1. února 2008 v 21:54 | MarryT
|
Tato kapitolka je trochu delší ale to je tím, že jsem ji hodně zanedbávala a chtěla jsem Vám to nějak vynahradit, doufám, že se Vám bude líbit. Vaše MarryT
James proběhl nebelvírskou místností tak rychle, že si ani nevšiml, že tam někdo sedí sám u krbu a pláče.
_____________________________________________________________________________
"Kde je Eilleen??" povšiml si snad po půl hodině Alan nepřítomnosti oné krásky.
"No, už odešla hned po tom Vašem výstupu s Potterem." řekla Lily překvapeným klukům, sama chtěla taky odejít, ale Eilleen ji uprosila, ať zůstane, protože chtěla být sama, nejspíš tušila, že v těch davech co byly na zápasech si jí nikdo nevšimne.
"Aha," odkývnul Alan a pustil se znovu do řeči s Loganem, jakoby ho ani nezajímalo jestli se s Eilleen něco stalo.
" Ahoj, Alánku…." Vynořila se odkudsi štíhlá blondýnka s modrýma očima jako studánky, podle postavy a primuského odznaku chodila do 7 ročníku..
"Ahoj Myško," při tomto oslovení Lily sedící hned naproti s Loganem zpozorněla, tázavě se koukla na Logana, ale ten dělal, že se nic neděje.
"Můžu si k tobě sednout?"
"No jistě jsi přece jednička.." Cože je ?? ptal se hlásek uvnitř Lilyiny hlavy.
"Logane..," musela do něj trochu strčit, aby jí věnoval trochu pozornosti.
"No co je?"
"Kdo je ta holka?"
"Ale to je Anabela Michaela Rose, jeho jarní…" Zasekl se "jeho bývalá přítelkyně" odpověděl a zase se otočil ke svým kamarádům. Lilly tam seděla jako zařezaná a přemýšlela o Loganovo a Alanovo podivné chování. Alan se ani nestaral proč Eilleen odešla a všiml si toho až po půl hodině a teď se tady baví se svojí bývalou přítelkyní a říká ji Myško, a Logan ten se o Lilly skoro nestará, jen když jsou nablízku Poberti nebo když se Alan věnuje Eilleen.
___________________________________________________________________________
"Ach, to je Potter, nesmí mě tu vidět myslela jsem že bude ještě chvíli s kluky metat hrozby na Alana a Logana." Mluvila sama k sobě a zatajila dech… " Uff, nevšiml si mě.. Musím ale rychle do pokoje určitě brzy dorazí ostatní Poberti a půjdou ho uklidňovat jako vždy." Už se zvedla k odchodu a byla těsně u schodů, když Poberti prošli rámem Buclaté paní…
"Co ty tady děláš?" podivil se Sirius a Eilleen se otočila a v tu chvíli zjistila, že to neměla dělat.
"Jdu si lehnout.." zakoktala a vyběhla do schodů tak rychle že ani to nejrychlejší koště by to snad nestihlo rychleji.
"Kluci," otočil se Sirius " omámil mě snad někdo Halucinogenním lektvarem, nebo Eilleen opravdu brečela?"
"Nikdo tě neomámil Tichošlápku… Myslím, že opravdu brečela" řekl Remus.
"Ale Eilleen přeci nikdy nebrečí.." namítal Sirius.
"No to, že jsme ji nikdy neviděli brečet neznamená, že nebrečí, když si to tak vezmu tak v prvních ročnících jsem jí jednou viděl brečet, ale ona mě zahlídla a poprosila ať to nikomu neříkám a to hlavně Vám…"
"Proč tehdy brečela?"
