Tato povídka je moc pěkná, myslím že Vás zaujme tak si ji rozhodně přečtěte a hlavně nezapomeňte komentovat! Toto je již druhá část !!!!!!
Takže je tu Vaše první jednorázovka a můžu za ní poděkovat Didině.
Takže je tu Vaše první jednorázovka a můžu za ní poděkovat Didině.
Takže tato jednorázovka má omezení nad 15+
Postavy: Harry Potter, lord Voldemort/Tom Rojvol Radlle
upozornění: Je to slash, tak pokud povídky takového typu nemáte rádi tak nečtěte, jinak vřele doporučuji!
Žánr: romantika, konec pro někoho smutný ale pro mě je šťastný, někdy až nechutně sladký hlavně u konce, je to docela naivní a takový nerealistický (i když)
Doba: Harryho devatenáctý rok, pár dní před bitvou a den bitvy
A o čem že je?
Harry si začíná uvědomovat, že ke svému nepřítelovi necítí už jen nenávist. Jeho nenávist přerostla v lásku. A co když Tom cítí to samé? Co když ve své staré podobě cítí? Co když ho Harry jako mladý krásný charismatický muž zaujme? Co když se do něj zamiluje? O tomhle tato povídka je.
Upozornění autora: je to napsáno spoustou druhů písmen, protože je tam hadí jazyk a myšlenky. Rozdíly doufám poznáte ( snad jsem s tím trochu pomohla ;-)MarryT )
Bradavice, místo posledního střetu
Obě armády už stály na bitevním poli. Ta ,dobrá' strana v čele s Harrym Potterem a Abusem Brumbálem postávala za ochranou brány, která už ale měla za chvíli spadnout. A ta ,zlá' strana v čele samotným Pánem zla, lorda Voldemorta před bradavickou bránou a pokoušela se jí zničit, zbořit zkrátka udělat cokoliv aby padla. Brána dlouho nátlak strany zla nevydržela a za chvilku spadla. Započal boj na život a na smrt.
Harry se snažil najít Pána zla. Uviděl ho jak bojuje s pěti čaroději. No bojuje by nebyl správný význam spíše si s nimi hraje. Rozešel se k němu a cestou likvidoval každého smrtijeda, co se mu připletl do cesty. Zastánci zla se mu radši stranili z cesty i když jim to bylo proti srsti.
Temný pán zabil všech pět opovážlivců, co se s nim dovolila bojovat a rozhlédl se kolem sebe. Vydechl překvapením když uviděl Harryho jak se k němu blíží a jeho smrtijedi se mu radši klidí z cesty a když se přece jen najde nějaký opovážlivec hned padne. Pomalu se k němu vydal a když před sebou stanuli jeho srdce se sevřelo bolestí a smutkem.
Temný pán zabil všech pět opovážlivců, co se s nim dovolila bojovat a rozhlédl se kolem sebe. Vydechl překvapením když uviděl Harryho jak se k němu blíží a jeho smrtijedi se mu radši klidí z cesty a když se přece jen najde nějaký opovážlivec hned padne. Pomalu se k němu vydal a když před sebou stanuli jeho srdce se sevřelo bolestí a smutkem.
Harry viděl jak se k němu Tom blíží a když před sebou stanuli jakoby se mu zastavilo srdce.
Hleděli si do očí a čekali až ten druhý započne souboj. Ani jednomu se nechtělo.
Hleděli si do očí a čekali až ten druhý započne souboj. Ani jednomu se nechtělo.
,,Ahoj Tome!" nevydržel to Harry a zasyčel na něj hadím jazykem aby je nikdo neslyšel.
,,Nazdar Harry dlouho jsme se neviděli, co myslíš?" ušklíbl se Temný pán a přistoupil na jeho nevyřčený návrh mluvit hadím jazykem
,,A za tu dobu, co jsme se neviděli si nám nějak vyrostl." Konstatoval s úšklebkem.
,,Ty taky. Už nevypadáš jako had." ušknul se Harry a pořádně si ho prohlédl. Vypadá moc dobře prolétlo mu hlavou a ani netušil, že stejné myšlenky má i jeho soupeř.
,,Tak začneme, ne?" nevrhl Harry a smutně se usmál. Voldemort na nic nečekal a vyslal na Harryho mučící kletbu. Ten se jí ladně vyhnul a vyslal vlastní kouzlo. Jejich boj už trval něco přes půl hodiny když se konečně Harrymu povedl Toma zasáhnout. Do očí mu vyhrkl slzy. Tom měl roztrženou nohy a už by se nemohl postavit natož bojovat. Prohrál a věděl to.
,,Tak si to zvládl, Harry! Porazil si mě." Usmál se Tom. Ano usmál se. Bude radši přihlížet jak ho Harry zabíjí než aby on musel zabít jeho! Nedokázal by to. Konečně si uvědomil, že ho miluje ale pozdě. Harry okolo nich vytvořil iluzní bublinu. Přihlížející by viděli jenom bojující soupeře.
Voldemort nechápavě otevřel oči když uviděl jak se k němu Harry blíží.
,,Chceš mě zabít zblízka a vychutnat si mou smrt?" zeptal se ho Tom a jenom při tom pomyšlení ho zabolelo u srdce. Bolestně zavřel oči ale hned na to je nevěřícně otevřel když ucítil teplou a hladkou dlaň na své tváři. Díval se do krásných smaragdových očích, které byly zaplněny slzami a pomalu Harrymu stékali po jeho hedvábné tváři.
