Dostala jsem za úkol popsat tento obrázek a jak sem ho tedy popsala, podívejte v článku. ( Měl být dlouhý na jednu stránku malého sešitu, tak se nedivte jak je to krátký, já limit dodržela ;-) )


Dívám se na obrázek Jana Zrzavého s příznačným názvem - Melancholie. Ladně položený přede mnou, z jeho barev zebe mne, nevím jak, ale zároveň vyzařuje smutek i zamyšlení.
Na malbě přebývá povětšinou smuteční barva, vše hezké a světlé zakrývá.
Mladá, hubená, nejspíše nemocná žena, sedí ve tmavé místnosti, postavu její ovívá pohřební šat a přes ramena má hozenou dečku - barvy krve.
Zkroušeně žena svírá v ruce zmačkaný kapesník, plný slz. Zasklené oči sledují plápolat plamínek svíčky, jediného světla, kdeže naděje v místnosti.
Při pohledu na tento zjev, mě napadlo, že tuto stejnou ženu, vystihuje i malinký obrázek nad pohovkou, který je dosud zahalen tmou, leč s příchodem dne se z něj stane ozdoba pokoje.
O čem žena přemýšlí? O životě? Smrti? To nevím, ale toto dílo na mě působí dosti dramaticky.
Na malbě přebývá povětšinou smuteční barva, vše hezké a světlé zakrývá.
Mladá, hubená, nejspíše nemocná žena, sedí ve tmavé místnosti, postavu její ovívá pohřební šat a přes ramena má hozenou dečku - barvy krve.
Zkroušeně žena svírá v ruce zmačkaný kapesník, plný slz. Zasklené oči sledují plápolat plamínek svíčky, jediného světla, kdeže naděje v místnosti.
Při pohledu na tento zjev, mě napadlo, že tuto stejnou ženu, vystihuje i malinký obrázek nad pohovkou, který je dosud zahalen tmou, leč s příchodem dne se z něj stane ozdoba pokoje.
O čem žena přemýšlí? O životě? Smrti? To nevím, ale toto dílo na mě působí dosti dramaticky.









wow, je to mocka pěkně napsané. povedlo se ti to :o)