"Proč asi? Ty si nepamatuješ jak si se k ní s Jamesem a s námi ostatními" zatvářil se zahanbeně " choval? Ty rozbité učebnice, neustálé narážky a výhrůžky, dokonce někdy i lehké kletby, i když se brzy dokázala našim útokům vyhnout, nemohlo to být pro ni lehké. Nemyslím si, že v knihovně byla jen proto, že by se jí tam zezačátku moc líbilo, ale dle mého názoru se tam před námi schovávala, no kdy naposled jsi ty nebo James navštívil knihovnu, školní tresty nepočítej."
Sirius na tyhle věci už dávno zapomněl, ale když to Rem říkal bolelo ho to u srdce, jak mohl být tak krutý? Tohle chování by se přeci víc hodilo na nějakého Zmijozelského studenta a ne na Nebelvírského.
"Ale my už jí přeci dlouho nic neděláme" vzpamatoval se Sirius "Tak proč?"
"A jak to mám vědět Siriusi? No stejně teď to nemůžeme rozebírat, za chvilku dorazí zbytek Nebelvírských studentů a my stejně jdeme za Jamesem."Sirius se přestal vyptávat na Eilleen a jako první vyběhl po schodech do chlapeckých ložnicí, James předstíral spánek a tak ho kamarádi nechali v klidu a lehli si také. Sice jim nebylo moc podobné aby leželi když zbytek společnosti slavil, ale jak se říká výjimka potvrzuje pravidlo a oni i tak neměli náladu slavit.
__________________________________________________________________________
"Lily?" Lily se vytrhla z hlubokého přemýšlení, když si všimla, že na ni Logan mluví.
"Ano?"
"Už půjdeme na kolej.." "Půjdeme na kolej.." ozval se její vnitřní hlásek "Ani se nezeptá, jen to oznámí, pche"
"No můžeme." Zastavila, když si všimla, že Alan s nimi nejde a otočila se na Logana "On nepůjde?"
"Jak vidíš tak asi ne." Odsekl a ona věděla, že ptát se na něco dalšího by byla pouhá ztráta času. Koukla se naposledy ke stolu kde se bavil Alan, víc jak přátelsky, s Anabelou a co nejvíce nechápala, bylo to, že ji i po rozchodu říká Myško, ale Eilleen to říct nemůže už tak toho prožila hodně, ale na druhou stranu, když jí to neřekne, zachová se jako pravá kamarádka? Dohonila Logana u obrazu Buclaté dámy, kde na ni očividně čekal.
"Kde jsi byla?"
"No já jsem…." Začala ale pak se naštvala a řekla " A kam ty jsi mi utekl?"
"No teď to nebudeme řešit, slavíme přeci,ne?"
"Asi ano.." Prošli spolu obrazem, Logan okamžitě zareagoval na nepřítomnost Pobertů a šel za svými kamarády a nechal Lily jen tak stát uprostřed místnosti, jí to ovšem nevadilo. Vešla do dívčí ložnice, kde kromě ní na parapetu seděla zhroucená Eilleen.
"Copak se stalo?"
"Ale nic:"
"Já ti dám nic, kdyby se nic nestalo tak bys po mě nechtěla, ať tě kryju, když zmizíš sem.."pohlédla pořádně na kamarádku, sice už nebrečela, ale oči měla tak opuchlé od nedávného pláče, celá bledá. "Ty jsi brečela?"
"No," chtěla říct, že ne, ale věděla jak vypadá a navíc Lily je přeci její kamarádka "ale jenom trošku, to nic, nemusíš si dělat starosti."
"Ale já si je dělám, jsi přeci moje kamarádka."
"Já vím, že jsem, ty moje taky."
"Tak bys mi to snad mohla říct ne? Zase tě provokoval Malfoy? Nebo snad Poberti? Nebo…?"
"Ne ani jedno z toho. Já se prostě teď v sobě nevyznám.."
"Jak to?"
"No, mě se vůbec nelíbilo jak se kluci chovali k .. k … Potterovi. Vím že si to asi zasloužil. Ale hrozit mu vyhazovem z týmu jen kvůli tomu, že se koukal na tebe, když je všude známí, že se mu líbíš, to je podle mě nefér."
