen petardy či dělobuchy. Skrčila se a vyhlídla zpoza ohromného kmene. To, co viděla ji vyrazilo dech. Stáli tam maskovaní Smrtijedi a s nimi její spolužák Lucius Malfoy. Zůstala za stromem a hůlku sevřela v ruce, i když věděla, že proti tolika Smrtijedům nemá nejmenší šanci.
"Je to tady?"
"Ano," ozval se chladný hlas Luciusova otce. "Myslím, že je to pětičlenná rodina," ďábelsky se zasmál a když si Ell uvědomila, o co jim jde, naskočila jí husí kůže.
"Ale pořád nechápu, proč jsme sem měli brát tvého syna," ozval se jeden ze zakuklenců a ukázal na Luciuse.
"Protože on se za dva měsíce taky přidá k Pánovi, je to tak?"
"Ano otče, sloužit mu bude pro mě ctí."
Cože mu bude? To si snad dělá srandu! Vím, že je to hrozný kretén, ale tohle bych nečekala, i když o tom Pobertové jistou dobu spekulovali.
"Zkontroluj jestli je čistý vzduch." Rozhlédl se po okolí jeden z nich.
"Jistě, ale stejně pochybuji, že by byl někdo další na takové samotě." Konstatoval Smrtijed a obešel dům, prošmátral hůlkou kdejaké křoví. Pak se vrátil s úsměvěm na rtech. Naštěstí ho nenapadlo podívat se za pár stromů stojících nedaleko domu.
"Byl tam jen jeden zajíc."
"Dobrá, můžeme si začít užívat," prohlásil, přistoupil k malebnému domku a zaklepal.
Seběhlo se to velmi rychle. Ani nevěděla, jak tu rodinu dostali ven. Vyzdvihli je všechny do vzduchu. Bylo to odporné. Hlavně, když se nikdo z nich nemohl bránit. Nejhorší ovšem bylo, že ona jim nemohla pomoci. Zármutek, beznaděj a nenávist k sobě samé, to vše ji tiše sžíralo. Začala plakat, ale i přes to se nemohla odtrhnout od toho hnusného pohledu, jak je tam mučili. Pak se to stalo. Lucius se otočil a podíval se přímo do míst, kde byla ukrytá. Hned se schovala a doufala, že ji nezahlédl. Ovšem stalo se něco ještě horšího.
"Luciusi, synu, zdá se mi, že jsem něco zaslechl. Běž se tam podívat," pravil jeho otec a přitom nepřestal mučit mudlovského muže.
"Ano, otče," odpověděl strojeně Lucius a vydal se směrem ke stromu, kde byla Ella. Ell, netušíc co ji čeká, se narovnala, sevřela hůlku. Už se dokonce smiřovala s ukrutnou smrtí. Jestli ji Lucius najde, určitě to hned poví otci a ten ji odstraní, aby nikde nemohla vykládat, co viděla. Srdce ji začalo bušit jak splašené a s každým blížícím se krokem Luciuse zrychlovalo. Brzy se ocitla s Malfoyem tváří tvář. Ovšem nestalo se to, co čekala. Nevolal tatínka na pomoc, sjel ji pohledem a utkvěl na hůlce připravené v její ruce.
"Ale, ale, kohopak to tu máme?" zašeptal svým ledovým hlasem a dál si ji prohlížel. "Zdá se mi, že už jsem tě někde viděl… hmmm… a jelikož držíš hůlku, řekl bych, že to bylo v Bradavicích." Tušila, že by bylo nebezpečné mu nějak odporovat, tak kývla hlavou. Ell nechápala, proč si ji Lucius tak prohlíží.
"Je zvláštní," pokračoval ve své řeči, "že jsem si tě nikdy nevšiml. Takových holek si většinou všímám." Chtěla se zeptat jakých holek, ale to by bylo moc opovážlivé, zvolila raději mlčení. "A pokud vím, nikdy jsem tě ani neviděl zavěšenou do toho Cassanovy Siriuse. I když je fakt, že ten to střídá mnohem víc jak já," uchechtl se.
"Do jaké koleje chodíš?" Mlčela. Nechtěla říct zapřísáhlému nepříteli Nebelvíru a navíc budoucímu Smrtijedovi, že chodí do koleje, kterou nejvíc nesnáší. "No tak, nevíš, že v této situaci ti jen prospěje spolupráce?" slovo této důrazně protáhl a vychutnával si tak svou mocenskou převahu. "Klidně tě můžu k odpovědi donutit."
"Chodím do Nebelvíru, nastupuju do šestého ročníku," pípla. Poté ji ale Lucius přerušil a otočil se na svého otce, jestli ho náhodou nepostrádá.
"Moment, moment…" zamyslel se Lucius. "Ten hlas já znám…"
"To je snad jasné, že ho znáš, Malfoyi, když já znám ten tvůj," vylítlo to z ní tak rychle, až ji to samotnou překvapilo. Rychle si přikryla ústa rukou a čekala, co na to Malfoy. Reagoval úplně jinak než jak u něj byla zvyklá, dál si jí prohlížel a pak řekl:
"Ale, ale, že bych tu měl… jak jen se jmenuješ? Už to mám, ty jsi Ell, viď? No, není divu, že jsem tě nepoznal bez té tvé věčné kšiltovky." Ach ne, poznal mě!
"Luciusi, co tam tak dlouho děláš? Našel si snad někoho?"
"Ne, tati, už jdu…" a tichounce dodal, "s tebou si to vyřídím v Bradavicích a nezapomeň, kdo ti tu dneska zachránil krk," řekl a odkráčel zpět k otci a ostatním smrtijedům.
***
Nová povídka?Teda!Jsem to četla jedním dechem, hlavně tu část, jak se Lucius přibližoval.Ty jo, ale že ji neprozradil otci.
Moc se těším, co bude dělat, jak bude ve škole.
Super new povídka!