,,Proč pláčeš? Neměl bys ses radši usmívat a radovat se, že jsi mě konečně porazil? Dokázal si to!" zeptal se Harryho Tom. Jeho ruka aniž by to zaznamenal se zvedla a setřela Harrymu z tváří slzy. Harrymu se překvapeně roztáhli zorničky očí ale pak je zase zavřel a vychutnával si příjemné teplo, které sálalo z Tomovích rukách.
,,Proč pláču? Proč se neraduji? Měl bych?" pokládal Harry Tomovi jednu otázku za druhou.
,,Samozřejmě, že bys měl!" odpoví mu rozhodně Tom ,,Proč by, ne?" dodá s úšklebkem.
Harry křečovitě zavřel oči a zapřemýšlel se. Mám mu říct, že ho miluji? Ne! Jenom by se mi vysmál Neznatelně si povzdechl. A co? Máš poslední možnost! Zapojilo se i jeho druhé já. Zhluboka se nadechl a dodával si odvahy.
,,Proč? Protože tě miluji!" sotva slyšitelně zašeptal Harry.
,,Co-cože?!" nevěřícně se zakoktal Tom. V jeho hlavě probíhal zmatek. Doopravdy mu Harry, jeho vysněný Harry vyznal lásku?
,,Že tě miluji!" odsekl Harry a začal vstávat. Pořád měl zavřené oči takže neviděl jak se na Tomově tváři začíná pomalu rýsovat šťastný úsměv. Sice pořád trochu nevěřícný ale šťastný.
Ten když uviděl Harryho jak vstává ho chytl za ruku a posadil zpátky vedle sebe.
,,Co?" zmateně se zeptal Harry.
,,Přece si nemyslíš, že po tom cos mi tady řekl že mě miluješ tě nechám jen tak odejít? Kdybych neumíral tak možná jo ale teď?" ušklíbl se Tom.
,,A proč bys neměl?" zeptal se Harry.
,,Protože ti něco chci říct." Odmlčel se Tom.
,,Co mi chceš říct?" nevydržel Harry zvědavost po chvilce na uzdě a zeptal se.
Tom se usmál.
,,Miluji tě!" usmál se na Harryho a koukal se do jeho překvapené tváře.
,,Doopravdy?" zeptal se Harry a jeho oči jako by se rozzářili,Tom se šťastně rozesmál a přikývl.
,,Tak to abychom to něčím zpečetili, nemyslíš?" navrhl šibalsky Harry.
,,A čím?" zeptal se zvědavě Tom, odpovědi se mu dostalo ale v jiné podobě než čekal.
Harry se usmál a pomalu se sklonil k Tomovi obličeji. Měl možnost si ho prohlédnou zblízka. Konečně zdolal tu malou mezeru mezi jeho a Tomovými ústy. Konečně políbil ty krásné rudé rty. Cítil Tomovo překvapení, ztuhnul ale pak ještě víc polibek prohloubil a chytil se Harryho za krk, ten s radostí Tomovu výzvu přijal a otevřel ústa aby měl možnost do nich vklouznout, po chvilce polibek s velkou neochotou ukončili,usmáli se na sebe.
,,Nechci abys zemřel! To radši zemřu s tebou!" smutně se usmál Harry. Tom sebou po tom prohlášení trhnul.
,,To v žádném případě Harry! Ať tě to ani nenapadne!" zamítnul rozhodně jeho prohlášení Tom.
,,Já se tě neptal Tome. Už jsem se rozhodl!" prohlásil Harry.
Tom chtěl něco namítnout ale najednou ho bolestně škublo v noze. Cítil jak se mu kletba pomalu dostává do žil. Začal se hrozně třást.
,,Harry!" zasípal tiše Tom ,,Prosím, nedělej to!" zaprosil z posledních sil.
Harry se bolestně usmál a zakroutil rozhodně hlavou.
,,Ne, Tome." Usmál se na Toma a s láskou a něhou ho políbil. Jejich poslední polibek.
Tom se usmál. Nechtěl, aby Harry umřel ale takovou smrt by přál každému. Teda kromě Brumbála. Ušklíbl se v duchu nad tou myšlenkou. Cítil jak z něj pomalu vyprchává život. Poslední, co viděl byla Harryho krásná tvář. Tvář člověka, co miluje. Navždy zavřel oči.
,,Tome!" zašeptal zoufale Harry. Pomalu na sebe namířil hůlkou a chystal se vyslovit dvě slova. Pouhá dvě slova co ukončí jeho vlastní život.
,,Avada Kedavra!" zašeptal s úsměvem na rtech. Pomalu spadl k zemi. Hned, co zavřel oči uviděl Toma jak k němu natahuje ruku. Bez váhání ji přijal. Nevnímal a ani nevěděl, že iluzní bublina, co je chránila před cizími posluchači zmizela. Nevěděl, že byl pohřben v bílé rakvi. A ani nevěděl to, že hned vedle jeho rakve byla další černá rakev Toma Raddla aneb lorda Voldemorta jeho životní lásky.
Konec
originální povídku najdete TADY









Další díl. No prostě nádherný :) Koukám, že ti tu nikdo nedal koment, blbečci jedni :DDDDDD