"Tak to jsi mě dostala, nikdy jsem si nemyslela že se dožiju dne, kdy ty, zrovinka ty se budeš zastávat jednoho z Pobertů."
"No, ale já se nezastávám konkrétně jeho, ale … prostě mi vadí, když někdo zneužívá svoje pravomoce k ubližování druhých. A když to Alan dělal tak jsem si vzpomněla na starý časy a musela sem od něj prostě odejít, nemohla jsem zůstat s někým takovým a navíc si určitě ani nevšiml, že s ním nejsem, nebo snad ano?"
"Ne, máš pravdu, všiml si toho až po půl hodině."
"To se dalo, čekat… Měla jsem si hned uvědomit, co je to za kluka…"
"Jak to myslíš?"
"No zezačátku milej, pozorný a okouzlující, ale po chvíli to přejde, poslední dobou jsem si připadala jen jako jeho okrasa, která nemá právo říct svůj názor, prostě se choval ke mně jak k majetku a navíc mě, než jsem doběhla jsem po tom zápase dostihla jistá Anabela a řekla že je její a že se s ní potajmu schází a mám ho nechat nepokoji.Netváříš se moc překvapeně, ty už si se s ní setkala, vid? Když jsem odešla tak Alan tam s ní zůstal." Pozorně se přes skelný oči podívala na svou nejlepší kamarádku.
"Jak to víš? On ti to někdo řekl?"
"Ne, ale přeci nejsem hloupá, to si totiž nemůžu dovolit."
"Hmm, dobrá" odkývla Lily, která už nechtěla trápit svojí kamarádku, přešla ke skříni a začala se převlékat do pyžama, když si všimla, že Eilleen stále sedí na parapetu a kouká na nebe tu noc celé černé a ani jedna hvězdička na něm nezářila, věděla že toho zažila hodně a litovala, že už tehdy jí třeba nějak nepomohla, bohužel čas vrátit nedokázala.
"Dobrou noc."
"Dobrou Lily." Ozvalo se tlumeně od parapetu.
_____________________________________________________________________________
Mezitím v chlapecké ložnici.
Všichni Poberti leželi a snažili se usnout. Jediný, kdo očividně opravdu usnul byl James, Petr jen tak oddychoval, Rem si četl nějakou knihu a Sirius myslel na Eilleenin pláč, když najednou vstal a začal se oblékat.
"Někam jdeš Tichošlápku?"
"Nemůžu nějak usnout, asi půjdu dolů a vezmu si něco na spaní…"
"Tak dobrá a vem kdyžtak nějakej zákusek, dostal jsem na něj chuť."
"Jj, vezmu."
"Díky."
Sirius sešel dolů a pohled, který se mu naskytnul mu pravdaže vyrazil dech.
"Co si myslíš, že děláš?"
"Mlč nebo ti dám školní trest!" ozvala se blondýnka ovinutá kolem Alana.
"Hahahaha, tak to se ti povedlo Myško, fakt že jo." Potutelně se usmál Alan z jejího obětí. Sirius se však nehodlal nechat tak lehce odradit.
"A co Eilleen? Vždyť s ní přece chodíš?"
"No, víš co" usmál se Alan " jak se říká: Co oči nevidí srdce nebolí." Začal se hrozivě smát "A ty se opovaž jí něco vyžvanit, neumíš si představit co bych ti já nebo Myška mohli způsobit za problémy. Mám s Eilleen jistý plány a ty mi je nepokazíš."
"Mě je úplně jedno jaký s ní máš plány, kdybych věděl že ji to moc neublížilo tak bych jí to řekl, ona toho vytrpěla už hodně, takže tě žádám nech ji nepokoji!"
"Ty mě žádáš, no to je zajímavý. Zmiz prcku" Sirius nechtěl dělat moc velký rozruch, tak se otočil a šel zpátky do ložnice, než odešel tak se ještě otočil a řekl: "Za to zaplatíš."
