1. ledna 2008 v 14:36 | MarryT
|
Kapitolka je sice krátká ale už je !!!!HOTOVÁ !!!! tak snad se Vám bude líbit, (za dlouhé komenty se zlobit nebudu ;-) )
Byla noc a temnou, tichou ulicí se nesl křik dítěte novopečené matky. Obyčejný barák, kterého byste si nevšimli, ani za běžného slunečného dne, protože nevypadal ani kouzelnicky, výstředně či zvláštně, nikdo nemohl ani tušit, kdo v něm ukrývá své velké tajemství.
Matka koukala na své dítě jakoby se jí narodil právě bůh, ale ne bůh zrozen z lásky či jiného silného pocitu jako například nenávisti. Čistě jen proto, že jeho otec potřeboval uspokojit své mužské potřeby.
"Jaké ti dám jméno?? Jaké jméno se k tobě bude hodit?" přemítala ani ne půl hodiny po porodu, zřejmě jí nevadili jak porodní, tak ani poporodní bolesti, koneckonců byla na to zvyklá jako smrtijedka toho prožila dost a Azkaban ji taky zocelil.
"Ale nesmí to být nic neobyčejného, bohužel tě nemohu pojmenovat po otci jménem ani příjmením, jelikož bys byl vyděděnec hned od začátku, TO NEMOHU DOPUSTIT!"
"AAaaaaaaaa, aaaaaaaa" ozvalo se z obývacího pokoje, kde nechala své dítě.
"Na tumáš" a podala mu flašku s mlíkem, nehodlala dělat něco tak moc uboze mudlovského - kojení, přeci nebude ze svého syna dělat mazánka.
"Ach ano, mám to" při čtení vzpomínky na Brumbálovu smrt v Denním Věštci ji napadlo jméno pro syna, věděla, že to jméno mu pomůže víc ke kouzelníkům a není nijak zvláštní.
"Ty budeš" ukázala svým prstíčkem na miminko "Brian, ano Brian to je tak dokonalé, i když Toma, tedy tvého otce, by moc nepotěšilo zrovna jméno Brian, ale pojmenovat tě Tom, Rojvol, či Voldemort nejde a použít někoho z mé rodiny taky ne a to díky tý proklatý zmiji, mé vlastní sestře, která přešla na jejich stranu a nechala toho fakana, toho Harryho Pottera, aby zabil nejmocnějšího muže všech dob Lorda Voldemorta". Při vzpomínkách na svou sestru a jejího neschopného manžela, který se věčně chvástal tím jaký je smrtijed, se jí vždy zježily všechny vlasy a naskočila husí kůže. Dokázala na ně metat kletby třeba celé hodiny, dokud se neuklidnila.
***
"Bello?!" ozval se hlas jedenáctiletého chlapce, který byl zvyklý odmalinka své matce říkat jménem.
"Ano?" nevraživě se na syna podívala
"Jsi si jistá že to přijde? Co když, ví kdo jsem?"
"Houby! Myslí si, že mě Pán zla zabil, nevědí, že to byla jen finta! A navíc změnila jsem nám i příjmení, kdo by podezříval obyčejnou mudlovskou rodinku?!" Celé roky mu do hlavy cpala různé své nápady a rady jak zničit a potrestat tento svět, kdo byl jeho otec. Avšak syn i když svým vzhledem spíš patřil k rodině Blacků, chování a mysl, měl po svém otci, což samo o sobě naznačovalo touhu po moci a pomstě.
"Nemohla jsi nám dát, alespoň lepší přijímení?"
"Co se ti na našem nelíbí? Znamená temnota."
"To já vím, nejsem hloupej, ale jak zní moje jméno, tak, tak.. tak OBYČEJNĚ, všude říkat jmenuji se Brian Eclipse, těší mě a jěště musím chodit do tý nudný mudlovský školy, aby mě náhodou kouzelníci nepodezřívali, to je taková pitomost.."
"Crucio" zařvala Bellatrix, která už měla dost synových připomínek, nenechá na sebe řvát a to ani svým a Voldemortovým synem. Brian se jen krčil na zemi, na takové zacházení byl již zvyklý a nehodlal své ubohé matce dělat tu radost, že se rozbrečí nebo bude křičet o milost.
"Cru…" chtěla pokračovat Bella, když v tom ji něco vyrušilo "Ach, tak vidíš synáčku přiletěla a zdá se že nese dopis, přesně jak jsem říkala" jedině to mohlo Briana zachránit od dalších kleteb.Bella dychtivě natáhla ruku a dopis sově sebrala, přečetla si ho a pak ho vítezoslavně hodila Brianovi.
"Je tu i ten seznam, jak si říkala" poznamenal při vytahování dalších papírů.
"No tak na tu se těším ze všeho nejvíc"
***
je to moc povedené. :o) od začátku takové správně temné a neveselé, jak jen se na povídku podobného ražení sluší a patří. :O)