Grimmauldovo náměstí ten den pohlcovalo světlo, k velké nevoli paní Blackové, která právě v tu dobu hledala své dva syny.
"Regulusi! Siriusi! Kde zase jste? Opovaž se Siriusi zase si hrát s těma mudlama, Slyšíš neopovažuj se!!"
"Ty nejsi obyčejný jako oni, slyšíš okamžitě se vrať!"
"Regulusi! Siriusi! Kde zase jste? Opovaž se Siriusi zase si hrát s těma mudlama, Slyšíš neopovažuj se!!"
"Ty nejsi obyčejný jako oni, slyšíš okamžitě se vrať!"
Malý černovlasý jedenáctiletý chlapec se k matce přišoural nejpomalejším krokem a za sebou táhl o rok mladšího bratříčka.
"Mami, mami já mu říkal, ať se s nima nebaví! Ale on furt, že jsou skoro jako my! " ozval se pisklavý hlásek Regula Blacka.
"Stejní jako my! To sotva ! Kolikrát ti to mám vysvětlovat Siriusi! Jsou to odporní malý bastardi, špíny, mudlovská chamraď a na takové jako ty S ČISTOU KRVÍ nemají, tak už si to konečně zapamatuj! Nezapomeň, že už brzy by měl dojít dopis z Bradavic a určitě tě nenajde když budeš v davu s těma hnusnýma mudlama!" začala vykřikovat jejich matka a táhla oba chlapce domů.
Zbytek dne trávila paní Blacková s nadějí, že brzy dorazí dopis z Bradavic a pokaždé když se tak nestalo, byla více a více deprimovaná. Svůj vztek si povětšinou vybíjela na Kráturovi starém skřítkovi který rodině slouží už mnoho let, pokud ovšem nebyl skřítek po ruce zanadávala si na co jen šlo " špatné počasí, hloupí mudlové, Sirius, mudlové, Mudlovští šmejdi, nečistá krev, hrozné ministerstvo...." měla prostě spoustu témat na křičení, nejvíce ji však dopalovalo, když se dozvěděla, že si nějaký čistokrevný kouzelník vzal mudlu nebo mudlovského šmejda, to doma nebylo slyšet nic jinného než kletby na dotyčnou osobu.
"Mami, mami on zase utekl! Určitě šel za tou chátrou mudlovskou!" přiběhl žalovat Regulus s potemnělým úsměvem na rtech.
"Ale neboj, to už jsem zařídila, s ním už se žádné dítě bavit nebude!" pověděla radostně paní Blacková.
Sirius seděl u sebe na postely a nechápal proč se s těmi dětmi nesmí bavit a jak je vůbec možné, že se s ním už nikdo nechce bavit, to určitě udělala matka, když najednou po dlouhém čekání uviděl že se k němu v pološeru blíží něco, co je určitě sova, "a jestli je to sova"pomyslel si " tak určitě nese dopis z Bradavic" neměl ponětí proč se do té školy tak těšil, ale nejspíš proto že se na většinu roku zbaví své matky a jejích názorů, mnohokrát ho však napadlo, " co když to bude v Bradavicích jěště horší?", takové myšlenky, ovšem hned zahnal a doufal, že to tam bude super.
To už malý puštík svižně prolétl oknem a upustil malinkou obálku Siriovi rovnou do klína. Po chvilce váhání obálku otevřel a pustil se do čtení:

"No konečně, " zvolal a okamžitě odeslal svou odpověď po téže sově, která mu přinesla dopis z jeho školy.
Paní Blacková si nemohla nevšimnout rozruchu z pokoje jejího nejstaršího syna a šla ho pro jistotu zkontrolovat, co kdyby si přivedl někoho až domů, i když věděla, že je to holá nemožnost, díky kouzelným opatřením, která dům chránila.
"Copak tu zas provádíš?" mrkla na syna svým zkoumavým pohledem a ulpěla na dopisu psaným zeleným inkoustem " Tak ti to konečně přišlo, to je dobře už jsem začínala mít obavy jestli nejsi moták s těma všema mudlama okolo tebe. Věci ti koupíme na Příčné, vydáme se tam za 3 dny."
Sirius nemohl uvěřit svému štěstí, již brzy pojede do Bradavic a jeho matka mu dá pokoj, najde si kamarády a bude na míle od domova. S těmito pěknými pocity šel spát.
***









Je to dobrý, píšeš moc pěkně... :)