close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 


  • DOMŮ / ARCHIV / NECHCI REKLAMY! Blíží se 5 let výročí založení blogu!!!


Konec nebo začátek? Láska nebo nenávist? (1/2)

11. února 2008 v 18:55 | Didina |  ---- Vaše jednorázovky
Tato povídka je moc pěkná, myslím že Vás zaujme tak si ji rozhodně přečtěte a hlavně nezapomeňte komentovat!


Takže je tu Vaše první jednorázovka a můžu za ní poděkovat Didině.

Takže tato jednorázovka má omezení nad 15+


Postavy: Harry Potter, lord Voldemort/Tom Rojvol Radlle

upozornění: Je to slash, tak pokud povídky takového typu nemáte rádi tak nečtěte, jinak vřele doporučuji!

Žánr: romantika, konec pro někoho smutný ale pro mě je šťastný, někdy až nechutně sladký hlavně u konce, je to docela naivní a takový nerealistický (i když)

Doba: Harryho devatenáctý rok, pár dní před bitvou a den bitvy



A o čem že je?

Harry si začíná uvědomovat, že ke svému nepřítelovi necítí už jen nenávist. Jeho nenávist přerostla v lásku. A co když Tom cítí to samé? Co když ve své staré podobě cítí? Co když ho Harry jako mladý krásný charismatický muž zaujme? Co když se do něj zamiluje? O tomhle tato povídka je.

Upozornění autora: je to napsáno spoustou druhů písmen, protože je tam hadí jazyk a myšlenky. Rozdíly doufám poznáte ( snad jsem s tím trochu pomohla ;-)MarryT )

Na rozkvetlé louce mezi kytkami a trávou ležel smutný mladý muž. Mohlo mu být tak devatenáct let. Byl vyšší postavy s vypracovanýma svaly. Jeho po lopatky dlouhé černé vlasy jako úhel si žili vlastní fantasií a vypadali jako by hodně dlouhou době neviděli hřeben. Velké krásné oči zelené jako nejvzácnější smaragd, které už dlouho nestínili brejle zářili smutnýma jiskřičkami a byla v nich vidět nerozhodnost spojená jakýmsi odhodláním. Mladý krásný muž jménem Harry Potter se ztrácel ve svých myšlenkách a přemýšlel. O čem? Přemýšlel o tom jestli poslechnou srdce a vlastní touhy nebo rozum s pocitem viny, co by se stalo, kdyby poslechl srdce s touhou. Na jednu stranu jeho srdce toužilo a na druhé straně jeho rozum zakazoval a znechucoval se jenom při pomyšlení, co by se stalo kdyby zradil, ano zradil. Už dlouho se proklínal myšlenkami na svého smrtelného nepřítele, co mu zabil rodiče. Místo toho aby ho nenáviděl se mu všechno obrátilo na ruby. Od té doby co uviděl Temného pána, lorda Voldemorta nebo pro teď v jeho myšlenkách Toma Raddla v předešlé bitvě v jeho nové a vlastně i minulé podobě se nemohl zbavit těch zrádných myšlenek. Ano už dávno si přiznal, že k Tomovi něco cítí a ,,to" něco není nenávist ale láska. Harry si povzdechl a zadíval se na nebe, které bylo pokryto malými mráčky.

,,Ach jo, co mám dělat? Nechci ztratit své přátele ale také nechci zabít Toma. Nemůžu, nedokážu to a co je nejhorší já nechci.." znovu si povzdechl Harry a pokračoval v přemýšlení.
,,Tak na co jsi tolik trénoval, co?" zapojilo se do jeho myšlení rozum nebo druhé já, jak chcete. ,,Na co jsi se učil ty kouzla z bílé ale i černé magie? Na co si se každý den o prázdninách tolik dřel a ještě k tomu si začal pracovat jako pomocný dělník?Už od smrti svého kmotra Siriuse, pamatuješ? Od té doby co si se málem zhroutil a vypadal jako oživlá mrtvola. Od té doby se učíš magii, pokoušíš se jí porozumět a dokonce si jí začal ovládat tak dokonale, že dokážeš čarovat bez hůlky nebo myslí ovládat živly a, co teprve když poroučíš rukou, hmm?" Harry upřímně nesnášel tyhle své monology a co hůř připadal si jako by se litoval. Nelitoval se, ale jeho podvědomí nebo spíše zdravý rozum jako by mu to neustále muselo připomínat. Ale dneska? Dneska to bylo horší. Znovu si připomněl smrt Siriuse a to, co se dělo potom. Když se po dlouhé době podíval do zrcadla tak se pořádně lekl a pak to všechno začalo. Začal se učit jak kouzla, léčitelství tak lektvary a s překvapením zjistil, že mu to jde hodně dobře a na jeho moci přidalo i to, že hodně posiloval. Takhle to pokračovalo dva roky, a protože nosil vytahané oblečení nikdo si jeho změny nevšiml. Ale nejhorší na tom bylo, že cítil, že se blíží konečná bitva a to ho hodně znervózňovalo. Přiznal jsi, že ho přitahuje Tom a temná strana ale pořád se nemohl smířit s tím, že by zradil přátele a všechny co v něj věřili a v co vlastně donedávna věřil i on. A i kdyby se přenesl přes to všechno dokázal by vlastně Tomovi odpustit tolik mrtvých? Smrt svých rodičů a Siriuse, svého kmotra?Nedokázal by na to zapomenout, věděl to. Vlastně ani nevěděl jestli k němu Tom pořád cítí jenom nenávist a jestli vůbec dokáže cítit a proto všechno chce zradit?