"Hahahah, už se těším."
"Co ti tak trvalo Sirius?"
"Jé, promiň Náměsíčníku, úplně jsem na tebe zapomněl."
"To nic, ale stalo se něco Sirius, tváříš se nějak naštvaně."
"No.., jo jsem naštvanej... Ale to teď neřeš. Jdu spát dobrou." Zalehl s myšlenkou pomsty a okamžitě usnul.
____________________________________________________________________________
Lily se probudila těsně po pátý a divila se, že nikde nevidí svojí kamarádku, nemusela ani dlouho přemýšlet a došlo jí, že nejspíš šla do knihovny, protože tam vždycky chodila, když měla problémy nebo byla smutná, navíc v knihovně je o víkendu otevřeno od 5.
____________________________________________________________________________
Eilleen seděla v křesle v knihovně, celou noc nespala a bylo to na ní znát, zarudlé oči a pod nimi kruhy z nevyspání, vlasy nedbale dané do gumičky, pleť bílá jak stěna. Přemýšlela, proč zase ona, proč jí tolik vzalo, že někdo ubližuje tyranovi, který kdysi týral i jí, ale vlastně jí ani nešlo o Pottera ale o Alana nemohla uvěřit tomu jak se choval, jak se choval poslední dobou.
Zase je v knihovně, jediném místě kde se dokáže uklidnit nad čtením, různých knih, ani nevěděla jak, ale podařilo se jí usnout nad pojednáním o zakázaných lektvarech a odvarech.
"Myslíš že nás tu nikdo neuvidí?"
"Jasně už nemůžeme být ve společenský místnosti, aby to nebylo nápadný"
"Ale ona přeci chodí často do knihovny, co když tu je?"
Divný pisklavý hlásek Eilleen probudil a ona zpozorněla, když si všimla s kým mluví - byl to Alan.
"Prosím tě, ona nejspíš ještě spí, kdo by sem chodil takhle brzy, není ještě ani 6." V tom ji objal a začal vášnivě líbat.
"A proč sis s ní vůbec začal Alane? Vůbec mě nebavilo předstírat, že jsme se rozešli a ty tajný schůzky…"
"No, proto abych zjistil jaké to je být s ní, protože po ní touží skoro každý kluk v naší škole a navíc je známá tím jak tráví čas v knihovně a myslel jsem si že mi pomůže, třeba s nějakýma trikama a ona nic, představ si ani se se mnou nelíbala, prej ještě nemůžu, bla bla bla..."
Eilleen nevěřila svým uším a ani očím to že si myslela, že je trochu prudší povahy, ale tohle nečekala. Jak jen mu mohlo naletět? Nechtěla tam jen tak sedět a krčit se, když on se tam s ní
veřejně muchluje, ale nemohla se ani pohnout jakoby ztuhla.
"Už budu muset jít plnit své Primuské povinnosti, ale bylo by nápadný kdybychom vyšli spolu, chvíli počkej a pak jdi." Mrkla na něj svým modrým okem a on přikývl. Anabel odešla a Alan se svalil na židli, když ho kdosi překvapil.
"Ahoj Alane.."
"Eilleen.??... Ell co ty tu děláš?"
"Koukám se jak se muchluješ s Anabel. Je mi to jedno, protože spolu stejně nechodíme. Nemusel jsi o mě ale mluvit. Jaký plány jsi se mnou měl?" nenechal ji ani dopovědět větu a začal mluvit.
"Pche, tak jsi na to přišla, no co stejně už jsi mě unavovala. Takový malý pozdvižení. Jak sis jen mohla myslet, že se kluk jako já zamiluje a to opravdu zamiluje do tebe? Je pravda že se líbíš skoro všem ve škole a já, jelikož jsem… hmmm… Tak oblíbený jim teď řeknu... jak si hrozná… No tobě věřit nebudou…Hahahahaha" urážel ji takhle asi hodinu a Eilleen měla špatnou náladu, byla nevyspalá a tak jí ruply nervy, což by se jí za normálních okolností nestalo, vzpomněla si na zaklínadlo o kterém se bavila se Severusem a nestačila se zastavit, prudce vytáhla hůlku namířila ji na Alana
"Ale, ale mrně mě chce zaklít…hahahahahha"
"Nechceš prosím přestat. Nemám dnes zrovna náladu na prolhanýho sedmáka, kterej si chce něco dokazovat."
"Jsi jen ubohá, trapná holka, která neví nic o životě. Nemáš pořádné přátele a každý tě nenávidí. Protože jsi se tolik změnila. Ale špína zůstane špínou, stejně jako flek minulosti, kterej se nikdy nevypere. Jo, jinak to já jsem napsal Siriusovi, žes mu ukradla koště, kdybys to nevěděla. Taky bych měl říct, že je mi líto, jestli jsem ti nějak ublížil, ale jen bych si něco nalhával. Nikdy nic nedokážeš! Vidíš stojíš tu s hůlkou v ruce a stejně se nezmůžeš na nic jinýho, než na mě jen civět jak neviditelná obludka s opuchlýma očima. Jsi prostě..."
"Sectumsempra!" zvolala ani se neohlídla, co to zaklínadlo způsobilo a utekla. Slzy jí kapaly na hábit, když běžela nevěděla ani kam a náhle do někoho narazila.
"Pro.. Promiň.."
"Eilleen, co tady dělá... co se ti stalo?" Eilleen zvedla opuchlé oči a viděla tvář Severuse, sice měl kamenný výraz, ale ona věděla, že si dělá starosti. Za ty roky už u něj poznala jak se cítí. Protože se cítila dost provinila řekla Severusovi vše co se stalo a co udělala.
"Ty, ty jsi použila to kouzlo? A utekla?"
"Ano," špitla.
"Počkej tu chvilku, hned přijdu"
"Jo dobře.." Odpověděla a viděla jak se Severu řítí směrem do knihovny, připadalo jí to jako věčnost, než se vrátil.
"No, naštěstí jsem to stihl včas. Byl už v bezvědomí, asi si nebude nic pamatovat , ještěže jsem měl příslušný lektvar, právě jsem ho vzal z kabinetu Křiklana. Myslím že bude v pořádku, koukni..." ukázal prstem k chodbě vedoucí z knihovny " už ho odnášejí na ošetřovnu."
Eilleen se raději neměla dívat, ten pohled byl strašný! Alan byl celý od zaschlé krve, plný jizev a velká modrá boule na čele, tomu dodávala korunu.
"Díky Severusi, ani nevím co bych si počala, kdybych tě tu nepotkala."
"To nic, dělal jsem to … hmm… rád. Asi bych tě doprovodil do Nebelvírské věže, ale nechci potkat Poberty a navíc musím si ještě něco zařídit."
"Jo, jo to je v pohodě, já to zvládnu." Severus, i když neochotně se pustil chodbou do které měl namířeno, před střetnutím s Eilleen, ona se vydala jako tělo bez duše do Společenské místnosti, netušila jak rychle se zprávy šíří, jen co vešla dovnitř ukazovala na ní prstem Anabela a všem nejspíš dost zkresleně říkala co se stalo v knihovně. Prošla co nejrychleji celou místností a v pokoji byla jediná osoba se kterou si přála mluvit.
"Ahoj, Eilleen" řekla sklesle Lily
"Ahoj,… Takže… Takže … Takže… už si to slyšela."
"Ano, ale nic ti nevyčítám" Eilleen byla ráda že ji Lily nekárá jak to bylo nezodpovědné a neohleduplné.
Téda :D to mi úplne vyrazilo dych :D super kapitolka :)