,,Miluji Toma a nedokáži jej zabít vím to ale musím, prostě musím!" zmučeně si pomyslel Harry a zahloubil se do svých myšlenkách a touhách o Temném pánovi.
V temném sídle, Voldemortovo apartmá (bude se tu mluvit hadí řečí ale já budu psát normálně)
Voldemort seděl ve svém křesle a shodou okolností přemýšlel o jednom mladém a krásném muži. Temný pán se ušklíbl. Od té doby co na sebe vzal svou pravou podobu začal cítit a co víc začal cítit ,,něco" k mladému Potterovi. Velký zelený had se připlazil ke svému pánovi.
,,Pane, nemůžete ho zabít" zasyčel pokorně had. Ano, už hodně o Harrym Potterovi slyšel a nemyslel si, že je to pravda. Přece by k němu jeho pán jinak necítil nic jiného než nenávist a už vůbec by se do něho nezamiloval. Cítil, že něco k Harrymu cítí, ale kvůli moci ho chce zabít. Ale kdyby se k nám přidal... přemýšlela Naginy.

,,A proč ne, Naginy? Já ho zabiji a svět bude můj" zasyčel mu v odpověď Tom. Sám moc tomu co řekl nevěřil. Cítil, že Harry je den ode dne mocnější a ještě mu v tom něco bránilo, ten pocit který vždy cítil když byl Potter na blízko a to ho hodně znervózňovalo. Nevěděl jestli ho víc znervózňuje Harryho vzrůstající moc nebo ten pocit, co cítil.

,,Cítím, že k tomu mužovi něco cítíte. A není to nenávist pane. Milujete ho!" zasyčela Naginy. Bála se tohle pronést ale věděla, že je to pravda.

,,A co bych na něm asi viděl, prosím tě? Jeho malou postavu? Nebo oči schované za brejlami?" zasyčel nazpátek posměšně Voldemort. Věděl, že to co pronesl není pravda.

,,Pane moc dobře víte, že to není pravda. Vyspěl a to až moc. Ne všichni vidí tu změnu, protože pořád nosí vytahané oblečení ale vy jste ho kvůli vašemu spojení viděl. Má moc velkou moc, co kdyby jste ho zkusil přemluvit aby se k nám přidal, pane?" zeptala se ho Naginy. Tom si povzdechl. Ano jak by byl rád kdyby se k nim Harry přidal ale věděl, že je to nemožné.

,,Naginy moc dobře víš, že je to nemožné! Nikdy by nezradil své přátele a ani tu jeho ,dobrou' stranu," zarazil Naginy Voldemort.

,,Dobře pane. Kdy bude poslední bitva?" zasyčela Naginy a pokorně se optala. Cítila se smutně. Věděla, že jejího pána trápí, že musí zabít svého už dávno ne nepřítele.

,,Pozítří Naginy, už pozítří." zasyčel jí v odpověď Voldemort a pak se skoro šíleně rozesmál. Dobrý posluchač by určitě poznal, že v tom smíchu je smutek a bolest. Naginy určitě dobrým posluchačem byla a všechny pocity svého pána poznala.
Druhý den ráno kolem 6.35 hodin u Harryho pokoji.
Harry se vzbudil a smutně se usmál. Takže už zítra, už zítra se o všem rozhodne. Vstal a odešel do koupelny, kde prodělal ranní hygienu+krátkou sprchu. Jenom v tmavých džínách, pod kterýma vylézal kousek láky z černých trenek. Stoupnul si z hůlkou v ruce k zrcadlu a začal se procvičovat v obraných a útočných kouzlech a také léčitelstvích kouzlech. Jeho trénink probíhal tak, že vyslovil kletbu proti zrcadlu a ta se odrazila (pozn. Zrcadlo je začarováno pro Harryho potřeby) buď použil štít, odskočil a nebo nechal kletbu aby ho zasáhla. V tom případě použil léčitelská kouzla a když neuměl moc kouzlo tak si ránu ošetřil po mudlovsku. Procvičoval se jak v obraných, svazovacích kouzlech tak i v mučících a útočních kouzlech mezi, které patří např. kouzlo na popálení kůže až do masa.
Mezi kletbami přemýšlel jestli se rozhodl dobře. Ano už se rozhod. Bude stát na straně svých přátel. Jeho srdce při tom rozhodnutí pocítilo hroznou bolest. Tušil, že nebude tak lehké Toma zabít. V souboji ho přemůže ale zabít ho? To nedokáže! Bál se jenom okamžiku kdy bude muset rozhodnout, kdy bude muset seslat na svou lásku kletbu smrti a přihlížet jeho smrti nebo se koukat na to jak na něj jeho láska, Tom posílá tu samou kletbu a obec mu to nevadí. Naopak. Bude rád! Už mu nebude nikdo bránit v ovládnutí světa. Aniž by si to Harry uvědomil začali mu téct po tvářích slzy smutku a bolesti, z toho co se stane. Ztrápeně si povzdechl a sedl si na postel, bylo něco kolem 9.30 hodin.
,,Co se má stát, stane se." Trpce si pomyslel Harry.
,,Dneska jsem už procvičování kouzel stačí. Teď jsi půjdu zaběhat." Tiše si pro sebe zašeptal.
Oblékl se do tmavě zelených kalhot a mikině. K tomu si vzal bílí nátělník, který podtrhoval jeho břišní svaly. Vyšel před Grimauldovo náměstí 12 a přemístnil se. Po pár vteřinách se objevil na krásné louce. Na té louce, kde byl i včera. Poklusem se rozběhl a pokusil se vyčistit hlavu. Marně! Pořád se mu před očima vyobrazoval obraz Pána zla. Jeho rudé rty, které Harry tolik toužil políbit. Oči, které nebyli červené ale tmavě hnědé skoro až černé. Jeho vysoká vypracovaná postava. A jeho pozadí, jeho krásné vypracované pozadí. Harry při téhle pomyslné poznámce zrudl až po konečky vlasů ale i přesto mu přes ústa unikl vytoužený sten a na tváři se mu usadil přitroublí úsměv. Jak rád by si jen šáhnul a nebo lépe kdyby mohl (Tyhle představy jsem psát nebudu ale určitě si sami umíte představit co by chtěl, ne?) Po chvilce (po půl hodině) zakroutil hlavou a konečně si dokázal vyčistit hlavu. Po dalším pěti minutovém poloběhu se zastavil a chvilku se rozdejchával. Pak si dal krátkou rozcvičku a hodil sebou do trávy. Takhle odpočíval asi půl hodiny než se zase poklusem rozběhl a po chvilce se přemístnil domů, na Grimauldovo náměstí 12, tam pak do večera cvičil i když to neměl v plánu, aby zahnal dotěrné myšlenky a šel si brzy lehnout.
Den posledního střetu Harry Potter
Brzy ráno se Harry vzbudil a smutně se posadil, jeho srdce bylo zaplněné strachem, strachem o osobu, kterou miluje ale dneska je jeho osud jí zabít. Povzdechl si a šel do koupelny, kde si dal dlouhou sprchu. Oblékl se do černých kalhot, bílého trička a do smaragdového hábitu s kápí. Naposledy se na sebe kouknul do zrcadla. Šel z něj strach, to musel uznat. Ale přece jenom. Pro nepřátele znamenal strach pro přítele naději. Rozhlédl se po pokoji, který už možná nikdy neuvidí a přemístnil se na poslední schůzku s Řádem před bitvou a možná i po ní.
Den posledního střetu lord Voldemort, Pán zla a nebo prostě Tom Rojvol Raddle, ve stejný čas jako Harry .Tom se probudil se stejným pocitem jako Harry, jeho had Naginy mu spal u nohou.
,,Dobré ráno, můj pane." zasyčela Naginy, hned co zaznamenala, že její pán je vzhůru. ,,Jak se cítíte?" zeptala se.
,,Také ti přeji dobré ráno Naginy." Pozdravil jí také Tom ,,A jak se mám? Co myslíš? Dneska je poslední bitva Naginy!" zasyčel.
,,Vím pane. Omluvte mě!" pokorně se omluvila Naginy. Voldemort vstal a šel do koupelny udělat si ranní hygienu. Když vyšel měl na sobě černé kalhoty, černé tričko a tmavě zelený až skoro černý hábit se stříbrně vyšitým hadem na zádech. Vypadal opravdu impozantně ale to i jeho soupeř! Stejně jako Harry šel na poslední schůzi ale akorát, že smrtijedskou.
originální povídku najdete TADY
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Fallen angel Fallen angel | Web | 11. února 2008 v 19:41 | Reagovat

Jůůůva tak to bylo mooc krásný a mám 1. koment. I´m happy :DDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama